Rezignace

Rezignoval jsem na potřebu se v něčem vyznat a nechám se volně nést proudem událostí.. Žádné násilí a otevřená mysl. Moje současná cesta za štěstím.Přestal jsem řešit i dilema dvou slečen. Nevím jestli je to nevěra, ale kašlu na to. Prostě jednu miluju a druhou mám zatím jenom rád. Naživo se vídám jen s jednou,a tak v tom odmítám vidět nějaký morální problém. Já si prostě jenom nechci vybírat. Z toho bych měl ještě blbější pocit než teď.. Já prostě nevím... Zkurvený život, že tohle musím řešit. proč nemůžu prostě jen jednodušše být s někým, koho miluju?

Se slzami v očích zpívat Napoleonovo sólo

S úsměvem na rtech ležím v posteli a smutním. Psal jsem si někdy po obědě se Zůstaň.pryč. Chtěli jsme vyřešit náš ujetý vztah, kdy spolu nemluvíme, ale přitom si navzájem šíleně chybíme.. A teď.. kdo ví, jak to vlastně je. Každopádně na tom, co k sobě navzájem cítíme, slova nic nezmění.... Já jsem zamilovaný do ní, a ona snad do mně. Jsme si pořád stejně blízko. Pořád spolu nemůžeme být. Pořád je nám smutno a pořád to bolí....
Třeba se jednou protrpíme ke štěstí, budeme se navzájem ničit tak dlouho, že budeme moct být jednoduše spolu. Pak se budeme opíjet štěstím, a se slzami v očích zpívat napoleonovo sólo.

Protože This is forever?

Komunikujeme spolu přes smsky posílané k vhodným příležitostem. Narozeniny, svátek, výročí našeho seznámení, Vánoce.... A pak přes blogy. Navzájem si sdělujeme, že na sebe pořád myslíme. Navzájem posunujeme náš společný příběh zase trošku dál.

Nevím. Občas mám pocit, že tohle byla (je, bude) moje životní láska. Nebyl jsem nikdy zamilovaný víc, pochybuji o tom, že to vůbec lze... Hlavou mi probíhají různé myšlenky, nápady a plány.. Jenomže všechny by s největší pravděpodobností skončily dost hrozně. Náš vztah nemá řešení. Jsme daleko, ona je štír a já beran. Oba to víme. Oba to pořád řešíme.

Skákající zelený smajlík byl každopádně v pohodě. Zažil jsem s Tebou spoustu krásných okamžiků, které si budu pamatovat do konce života.

Miluju tě. A vím, že to víš. Chtěl bych být s Tebou. Chtěl bych tě strašně moc. Ustáli bychom to tentokrát? Návaly lásky následované zoufalstvím, protože nám svět nedopřeje být spolu. Znovu každý večer brečet do polštáře, protože je nám smutno? Pouštět si jednu písničku dokola, protože This is forever? Je tohle to, co chceme? Nebo to snad může být jiné?

Moje Vánoce.

Vánoce jsem zatím přežil docela v pohodě. Teď dám ještě oběd u matky a bude to za mnou celé. Tohle jsou každopádně dost kruté vánoce. Doma probíhají celkem v pohodě, obzvlášť když je porovnám s jinými roky. Z osobního hlediska to není tak úplně fajn. neviděl jsem dost lidí, které jsem vidět chtěl. Když už se lidi nepotkají ani o vánocích, začíná být něco špatně. A my prostě stárneme..

Na Vánoce mi napsala Zůstaň.pryč. Nějak nevím, co si s tím počít. Mám pocit, že veškeré možnosti jsou prostě špatně. Že nás to oba ničí. Neumíme být spolu, ale jak to tak vypadá, bez sebe to taky nezvládáme zrovna nějak dobře.

No a do toho ještě Mnk. Naivní (nemá to být urážející) mladá slečna, která docela dost chlastá, vypadá, že mě má moc ráda a já úplně nevím co s ní...

Přiblble se usmívám

Nemám rád vánoce, ale nakonec i na mě dolehla vánoční atmosféra, a tak s uslzenýma očima poslouchám některé písničky, přiblble se usmívám a je mi fajn. A dřív, než si uvědomím zoufalost svého počínání, vyrazím do Café P. a opiju se tam. Nebo se možnná neopiju, nevím, jestli mám náladu pít.. Ale prostě nebudu sám. To je v tuhle chvíli nebezpečné..

Já se dnes tak dobře zliju......

Trochu mě přešla včerejší předvánoční deprese. Asi bych za to měl poděkovat i mým rodičům, kteří to asi docela pochopili a nenutí mě dnes účastnit se čehokoliv vánočního kromě večeře a dárků.. A tak trávím den posloucháním soundtracku k Across The Universe, The Racounteurs, The Kills a vůbec hudby, kterou mám rád, ale už jsem si ji delší dobu nepustil... Prostě pohoda. A docela se těším na večer... Až vypadnu ven, opít se do Café P. Jé, já se dnes tak dobře zliju...

ZKURVENÉ VÁNOCE. NEJTUPĚJŠÍ SVÁTEK EVER....

Celodenní lyžování, teď víceméně deprese, posledních pár dnů příšerný kolotoč vzpomínek, výročí... ztracenější než kdykoliv jindy, navíc s holkou, která mě úplně nechápe... S holkou, kterou nemají rádi moji kamrádi, s holkou, která mě fyzicky nepřitahuje... s holkou, které se ani tak nechci vzdát... něco mě k ní táhne... a něco mi říká, že je to všechno blbě... napiču svět... A ÚPLNĚ NEJVÍC ZKURVENÉ VÁNOCE. NEVÍM, KTERÝ PIČUS VYMYSLEL VÁNOCE.. NEJTUPĚJŠÍ SVÁTEK VŠECH DOB.

Dreamer

Sobota dlouhá, ospalá.. člověk se pak zabaví různými věcmi.. Narazil jsem na web mypersonality.info.. udělal jsem si zatím jen jeden test z těch dostupných a výsledek mě příliš nepřekvapil... Jsem prostě snílek..... (nepsal jsem to tu už dnes náhodou jednou?)

Pořád jsem hlavně idealista a snílek

Posledních pár dní nebylo vůbec jednoduchých. Proběhla nějaká výročí, kvůli kterým jsem měl pár nocí docela špatné spaní. Vzpomínky hryžou. Do toho Mnk., se kterou je mi fajn, ale (zatím?) ji prostě nemiluju. To neznamená, že s ní nechci být.. A ani to neznamená, že jsem s ní, jen abych s někým byl. Já se prostě momentálně asi nedokážu zamilovat. Jestli vůbec někdy...
Jsem nedávno četl jeden článek. Psalo se tam o tom, že romantické komedie ničí partnerské vztahy, protože v lidech vzbuzují přehnaná očekávání. Mám to podobné. jenomže přehnaná  očekávání ve mě vzbudil můj poslední vztah..... Nevím jestli ještě s nějakou holkou zažiju ten pocit, kdy mě bude mrazit v zádech jen když se na ni podívám. Jestli se mi ještě někdy podlomí kolena, když se na mě nějaká holka usměje... A prostě nějak tak.. však víte...
S Mnk. bývám spíš chladný, mluvím mnohem méně, než mluvím obvykle, víceméně mi stačí, že je se mnou, někde poblíž.. Cítím se s ní líp, než s většinou jiných lidí.. Jsem s ní pragmatičtější, realističtější, stojím nohami víc na zemi.. I když, to je hodně relativní.. pořád jsem hlavně idealista a snílek.. Jenom jsem se smířil s tím, že mě už možná taková láska nepotká... Neberu to jako nějakou tragédii, uvědomil jsem si, že kvalitní vztah jde vybudovat i bez lásky. A zjišťuju, že to asi není zase až tak výjimečné.
Jsem rád, že jsem to prožil. Aspoň už vím, co je to být opravdu zamilovaný.

Zkurvené vztahy

Mám už do včerejšího večer dost divnou náladu. Byl jsem venku a během večer jsem se tak nějak střídavě potkával s Mnk. neměl jsem na ni včera zrovna moc náladu. Vlastě jsem z ní včera neměl vůbec dobrý pocit. Najednou mi připadá až moc mladá... Ale jakože extrémně. A taky si uvědomuju, že je mi s ní fajn, když jsemm spolu sami, ale už ne tolik, když jsme spolu mezi lidmi. Tohle budu muset nějak rozřešit, protože tohle nechci zažívat pravidelně.
Navíc vážně nejsem zamilovaný. Občas mám pocit, že bych se zamilovat mohl, ale možná taky ne. A tak se zatím nechávám vést vztahem, který mě vlastně téměř ničím neuspokojuje. Nespíme spolu (chci s ní spát?), píšeme si málo, nemáme stejné zájmy, jenom spolu občas trávíme nějaký čas. A je nám u toho hezky. Stačí mi to? Já sám nevím.

Proč jsem se v tom hrabal

Povedlo se mi nechtěně rozjet si docela solidní depresivní náladu. Hlad, tma, samota a hudba ke které se poutá příliš vzpomínek. Nechat chvíli podusit a deprese vyleze. jako bych to neznal. Vždyť o tomhle píšu už kolik let co bloguju. (kdo to neví, tak tohle není ani zdaleka můj první blog) Vlastně už je to opravdu nudné. Nudí to už i mě. Budu se celý večer znuděně válet v posteli, kurvovat že nemám co jíst, poslouchat huddbu, sledovat seriály, možná nějaký film a po půlnoci kontrolovat stav účtu. A když tam budou peníze, tak se vydám do města, zažeru hlad, zapálím si a možná půjdu pít. Na depresi nejlepší.... Hej, já jsem taková piča, proč jsem se v tom hrabal?

Už sem píšu rok

Před chvílí jsem si uvědomil, že sem píšu už rok.  Čtu si články, které jsem psal před rokem.. A jsou mnohem lepší, než jsem čekal. Můj život mi z  nich přijde zajímavější, než ve skutečnosti byl. Na druhou stranu, jsem teď celkově o dost chladnější. Tenkrát jsem byl ještě šíleně moc zamilovaný do Zůstaň.pryč.. když si ty články čtu, tak mě mrazím, jak až moc. Teď spolu nekomunikujeme, jen občas, při příležitosti jejích narozenin nebo mého svátku. Každopádně to budou za dva dny dva roky, co jsme se poprvé potkali (virtuálně).

nevídám ani Infear, přestože si už asi půl roku slibujeme, že spolu půjdeme na pizzu.. Můj život se změnil. Jsem teď vysokoškolák, jsem dospělejší, jsem větší realista, mám větší strach z bolesti a zklamání, celkově jsem opatrnější. Možná jsem si ještě nepřipustil, jaký vliv na mě měly události letošního léta. Vždyť já jsem to víceméně přesel, neřešil vůbec nic, zadusil to v sobě,  přechlastal zbytky.

A teď začínám znovu.. s Mnk. Nejsem si jistý, jestli budu schopný se do ní zamilovat šíleně a bezhlavě, jako jsem se zamilovával dřív.. Ale svět není jen o tom... Navíc pořád doufám, že toho ještě schopný jsem... Jenom prostě potřebuju mnohem víc času...

Jestli je Mnk ta správná holka

Včerejší večer probíhal v poklidném duchu. Byl jsem v Café P., hrál fotbálek, kouřil brčka, bylo mi fajn.. Pak přišla Mnk (rozsekla to babička, podle ní je to Moje nová kamarádka.. ale je to pěkná slovní hříčka)... Nejdřív jsem ji nějak nedával. Byla přítulná víc, než jsem zvládal (totálně přepálený, nezvládal jsem ani mluvit, myšlenky mi utíkaly všemi směry), ale bylo mi fajn. A krásně líbá.. Což mě příjemně překvapilo, protože doteď jsem si myslel, že líbá nic moc.. Asi si na mě taky potřebuje zvyknout, uklidnit se, neřešit zbytečné věci apod. Ale po včerejšku mi zmizelo docela dost z počáteční nejistoty, jestli je Mnk ta správná holka, se kterou se mám pokoušet o nový vztah. Teď věřím, že tomu tak je :)

Ona mladá nebo já starý?

Byl jsem včera se svojí novou slečnou. Takže jsem docela plný dojmů a možná i vy čekáte, až sem napíšu, jaká je.... Je mladá. Moc. Sice je o pár měsíců starší, než třeba Zůstaň.pryč, ale určitým způsobem mi připadá o dost (v řádu roků) mladší.. Trochu jsem se toho lekl.. Ale jinak je fakt moc fajn. A společné odpoledne jsem si užil... A vypadala, že se jí líbí Mars Volta a taky Spoon... A teď, jak to tak píšu... možná není ona příliš mladá, ale spíš já už jsem příliš starý... Jo, to by možná bylo docela odpovídající... Jsem zvědavý na dnešní večer..... To budou zase nové dojmy....

PS: ať to vyznívá jakkoli, tak jsem za ni (přezdívku fakt ještě nemám) rozhodně moc rád... 

Má nebo nemá

Od té doby, co jsem v Bigvillage na výšce jsem ještě domů nejel tak nadšeně jako dnes. Ale zároveň se i trochu bojím. Uvidím se poprvé se svojí novou slečnou za střízliva. To je dost divné. Divných věcí věcí je kolem toho ale víc. No, nebudu se stresovat, prostě se těším. A třeba jí po dnešku zvládnu i vymyslet přezdívku na blog. A budu vědět, jakou mají barvu její oči. A taky budu vědět, jestli to má nebo nemá cenu....

Už ať je čtvrtek

je mi fajn, užívám si přísun romantických smsek a nesmělých vyznání.. přemýšlím, jaká asi je, protože si uvědomuju, že se vůbec neznáme... a doufám, že bude tak skvělá, ajk to zatím vypadá. Začátky nových vztahů bývají fajn. Jáj, už ať je čtvrtek, vážně se na ni těším.

každopádně nový vztah není to jedinné, co těď řeším. Problémů hromada, ale s kamarády, a s novou slečnou je to všechno tak nějak jednoduší. ale práci rozhodně neuteču...

Jmeniny

Mám dnes svátek.. Slavit jsem začal v podstatě už 0:00, byli jsme v Café P., a 0:03 mi jako první ze všech smskou popřála Zůstaň.pryč. Pak už přišlo víc blahopřání, moc panáků, pak jsem se nějak zakoukal do jedné slečny, takže zbytek noci to už bylo jen tancování, líbání a zjišťování věcí o tom druhém... Všechno samozřejmě zalité značným množstvím meruňky. Kalba do šesti ráno, ze které jsem odešel v podstatě zadaný. Protože slečna (přezdívku nechám na jindy, zatím se při jejím vymýšlení nemám čeho chytit) byla vážně skvělá, tak už večer jsme si řekli, že se chceme určitě vidět znovu (a znovu, a znovu). Celkem klasicky se mi nový vztah objevil v okamžiku, kdy jsem vzdal jeho hledání a smířil se s tím, že budu nějakou dobu sám.. Ale teď ji minimálně do čtvrtka neuvidím, protože jsem se už stihl odmístit do Bigvillage. A ona navíc není ani z Hometown, ale asi z 10km vzdáleného městečka... Hej.. To je jedno teď.. každopádně jsem teď o dost spokojenější... Můj svátek bývá prostě fajn den... :)

Popičený život a ještě popičenější já

Šit. Od videoklipů Sin with Sebastian jsem se nějak proklikal k E-rotic, následně k nějakým hentai AMV, až jsem skončil u jakéhosi mega romantického hentai, které mě šíleným způsob rozněžnilo a dalo mi zcela absolutním způsobem sežrat, o co všechno přicházím, když funguju sám. Takže se teď cítím vážně dost hrozně.

Popičený život a ještě popičenější já, že se s ním neumím vypořádat. A tahle věta není ani zdaleka jen komentářem k mému osamělému životu, to je komentář úplně ke všemu.

Momentálně chci být single

Momentálně chci být single. Připadám si jako totální lůzr a nechci znova svoje problémy házet na holku. Až se srovnám já sám, pak můžu mít vztah. Ale víte jak, podobná předsevzetí na toto téma mívají občas jen velmi krátkého trvání. Kdo ví?

Už je ten můj blog docela nuda, co? taky to tak poslední doobou cítím. Články se tu asi budou oběvovat trošku sporadičtěji. Možná ne, já nevím.

Skvělou holku, zamilovat se a být šťastný

Jsem sám. A už mě to nebaví. Poslední dobou si čím dál tím uvědomuju, že potřebuju někoho vedle sebe. Někoho, kdo tam bude pořád. neměl jsme opravdový vztah, který by mi dával to co potřebuju už víc než dav roky. Měl jsem vztahy, byl jsem zamilovaný... Ale... však většinou víte, jak to se mnou a holkama bylo. Chtěl bych to změnit. Chtěl bych potkat nějakou skvělou holku, zamilovat se a být šťastný. Uvědomuju si, že chci moc. Určitě víc, než si zasloužím.. Ale nic menšího mi nestačí. A taky už nemám peníze, abych tu samotu pořád přepíjel :)

Jízda směrem dolů

Je mi zle. cítím se fakt hrozně. Život se mi hroutí pod rukama, nic není jak má být. Je to jízda směrem dolů. Chtěl bych vystoupit, ale to by znamenalo skončit se školou, hledat si práci... Práci potřebuju v každém případě. Potřebuju toho mnohem víc. Jsem nezodpovědný, bez perspektivy, se zničeným zdravým fyzickým i psychickým, závislý i na hrách do mobilu. Jsem prostě v hajzlu. Proč si to nepřiznat. Práci, potřebuju práci. Ty zkurvené peníze zalepí hodně mindráků. Aspoň na chvíli.

Cítím změnu

Pomalu se učím nastartovat si den, i když to ráno na nějaký start vůbec nevypadá. Válčím se svými slabostmi, se svými démony... Dělám si drobné radosti, které mi pomáhají přežít další de. Naděje, že to jednou bude lepší mě totiž zatím ještě neopustila. Jsem vlastně v zásadě optimista. Ale ve vzduchu cítím změnu.  A já mám na změny docela čuch. Věřím, že přijde brzo, ať už to bude cokoliv. A popravdě řečeno, může to být i pořádný sešup dolů.. protože vždycky to může vzít za blbý konec.

Mě rozbrečí skoro všechno

Vzpomínky příjemné a i ty horší mi nenchají zrovna moc klidu a víceméně mě tlačí k tomu, abych se přestal otáččet do minulosti a hledal štěstí v budoucnosti. Racionálně je to určitě správné, obzvlášť za předpokladu, že moje minulost nebyla ve skutečnosti vůbec růžová. Ale pár nádherných období, občas vlastně jen pár chvil,  spolu s lidskou schopností zapomínat na špatné věci udělalo svoje. 

Našel jsem dnes v PC nějaké fotky. Rozbrečely mě. Poslední dobou mě rozbrečí skoro všechno. Uvědomuju si, že tohle už je moc a dokonce se cítím trapně už i sám před sebou. Já vím, jsem hrozný.

Vlastně celkem fajn

Pojedu dnes domů. Nemám moc co jíst, navíc poměrně dlouhý víkend před námi, takže si zase užiju trochu hometown. Mohlo by být hezky, vyraziol bych někam na výlet. Jj, výlet zítra dopoledne, to by mohlo být ok. Mohl bych si dnes večer doma zprovoznit MD, a to by pak bylo úplně nejvíc super. Procházet se s hudbou přírodou, vzít si s sebou třeba i foťák.. 

Zůstaň.pryč má dnes narozeniny. Poslal jsem jí blahopřejnou SMS. přemýšlel jsem nad několik dní, a nakonec jsem poslal jen něco ve stylu Všechno nejlepší k narozeninám. Byla to druhá SMS od té doby, co to všechno tak nějak skončila... Hej, nevím, asi mi to pořád nějak hrabe v palici.

Poslední dobou se v sobě hodně hrabu, tahám ven věci z dětsví, vyrovnávám se s věcmi, se kterými jsme se nikdy nevyrovnal. A zjišťuju, že jsem ještě větší defekt, než jsem si myslel dřív. Na druhou stranu, po delší době se znovu dokážu dívat do budoucnosti, vymýšlet plány, které bych chtěl opravdu uskutečnit... Každopádně mě dost výrazně opustily schízy. Mám víceméně pokoj už několik měsíců, kromě jednoho večera před pár týdny, ale to bylo na houbách, tak tomu nepřikládám zase až takový důraz.

připadám si posledních pár týdnů releativně spokojený. Když se člověk smíří s tím, že je víceméně sám, a že má za kamarády dva totální kokoty :P, tak je to vlastně celkem fajn..

Zapomenout, že jsem úplně sám.

Ráno jsem se vzbudil s poměrně optimistickou náladou, která mě však poměrně brzo přešla. Doléhá na mě pocit samoty, potřeboval bych být mezi lidmi, ale když jsem měl tu možnost, tak jsem utekl. Potřeboval bych se dnes opít. Na chvíli zapomenout na všechny věci, které se na mě valí, na chvíli zapomenout, že jsem úplně sám.. Já chci prostě chlast. Nebo nějakou přítulnou slečnu.

Obdivuju Hanah Jones

Obdivuju Hannah Jones. Nejen za to, že se dokázala smířit s faktem, že umře, ale hlavně kvůli jejímu vítězství nad otrokářským státním systémem, který jí upíral její přirozené právo neléčit se. Na 13 letou slečnu obdivuhodný výkon. Třeba se jednou dočkáme toho, že si budeme moct umírat jak chceme... A nebudeme otroky systému, který nám upírá právo na (důstojnou) smrt.

Dead is the Road to Awe

Nedělní odpoledne. Depresivní už tradičně. Ve skutečnosti to mám vlastně rád. Užívám si to, je to čas, který mám jen pro sebe, je to čas, kdy jsem schopný vnímat nejvíc věcí, je to čas, kdy dokážu usměrnit své ego, aby mě co nejvíce omezovalo. Kromě deprese mi dělaly společnost Arctic Tale a následně The Fountain OST. Hlavně na tom soundtracku si šíleně valím... a nejvíc asi na osmiapůlminutové Dead is the Road to Awe. 

PS: Hej, já se sice postupně čím dál tím víc ztrácím, ať už si toho všímáte nebo ne. Ale to neznamená, že bych vás neměl rád. Jenom mě to táhne jinou cestou, než většinu z vás. Budu v pořádku :)

Nikdy nevíš

Chtěl bych napsat článek o tom, jak mám posraný život. O tom, jak hledám štěstí a když mám pocit, žee jsem jej našel, život mě posere ještě víc. Ale nemá to cenu. Nepochopíte to. Nemůžete. Život člověka je jen a jedině jeho záležitost, ostatní na něj mohou nahlížet z perspektivy vlastního života, ale nikdo nemá šanci pochopit to nekonečé množství detailů, které jedince utváří. A tak se možná moje bolest zdá někomu menší než mně, poukazujíc na jiné, kteří jsou na tom podle jakýchsi pseudoobjektivních sociálních měřítek hůř než já. Anebo se začnou ohánět vlastním utrpením, které zase nechápu (nemůžu) já. Anebo nějaká jiná výmluva, anebo kec, že sis nedal život, tak si jej nemáš sám brát. Cítím se vždycky blbě, když sem píšu o sebevraždě.. protože potom za mnou všichni chodíte, píšete mi, snažíte se se mnou mluvit.. a mě pak život sere ještě víc.. Protože nepochopení mezi vámi a mnou je v tu chvíli absolutně nejzřetelnější... Chtěl bych, aby jste někdy pochopili, že se ničím na světě nezabývám víc, než svojí vlastní smrtí. Je to pro mě nejpřirozenějších otázek.. je to něco podobného, jako když se zeptáte, co budeme dělat, až skončí kino... je to pokušení.. otázka, na kteoru nikdo z lidí nezná odpověď... ale stačí tak málo, a mohl bych ji znát já.. neberte to jako zoufalé výkřiky někoho, kdo se chce zabít... i já, přestože chci umřít mám city, přání a plány.... které (zatím) upředňostňuji... chtěl bych se ještě zamilovat, chci být rodič... chci vydat knihu... a pak chci umřít. čím dřív to všechno stihnu, tím líp. ale jak počítám, tak počítám, čeká mě tu tenhle posírací opruz ještě minimálně dalších 23 let... Ale třeba mě něco nasere a oběsím se dnes večer.. Nikdy nevíš... 

Bloud

Posledních pár dní mi ten život nějak nevalí. Furt jenom kašlu, nebaví mě pít, hulím spíš ze zvyku, včera jsem přestal kouřit........ a vůbec, je to docela nuda. Nějak se v tom ztrácím. Nebo spíš jsem se ztratil už dávno a pořád jenom bloudím..

Večer se opiju

Divná nálada, život, který nechci vůbec žít. Najednou cítím, že chci žít jinak. Poprvé v životě mám pocit, že vím co chci se svým životem udělat.  Najednou vím, že samoty už pro mě bylo dost. Jsem čistý. Můžu znovu do světa. Poprvé za hodně dlouhou dobu. Rozhodně porpvé, co píšu tenhle blog. Mám pocit, že jsem v sobě našel hromadu pravdy a síly. Taky jsem v sobě našel spoustu ALE, kterými se nyní zabývat nebudu. Myslím pozitivně, aspoň se o to snažím. Přežiju tenhle depresivní záchvat, večer se opiju a uvidím, co z toho zítra bude.

To neznamená, že končím..

Možná se vám zdá, že nějak málo bloguju. Je to tak. Poslední dobou se na internetu realizuju hlavně na facebooku a na blog nemám tolik času. A i když zažívám spoustu věcí, nemám moc o čem psát. Zvykl jsem si na to, že jsem sám (myšleno ve významu nezadaný), zvykl jsem si na to, že když jsem opilý, tak se neúspěšně pokouším o nějaké slečny. Zvykl jsem si i na to, že v momentě, kdy o mě náhodou nějaká slečna projeví zájem, jsem tak opilý/zhulený/zhoubovaný, že se nevzmůžu na nic jiného, než říct ahoj a jít domů. Zvykl jsem si na život bez schizofrenních návalů. Zvykl jsem si na to, že moje deprese prožívám mnohem míň.
Se vším tím jsem se vyrovnával docela dlouho, a pomáhalo mi v tom psaní blogu. Teď už to asi nemá tolik smysl. To neznamená, že končím.. To určitě ne.. Jen už možná budu psát míň.

Chlast a kamarádi, moje spása

Cítím se poslední dobou opravdu dobře. A taky se cítím kurevsky sám. Samota se dá ovšem vyléčit kamarády a chlastem, a tak mi nedostatek pocitu psychické i fyzické blízkosti člověka druhého pohlaví dokážou dohromady nahradit a udržet mě ve stavu, kdy jsem schopný akceptovat pravidla okolního světa. Alespoň rámcově. Díky čemuž jsem vystaven mnohem menšímu tlaku ze strany různých pičusů a mohu se cítit docela dobře. Pohoda, ne?

Neumím být šťastný

Nenávidím ji. Nenávidím sám sebe. Život je na mne příliš složitý a já už nemám sílu. Sekám se ve smyčkách vzpomínek a chci umřít. Neumím být šťasný a neveřím, že život bez štěstí má smysl. Nevím, jestli  mám dost odvahy, ale jestli ji najdu, nechci, abyste byli smutní. Chci, abyste byli spolu se mnou rádi, že se mi konečně něco povedlo. Mám vás rád.

Vztahy. Pojebané vztahy

Návaly deprese jsou častější. Vím, že po mně jde. Snažím se žít, jako bych to nevěděl. Snažím se jít pořád dál. Snažím se nestát na místě. Taky se dostávám do šíleného citového kolotoče, kdy vůbec nevím, co se děje. Vztahy. Pojebané vztahy. Chtěl bych mít sílu to neřešit, ale nemám. Chtěl bych mít sílu být sám. Chtěl bych být vyrovnaný, cílevědomý mladý muž. Věřím, že jsem natolik schopný, abych byl ekonomicky úspěšný. A peníze zalepí hodně mindráků.

Celkově dost uklidňující víkend

Víkend opět bez alkoholu. Když nepočítám dnnešní dvě decky vína. Celkově byl dost uklidňující. Ať už z hlediska fyzického nebo psychického. Potřeboval jsem vysadit a to se mi povedlo. Potřeboval jsem přemýšlet a to se mi povedlo též. Uvědomil jsem si, že se musím něčeho chytit, že potřebuju získat zase nějaký smysl. Něco, kvůli čemu stojí za to žít. Uvědomuju si, že nechci jen přežívat. A moje současné opilecké období přežíváním je, ať si pod vlivem namlouvám cokoliv. Ale to neznamená, že nebudu pít. Počítám, že zhruba za 12 hodin už do mě zase poteče víno proudem. Prostě jsem si jen uvědomil, že do budoucna bych chtěl pít o něco míň.

Mnohem příjemnější návštěva

Příjemná noc strávená na IM s jednou slečnou z našeho oboru. Mnohem příjemnější návštěva, než ta očekávaná studená černá. A to jsem nepil.

Že se asi opiju

Sedím doma v Hometown a vím, že pokud se dnes nepůjdu opít, přijde za mnou návštěva. Nechci aby chodila, tzn., že se asi opiju. Nebo mi možná bude pro dnešek stačit dobrá nálada Hodné.holky, jestli tedy bude dobrou náladu mít. Poslední dobou už není vysmátá tolik jako dřív. Ale to asi nikdo.

Já ještě nejsem opilý

Je šest hodin večer a já ještě nejsem opilý. Oproti předcházejícím dním je to celkem nezvyk a též se to projevuje na mojí psychice. Najednou si uvědomuju, jak šíleně moc kalím, jakk moc na všechno seru, jak je mi všechno jedno. Stačí mít hodně vína a hodně trávy a zbytek světa mě přestává zajímat. Do toho pravděpodobně přijdou drogové experimenty, vidím jak zo všechno běhá kolem mě, stačí jen natáhnout ruku. A tak se budu ničit dál, a možná i víc psát, protože když kalím, tak se mi píše kurevsky dobře. Tak zatím, já spěchám na vlak.

öslední přednáška tento týden

Sedím na přednášce. Je tu poměrně výkonná klimatizace, a tak je tu mega kosa. Se ttěším, až to tu skončí. Je to tento týden moje poslední přednáška, takže mi vlastně za 50 minut začíná víkend. Odpočinková doba, kdy se málo chlastá. Nicméně se musím ještě rozhodnout, co budu dělat dnes večer. Funky zadarmo s jednou slečnou nebo skvělé ska za dost peněz s jinou? Na rozhodnutí je ještě čas, pořád ještě se místo toho můžu někde opilý válet.

Taky jsem si na ntb už rozjel scrobblování na last.fm, tudíž je můj profil už opět funkční. Pokud tpo někoho zajímá, tak jsem si pro své přechodné (nicméně kdovíjak dlouhé) období vybral jako hudební přehrávač foobar2000, prohlížeč používám primárně Google Chrome, na hry na facebooku a na porno ale používám Firefox, hlavně kvůli fullscreen módu. Na IM mám QIP Infium. Na video  si zatím vystačím s WMP11. Přednášky datluju převážně do notepadu, mám tu sice staroffice, ale pustil jsem je asi jen jednou. Pak tu mám několik pokerových klientů, fotbalového managera a to je asi vše, pokud nepočítám nějaké utility pro správu ntb a antivir. Stejně už se těším, až se budu někdy nudit a odhodlám se pro linux.

Utíkám z přednášky, zvracím před školou

Po odpočinkovém víkendu jsem se v Bigvillage vrátil opět k naprostému kalení. V pondělí moc vína, moc trávy, nakonec k tomu ještě jedno éčko (první v životě) a o večer bylo postaráno. Kalba s lidmi z oboru, drum, paráda. příchod domů ve čtyři ráno.

Úterý. Hromada vína, večer kalba s lidmi z oboru. Totální. Úplně nejvíc. Byli jsme na rockotéce, proložené skáčkema diskotékovými hity 90. let. Příchod domů v pět ráno.

Dnes. Víno ještě před první přednáškou. Utíkám z přednášky, zvracím před školou. Připomnělo mi to Café P. Tam taky bliju vždycky hned před vchodem ke stromu. Následně návrat na přednášku a po přednášce víno a tráva v parku. Co přijde večer, ještě nevím. Počítám, že to bude opět moc.

Nevydržela ani do oběda

Příjemná nedělní nálada mi nevydržela ani do oběda. Spíš naopak, totální depresivní nával mi krade moji nedělní pohodu. A staré rány najednou zase bolí, ať už jsou staré hromadu let anebo přesně dva měsíce. Slzy mi na tvářích dělají slané cestičky, aby pak pálily na mých suchých rozpraskaných rtech. Uvědomuju si, že pravděpodobně není normální plakat několikrát denně, navíc, když jsem se ještě před několika málo minutami cítil naprosto skvěle. A přitom se za těch pár minut vůbec nic nezměnilo. Nebo možná právě proto. Vím já? Nevím. Nevím už vůbec nic. Připadám si odsouzen k dlouhodobé samotě, k slzám , k nepochopení, k neopětovaným láskám. Ale na tom zase až tak nezáleží. A i já tenhle nával možná prožívám méně, než se vám může zdát.

(btw. nové album Oasis opět není žádná absolutní sláva, i když s ním pravděpodobně budou mít docela úspěch)

Nedělní předobědová pohoda

Mám poměrně dost dobrou náladu, na to, v jakých smyčkách jsem se v noci ztrácel. Výrazně k tomu přispěla nová deska Oasis, aktuálně celá poslouchatelná na myspace. Udělal jsem si tedy nedělní předobědovou pohodu, válím se v posteli, venku svítí slunce..  Mám docela rád podobné chvíle. Je to čas, který má člověk jen a jen pro sebe. A přestože mám volného času spoustu a docela velkou část jej strávím sám, sám na sebe mám čas jen občas, pokud nepočítám takové ty chvíle.. ehm, raději nic.

A tak víceméně z nudy brečím

Počád se mi nechce spát, a tak víceméně z nudy brečím do polštáře. A je mi hned o něco lépe. A taky čtu už snad stopadesátý článek na internetu a momentálně hrají Le Rue Kétanou a já mám ještě tesknější náladu, než doteď. Možná bych měl vypnout počítač, obrátit se na bok, zavřít oči a prostě usnout, jenomže ono to není ani zdaleka tak jednoduché, jak byste si mohli myslet. Ale já se přemůžu a udělám to. Pro dnešek (včerejšek) už vážně stačilo.

Pouze připomínají

Mám obvyklým způsobem divnou náladu. Cítím se osamělý a nemůžu spát. To druhé mi nevadí zase až tolik, brouzdám si po netu, poslouchám svoje last.fm rádio. Ovšem to první je horší. Rádio solí písničky nejrůznějšího kalibru, ke spoustě z nich mám nějakou, a občas docela silnou, citovou vazbu. Takže když mi začne hrát Song to say goodbye, vzpomenu si, jak jsem po nocích brečel do polštáře. Když začne hrát Napoleon solo, vzpomenu si zase na jednu táborovou chatku, do toho to proložím obzvlášť starými vzpomínkami, když hraje Disko. To mi, kromě doby, kdy jsem chodil s Hex, připomíná též, jak jsem se zamiloval do ska. Obecně to nejsou nějaké týrací vzpomínky, snad jen zmínění ATDI umí ještě občas zabolet, ale to není dnešněnoční případ. Dnes mi všechny tyhle písničky, a taky ještě spousta jiných, pouze připomínají, jak jsem šíleně moc sám.  Není to deprese, spíš jen touha mít zase někoho, koho bych mohl mít víc než rád.

Útěk někam jinam

Jsem unavený. Unavený a smutný. neustálé kalení se už podepisuje na mém zdraví, cítím jak se postupně ničím. Uvědomuji si, že je to jen útěk někam jinam. Útěk před nenaplněnými sny, útěk před sebou samým.  Potřeboval bych srovnat, začít žít alespoň trochu udržitelným způsobem života. Potřebuju se zamilovat, to je pak všechno jednodušší i bez chlastu.

Svět je krásný, když je člověk opilý

Poslední dva dny moc pijem. Bambusy mizí pomalu po desítkách litrů, k tomu nějaká piva, meruňky. Člověk se pak válí v trávě v parku, spolu s několika spolužáky, úplně na kaši, ve tři čtvrtě na dvě odpoledne. A pak pořád strašně moc kalí, a je zase tři čtvrtě na dvě, a oni jsou všichni pořád ještě moc, z jednoho klubu do druhého, dezoláti. A všichni jsou spokojení. Není ten svět krásný?

Život je krásný, když je člověk zamilovaný

Zdál se mi v noci sen. A byl jsem v něm zamilovaný.  Šíleně moc, do úplně moc krásné a skvělé holky. Nevím, kdo to je, ale vím, že jsem ji někdy viděl i ve skutečnosti.. Zase jsem si vzpomněl, jaké to je, držet se s někým za ruku, smát se na sebe, líbat se.. Být prostě šťastný. Nebo spíš šťastní. A teď, když jsme se vzbudil, je mi líto, že to byl jen sen. Ale i tak je mi teď fajn. Budu z toho nádherného pocitu teď pár dní žít. Život je krásný, když je člověk zamilovaný.

Z přednášky

Sedím na přednášce na divadelní fakultě. Mám totálně ucpaný nos (objevil jsem kouzlo Halls), ale rozhodně je to zatím moje nejzábavnější přednáška. Taky jsem si dnes koupil nový batoh a taky palestinu, protože nevím, kde mám tu, kterou jsem dostal od A. kdysi k vánocům. Snad je doma, protože jinak bych ji zapomněl v Křižanově, a to by mě docela dost mrzelo. Ale moje nová, oranžovočerná palestina je též fajn. Budu ji mít rád.

Mám dobrou náladu a mám vás rád

Nemoc mi dává zabrat. Večer jsem ještě popíjel víno, v noci bojoval s horečkami přes 40 stupňů, teď už je mi zase líp a od rána čumím na seriály. Nezvládám nic jíst, pít ani kouřit. Napadají mě myšlenky, abych šel k doktorovi, ale říkám si, že je na to čas. Všechny lidi, kteří o mě mají starost bych chtěl uklidnit, že tam půjdu, pokud bych i tentokrát zvracel krev. Mám dobrou náladu a mám vás rád.

Určitě v lepším stavu

Chystám se pomalu ven. Únava mě nebaví. Musím ven. Musím. Dnešní večer bude depresivní a já to vím. Venku s alkoholem, hulením, cigaretami a kamarády to přežiju určitě v lepším stavu než kdybych zůstal doma.

Kalbaaaaaaaa!!!

Vrátil jsme se před pár hodinami ze soustředění prvních ročníků naší katedry. A bylo to náročné. Dávali jsme tomu řádně pohulit, kalili jsme skoro nonstop, kalili jsme moc. Co jsem tak slyšel, tak si toho  dost nepamatuju. Rozhodně si nepamatuju svoje rozhovory s pedagogy. Podle toho, co jsem slyšel, oni si je rozhodně pamatovat budou. 

Ostudu jsem dělal pilně i v jiných oblastech, a tak jsem musel ráno (zhruba kolem 19:00) snášet debilní pohledy od holky, které jsem večer (6:00) utekl přímo z postele. Jsme se předtím nějak nepochopili. Utíkání z postele nebyla jenom moje specialita, o pár hodiny ddřív, asi kolem půlnoci, utekla nějaká holka z postele zase mně. A vůbec, různých veselých historek je plno. A to si jich určitě moc dalších nepamatuju.

Ale každopádně dobrá kalba. Pivo zadarmo je smrtící. I když i tak jsme si neodpustili naše pravidelné dávky bambusu. Ještě se tu objeví asi i nějaké video, uvidím, jak rychle bude dodělané. To se pak zasmějete.

A tak odjíždím roztrhaný

Poslouchám právě Napoleon Solo od ATDI. Je až s podivem, co se mnou tahle písnička pořád dělá. Trhá mě na kusy, stejně jako tenkrát. A tak odjíždím roztrhaný. Kalit a pít s budoucími uměnovědci. Na vysočinu. Hola.

Moc. Budem moc.

Za chvíli odjíždím na soustředění 1. ročníků oborů z naší katedry. Budem kalit. Moc. Budem moc.

Pouští nám tu operu

Sedím na přednášce. Pouští nám tu operu. Od Janáčka. Věc Makropulos. Nemám rád operu. Mohli nám tu snad raději pouštět žilou. Je to nuda. Už ať to skončí.

Koupil jsem si hračku

Koupil jsem si Asus eeePC 1000H. A mám z něj šílenou radost. Je prostě super. Moje nová hračka. Když mám tohle, nepotřebuju snad ani holku :)

Opravdová

Za 40 minut mi začíná první opravdová přednáška. Tedy, jestli bude opravdu opravdová :) Každopádně se předtím jdem opravdu zhulit. Pro jistotu, aby přednáška nebyla opravdová zase tak opravdu moc. A já se na to opravdu moc těším. Na opravdové hulení i na opravdovou přednášku.

Podzimní klasika.

Uvědomil jsem si, že deprese posledních dní je moje už několik (pět, šest?) let klasická podzimní deprese. Už teď se děsím, jak bude ta zima zkurveně dlouhá. A bude tma, pořád jenom tma. Všude. Venku i uvnitř. A k tomu šílené Bigvillage, depresivní samo o sobě. A k tomu já, a s největší pravděpodobností i nějaká slečna, protože já na podzim potkávám nějakou slečnu vždycky. Historie podzimních slečen je dokonce delší, než ta depresivní, i když jen o rok. No a k tomu samozřejmě hromady hulení, a možná taky houby, ale ty spíš ne, protože neznám nikoho, kdo by si je se mnou chtěl dát. Jsem prostě příliš šílený. Sám nevím, jestli je chci někdy znovu.

Hraje mi tu momentálně Blood Red Shoes a já kurva přemýšlím, proč tohle neposlouchám ještě častěji. A taky, že si musím koupit konečně nějaký mp3 - nebo raději ogg player. :)

Já už bohem nebudu

Šel jsme včera spát s divnou náladou. A probudil se s regulérní depresí. Všechno kolem je studené, šedivé. Já sám jsem studený a šedivý, a ani desítky litrů vína týdně na tom nic nemění. Ale stejně piju. Ne proto, abych zapomněl, abych utopil smutek. Nechci nic zapomínat, nechci nic topit. Ale prostě jen proto, že mě to baví. Prostě jen proto, že s vínem ten čas rychleji utíká. Nebo proto, že s vínem nejsem sám. Případně proto, že nemám dělat co jiného.

Snažím se žít si svůj život, ale postupem času si uvědomuju, že to spíš já jsem žit svým vlastním životem. Že mám jen minimální kontrolu nad vším, co se kolem mě děje. Říkám věci, které nechci říkat, ale ony se mi derou do úst a já si nemůžu pomoct. Je to celé nějaké divné.

Kdysi jsem prosil hypotetického boha ať mi dá další rozměr, že 5 smyslů je málo, že chci víc. Mám co jsem chtěl, proč si stěžuju.

Jsem zničený, a měl byhc se s tím smířit. Odhodit veškeré ambice a jenom pít. Vzdát se představy, že někdy to bude lepší. Bez budoucnosti bude to pití ještě příjemnější. Bez budoucnosti budu já sám svobodnější. Bez budoucnosti budu ztracený ještě víc než jsem. Budu bloudit ve tmě jako jsem bloudil předtím. Budu bloudit ve tmě, ale už nebudu hledat světlo jako tenkrát. Budu bloudit ve tmě a doufat, že to brzy skončí.

Já vůbec nic nevím. Nic. NIC. Život nemá smysl, když nemůžeš vědět úplně všechno. Věřím, že smyslem lidské existence je shromažďování poznatků o všem, aby jednou v budoucnosti měl nějaký jedinec možnost vědět úplně všechno. Do té doby už stvoříme umělou inteligenci, a kldyž bude vědět někdo úplně všechno, stanou se lidé bohy. Já už bohem nebudu. A to, že bohem nebude ani nikdo z vás, mě vůbec nezajímá.

Tak, Ondřej se definitivně zbláznil. Jsi OK? Nechceš si povykládat? Ne, nechci. Nechci, nechci, a nechci. Teď si vykládám. Sám se sebou. Dopřeju si dostatek pozoronosti, chápu všechno co si chci říct. Raději přemýšlím sám. S lidma už budu jen pít a hulit.

Všechny školní povinosti s přehledem

Ze života se mi postupně stává jedna velká kalba. Za posledních osm dní jsem jen jednou neopil, ale to jsem se aspoň zhulil. Hulil jsem samozřejmě i všechny jiné dny. Litry červeného vína a sáčky se zelenohnědým obsahem mizí rekordní rychlostí. Nicméně však zvládáme všechny školní povinosti s přehledem, především pak díky Gopokerovi, který na to z nás sere nejmíň, a vždycky ví, kde máme kdy a kde se co vyřizuje. Ale my zase na tu školu míň blijeme.
No, užívám si prázdniny. Od pondělí už mi začínají ostré přednášky.. Kruté.

Poker

Začal jsem nedávno hrát poker. První pár her s kamarády v hospodě, pak pár zkušebních her zadarmo na netu. A včera jsme se odvážili s Gopokerem do pokerové herny. A já jsme skončil mezi prvními třemi, což znamená, že jsem vyhrál nějaké peníze. Mám z toho radost ještě teď.

Život, ženy, knihy, bůh a svět

Dočetl jsem Řeka Zorbase, románovou prvotinu Nikose Kazantzakise. A předpokládám, že se k téhle knížce budu vracet celý život. Protože Zorbasův náhled na život, na ženy, na knihy, na boha a na svět je zcela jistě výjimečný a věřím, že podobný přístup k životu může být určitým způsobem, jak dojít ke štěstí, alespoň pro některé lidi.

Nepotřebuji být šťastný za každou cenu

Hej, jak jste asi už z mých článků poznali, jsem poslední dobou dost mimo. Rande na slepo, horoskopy.. to je jen špička ledovce. Jsem prostě sám. Vkrádají se ke mně takové pocity, že nikomu nechybím.. a vůbec podobné depresivní myšlenky. Samozřejmě si racionálně uvědomuji, že to tak není. Ale jsem prostě osamělý. Potřeboval bych, aby mě měl někdo opravdu rád. Ale aby to byl někdo, koho bych byl schopný rád i já. Nepotřebuji být šťastný za každou cenu. To bych raději nebyl vůbec.

Lépe slušet k mému věku

Dle náhodně shlédnutého horoskopu mě čeká nový a kvalitní vztah, jenž však nemusí mít nedokonalost či velkou romantiku lásek dřívějších, ale zase bude lépe slušet k mému věku. No jsem na něj zvědavý.

To bych asi nedal

Rande bylo docela šílené. Jsem si docela jistý, že z tohoto nic nebude. To bych asi nedal :)

Za chvíli mám rande

Za chvíli mám rande. Takové to klasické rande na slepo. Sraz tam a tam, v tolik a v tolik, budu oblečená tak a tak. Vůbec se mi tam nechce, necítím se na něco podobného vůbec připravený. Ani si nejsem jistý, jestli někoho chci, jestli chci někoho nového. Obzvlášť, když existují lidé v mém okolí, o které bych stál (nebo spíš stojím). Jenomže různé překážky, ať už skutečné či domnělé, jsou i příčinou toho, že hledám někde jinde, a že na to rande půjdu. Třeba to bude fajn holka.

A já jsem jen člověk

Viděl jsem v posledních dvou dnech dva filmy, které mají společné to, že jde o třídní (školní) kolektiv. Battle Royale a Náš vůdce. Oba vykreslují kolektivy v opravdu vyhrocených situacích, oba mě zasáhly možná víc, než bych si byl ochotný připustit. Pořád teď přemýšlím, jak jednoduché je někoho zabít, přemýšlím jak jednoduché je ovládat dav. Dokázal bych to taky? Mám strach, strach sám ze sebe. Člověk je jen zvíře. A já jsem jen člověk.

Postavit čelem

Snažím se jít pořád dál, neohlížet se, nevzpomínat. Pořád naplno. Pořád sám. Na rozcestích nezastavuju, jen automaticky vybírám nějakou cestu, jen abych se nemusel zastavit. Ale i tak vím, že mě moje vzpomínky doženou, že se jim ještě budu muset postavit čelem. Ale dnes ještě ne, dnes je ještě brzo.

Potřebuju zneužít nějakou holku

Vyrazím dnes do Bigvillage. Hromada chlastu a hulení před náma. Budem zabíjet černou mrchu. Potřebuju se opít. Potřebuju se opít moc. Cítím se dnes nějak divně. Cítím se dnes zkurveně sám. Potřebuju zneužít nějakou holku. Potřebuju, aby se mi hrabala ve vlasech, smála se na mě, líbala mě, spala se mnou. Jsem prostě nadržený.

Že to mít nebudu

Čundr, i když nakonec jen dvoudenní, se vydařil. Strávil jsem dva celé dny s člověkem, se kterým už zase tolik času netrávím. Jsem za to rád, fakt mě to bavilo.
Ale o tom psát nechci. Na čundru jsem si uvědomil víc věcí, měl jsme ostatně docela dost času přemýšlet. Uvědomil jsem si, co chci a taky kam chci v dalším životě zhruba směřovat. Neliší se to příliš od představ, které jsem měl předtím, jenomže teď je pro mě všechno jasnější. Ale mít ve věcech jasno není nutně vždycky pozitivní, a tak se teď trochu plácám v blbých náladách. A pomalu se uzavírám víc a víc do sebe a přemýšlím, že být single není možná až tak špatná představa.. A jasno už najednou není vůbec tolik jasné. Dalo by se to shrnout do věty: Vím co chci, ale jsem smířený s tím, že to mít nebudu.

Je to jen docela krátký čundr

Balím se. Jedu na čundr. Nevím ejště vůbec kam. Prostě pojedem s kamrádem na blind stopem. Sám jsem zvědavý, kde nakonec skončíme. Až se vrátíme, což bude pravděpodobně v neděli -je to jen docela krátký čundr- dám vědět :)

Gecko prostě není tak dobré jádro

Ehm. Už i já jsem si zkusil Google Chrome. A kdybych provozoval na nějakém počítači podporované windows, možná bych jej používal i dlouhodobě. Ovšem s mou kombinací Kubuntu 8.04/Windows ME na Google Chrome mohu na nějakou dobu zapomenout. A do budoucna to asi bude boj mezi Konquerorem 4, Firefoxem 4, a Google Chrome. A jestli bude Google Chrome opravdu podporovat rozšíření z Firefoxu, jak se objevuje v některých diskuzích (nevím jestli tomu věřit), byl by asi vítěz jasný. Gecko prostě není tak dobré jádro.

Ehm, omlouvám se vám za poněkud techničtější ráz článku, než je u mě obvyklé. :)

Ani chodit

Od včerejška jsme zase v Hometown. Nasral jsem se včera hned po příjezdu, protože jsme nemohli sehnat žádné hulení, a tak jsme se jenom mírně připili z bambusu a nakonec jsme vlatsně sehnali i nějaké ty štráfy. A tak jsem šel domů docela spokojený a těším se na dnešní odpoledne, na další kolo. Zhulím se tak, že ani chodit nebudu moct. Však mám prázdniny.

Už druhou

Půjdu spát. Poprvé po dlouhé době jsem si ustal uprostřed pokoje. Vlastně poprvé, od doby, co tu byla Šárka. Našel jsem tu dnes její gumičku. Už druhou. Musím se přes to už konečně přenést. Aby to bylo definitivně za mnou. Jenomže to se musím zamilovat do jiné. Nezlobil bych se, kdyby to bylo rychle. Tohle apatické mezidobí je poměrně vyčerpávající.


//večer mi z ničeho nic vypadl net, takže to postuju až teď

Vždycky je šance, vždycky

Deprese. Odolával jsem dlouho. Momentálně jsem ale v hajzlu. Potřebuju změnu. Potřebuju školu. Potřebuju něco dělat. Musím se z toho dostat, musím. Za každou cenu. Hlavně se nvzdávat, nevzdávat. Vždycky je šance, vždycky. Musí být. Jinak by v tom nebyl žádný smysl.

S předmluvou i s vysvětlivkami

Místo spaní jsem si četl Feuchtwangerovu Ošklivou vévodkiny. Bylo to trochu zklamání. V podstatě životopis tyrolské vévodkyně Markéty zvané Pyskaté. Nebavilo mě to ani zdaleka tolik, jako Židovka z Toleda. Ale i tak jsem tu knížku za nějakých pět hodin přečetl od začátku do konce i s předmluvou, i s vysvětlivkami. Bylo to lepší než se unášet na sentimentální vlně, která se po mně chvíli po mém půlnočním probuzení převalila.

Po tváři slané cestičky

Šel jsem spát už někdy v šest. Byl jsem šíleně unavený. A teď jsem se vzbudil a nemůžu spát. Navíc jsem měl dost divné sny a teď je mi docela úzko. Prostě mám divný pocit za hrbem a v očích. Možná jsem plakal i ze sna, protože se mi zdá, že mám po tváři slané cestičky. Chtěl bych si pamatovat, o čem se mi zdálo. Ale zůstal mi jen pocit úplného zmatení.

Z minuty na minutu

Nudné nedělní dopoledne. Divná nálada, divné pocity. Dnes je poslední den prázdnin. Spousta lidí jde zítra do školy. Docela jim to závidím. Jít do školy je jednodušší. Mě čekají ještě dva nebo spíš tři týdny bloudění, zmatku, výčitek, vzpomínek. Vlastně ty prázdniny, na které jsem se tak těšil budou možná nejhorší obodobí od maturity do začátku školy. Není kam utéct.
A tak přemýšlím, jak se bude bratrovi líbit v nové škole. Přemýšlím, jestli ona bude s tím klukem, co jí psal básničky, nebo ne, nebo jestli je s někým jiným, a tak vůbec, co s ní je. A přitom cítím, že to raději vědět nechci. Vzpomínky by pak byly živější, noci smutnější.
A taky přemýšlím, co bude se mnou, jestli si najdu někoho ve škole, nebo se objeví někdo někdo někde jinde, nebo snad někdo, koho už znám?
Necítím se připravený na nový vztah, ale vím, že když na to přijde, může se to změnit ze dne na den, z minuty na minutu.

Chtěl bych, aby to byla holka

Tak. Včera mi bylo sděleno úplně speciální překvapení. Budu mít dalšího sourozence. Pravděpodobně někdy v dubnu, což znamená, že bude o 24 let mladší než já. Luxusní haluz. Došel jsem k závěru, že jsem asi opravdu divná rodina. Chtěl bych, aby to byla holka. Bratrů už mám dost :)

Takže prázdniny

Včera jsem skončil v práci a začaly mi prázdniny. Budu je mít něco přes dva týdny. Chci si je užít. Celé tohle léto bylo dost nahovno. Práce, práce, práce. Pár šťastných dnů. Práce práce, práce. Samota, práce, samota, práce. Ze začátku jsem alespoň věděl, proč to dělám. Ke konci už to byl jen zvyk, způsob jak se celý den netopit v těch několika málo vzpomínkách. A byl to docela úspěšný způsob. Zvládl jsem to. Jsem teď silnější. a taky osamělější, chladnější.
Takže prázdniny.

Přežít do konce týdne

Jsem unavený, půjdu spát. Dnešek mě zásobil několika věcmi, o kterých by bylo záhodno trošku popřemýšlet, tak mám o zábavu před usnutím postaráno. A zítra zase práce. Přežít do konce týdne a pak budu mít konečně chvíli volno. Už se na to těším.

Něco absolutně nedůvěryhodného

Posledních pár dní mám takové divné nálady. Není to deprese, a přesdto je mi zle. Plnou silou na mě dolehla moje samota. Sám, sám, sám. Nenávidím to. Horší ovšem je, že mi nedělá zrovna nejlíp ani společnost ostatních lidí. Protože ostatní lidi mi připomínají, jak moc jsem vlastně sám, a tak jsme sám i mezi lidmi, a pár náhodných doteků, úsměvů a slov směrem ke mě na tom nic nemění. A pořád ještě to není deprese a já pořád ještě věřím, že samota není mým osudem a už mě to najednou ani nebolí, tak jsem sám, no a co, hlavně když mám na cigára, na jídlo a na bambus. A taky můžu čumět na sračkové seriály a dobré filmy, můžu číst skvělé knížky, můžu žít v jiném světě, než jaký je ten můj a tento, naprosto nudný a nezajímavý, svět někam vytěsnit. Anebo zase přijde nějaká holka, a já se zblázním a zase se budu cítít nějakou dobu nádherně.. a kruh... Pamatuju si nápis, který nosila jedna známá na tričku. Kruh není cesta, které můžeš věřit. Takže podle tohoto mě čeká buď nuda a šeď a samota. Nebo něco absolutně nedůvěryhodného. Úžasné.

Lákavá alternativa

Tak Hex má hodně práce a tudíž nikam nejde. A já asi též ne. Není sice jediný člověk v Bigvillage, kterého tu znám, ale nějak nemám náladu někoho shánět a raději budu kouřit na balkóně a v přestávkách mezi cigaretami si pustím film. Mám tu dva, oba jsem už viděl, oba dávno (a shodu okolností oba s Hex). Rekviem za sen nebo Země nikoho? To se teprve rozhodnu. A teď jsem si vzpomněl, že si možná budu raději číst. Řek Zorbas od Kazantzakise je taky docela lákavá alternativa. Ale nejdřív si stejně jdu dát cigáro.

Chuť někam jít

Týden plný práce mě už zbavil většiny sil (a to je teprve středa). Přesto mám chuť jít někam ven. Nějak nemám náladu být dnes večer sám. Napíšu Hex jestli by někam nešla a budu doufat, že bude mít chuť někam jít.

Alfonzo a Raquel

Feuchtwangerova Židovka z Toleda je nádherná knížka. Odjakživa mám slabost pro romány o lásce, odjakživa mám slabost pro romány historické. Silný příběh a k tomu skutečná fakta, dokonalý román pro mě.
Ale tato kniha má v sobě mnohem víc. Je nadčasová. Její pomocí začínám najednou chápat pogromy a holocaust. A to nejen z pohledu židů.
Lion Feuchtwanger je znamenitý vypravěč a Valter Feldstein znamenitý překladatel. Jeho čeština je opravdu nádherná.

Ani náladu, ani síly

Dnes 12,5 v práci. Šílené. Ale fyzická únava není nepříjemná. Tělo vyplavuje endorfiny a adrenalin jako vzteklé, takže jsem teď příjemně a zcela přirozeně sjetý. Ke štěstí by mi v tuhle chvíli stačilo jen málo. Ale málo ve skutečnosti znamená tak moc, že si to ani neumím pořádně představit.
Raději teď přestanu psáýt, nebo se stíny zhmotní a já si ještě dnes užiji pořádnou jízdu s černou mrchou. A na tu dnes nemám ani náladu, ani síly.

Jistotu, že jsem milován

Veškerá má odvaha čelit všemu co mě potkává je najednou pryč. najednou jsem zase jenom kluk, kterému je smutno. Vzpomínám na nedávné chvíle plné štěstí a přemýšlím, kam se to všechno podělo.
Kniha je dvojsečná zbraň. Zabíjí čas, který je nutno zabít, ale také připomínají krutou krásu lásky. Normálně to zvládám lépe. Ale Feuchtwangerův příběh o lásce kastillského krále k Raquel mě dojímá více, než je mi milé. Chybí mi objetí, chybí mi ten úsměv, který mi dával jistotu, že jsem milován.
Tohle nemá být prosba za něco, co už minulo. Spíš je to prosba, abych nezahořkl, nezanevřel na lásku, abych v sobě dokázal nalézt odvahu zamilovat se znovu.

Vypůjčit si natrvalo

Samota není zase tak špatná. Sice mi nikdo nepíše hezké smsky, ale podobný pocit mi dokáží dát i knihy. Odhodlal jsem se zajít k babičce vypůjčit si natrvalo (jak už to u babičky bývá, zakazuje mi půjčené knihy vrátit) pár skvostů ze světové literatury. V této várce to je Feuchtwanger, Kazantzakis, Hemingway a Alighieri. Takže budu mít tento týden co dělat. A za týden si půjdu znovu. Protože babiččina knihovna je úplně nejlepší.

Sám sobě

Zvykám si na to být znovu sám. Telefon mi najednou vydrží bez nabíjení o den déle. Večer ho vezmu do ruky, napíšu zprávu a odešlu ji sám sobě. Zabiju tím dvě mouchy jednou ranou. Napíšu někomu něco hezkého a taky mi přijde od někoho hezká zpráva. Neřešte, že to není normální. Prostě to neřešte. Taky se snažím to neřešit. Já se jenom snažím zvládnout všechno, co se na mě valí.

Třeba vypít flašku

Potřeboval bych jít s někým ven. Třeba vypít flašku červeného. Jenomže z lidí, co tu znám asi na nikoho nemám náladu...

Sbohem

Před rokem jsem seděl ve vlaku, který mě vezl do Hometown a bulel jsem jak želva. Dnes nebrečím. Chtěl bych a nemůžu. Je to pryč a já to vím. Jsem s tím smířený. Zůstal mi akorát prázdný pocit někde uvnitř. Tak se měj hezky. Sbohem

Rok

Je to přesně rok, co jsem ji viděl poprvé. Je to přesně rok, co jsem ji poprvé líbal. Nějak nezvládám unést myšlenku, že to končí takhle. Že už ji znovu nepolíbím. A možná už ani nikdy neuvidím. Měl jsem dojem, že tohle bude něco víc. Bohužel jsem ho měl asi sám.

Alkohol nepomáhá

Válím se v posteli, poslouchám hudbu a vůbec nic se mi nechce. Užívám si odpolední depresi. Přemýšlím nad nějakým odpoledním nebo možná večerním kalením. On ten alkohol nepomáhá, ale člověk si aspoň chvíli odpočine od stresů, od smutku, od vymýšlení šílených teorií, jak zvrátit rozjetý sled událostí. Aby to po vystřízlivění začalo všechno znovu.

domů. sám.

Pomalu tady končím. Právě hraje Napoleon solo, potom pustím ještě Hope For The Hopeless a půjdu domů. Sám.

škoda, že tu není

Právě hraju v Blocku. Šílené. Lidi tady tancují, kalí.. Pravda, není jich mnoho, ale mám je rád. Škoda, že tu není.

Nemám zájem o soucit

Přestože se to možná na venek tolik nezdá, jsem v háji. Přehrávám si v hlavě některé situace, snažím se vybavit si některé pocity. Nesnažím se na na ni nemyslet, snažím se jen, aby to tak vypadalo. Nemám zájem o soucit. Soucit mi nepomůže.

Napsal jsem jí

Měl jsem včera večer zatím asi největší krizi. Dokonce jsem jí napsal. Vím, že to nebylo zrovna to nejlepší, co bych mohl udělat, ale už se stalo. Má víc rozumu než já a neodpověděla. Vlastně ani nebylo na co. Taky jsme se včera dost připil a zhulil a vůbec, bylo mi chvílemi fakt dobře. Jsem rád, že mám kamarády jaké mám. Takové dva trotly člověk jenom tak někde nenajde.

Stejně na ni pořád myslím. Chybí mi.

Poslouchám svoje rádio a pořád mi dnes pouští písničky k nimž mám nějakou vazbu k Šárce nebo je mám přímo od ní (napoleon solo, love like winter apod.), a pak, pro změnu mi pustí písničku Internet Love od Port-Royal.
Bolí to. Moc. Už se nezkouším to ani nějak potlačovat. Snažím se v tom jen netopit, snažím se dělat nějaké jiné věci. Stejně na ni pořád myslím. Chybí mi.

Dnes měla přijet

Je to divné. Chybí mi její hlas, chybí mi zprávy na dobrou noc. Dnes měla přijet. Z pár hodin bychom byli spolu. Tušil jsem, že to dolehne dnes. Dolehlo. Jsem vzhůru jen pár minut a už se šíleně sekám. Je to jako noční můra, jenomže se pořád neprobouzím. V hlavě se mi rozehrávájí koncerty možností, jak to všechno zvrátit, pak taky myšlenky na to, že to snad měl být jen vtip, který jsem nepochopil,a já nevím co ještě. Je toho na mě moc. A já jsme sám, sám, sám. Je mi smutno.

Štírku už raději ne

Těšil jsem se na čtvrtek. měla přijet. Nepřijede. Nechce. A neví, jestli ještě někdy bude chtít. Takže konec, alespoň tak jsem to pochopil. Po prvotním návalu vzteku, lítosti a podobných sraček přišla už jen bolest a smutek. A taky vědomí, že to takhle stejně asi musel skončit. Příliš velká dálka, možná příliš velký věkový rozdíl, možná, pro mě už klasický, problém beran vs. štírka.
Dohajzlu. Chtěl bych potkat nějakou skvělou holku, která není štírka. Mě to vždycky strašně kosí.
No, tohle je pravděpodobně první, a takový začáteční, článek nové série seriálu, který se už na mých blozích několikrát vyskytl. Na Ondřeje se vysrala holka (štírka!) a on je z toho v piči. Klasika.

Štěstí bolí

Štěstí bolí. Alespoň mě. Jestli jsem tedy šťastný. Připadám si tak. Nebo alespoň nejblíž tomu pocitu za hodně dlouhou dobu, nepočítaje v to chvíle strávené se Šárkou. To byl ještě vyšší level. Extáze.
Když tu není zbývá v lepším případě tráva, bambus (předpokládám, že to budete znát pod názvem houba, který se ale v Hometown neužívá) a cigarety, v horším práce a hlad :) Obojí má rozhodně něco do sebe, i když práce se mi už po devíti týdnech docela zajídá. Uvidím, možná to zapíchnu o něco dřív :) Bude záležet na tom, jak mi vyjdou vstříc s volnem atd.

Doma můžu spát nahý

Nedělní ráno. Dobře se vyspat alespoň jednou za týden. (totálně si užívám, že doma můžu spát nahý) Probudit se šíleně nadržený a s ještě šílenější náladou. Poslouchat hudbu z těch chrchláků na obstarožním notebooku. Ehm.
Je mi smutno. Melancholické nálady na různé způsoby si v mojí hlavě podávají dveře. Půlka ze mě je s ní někde daleko. Těším se, až budem zase spolu. Celí.
Z pátku na sobotu jsme šli pěšky z Rosic do Bigvillage. Bylo to kruté, ale mě to i tak bavilo. Chtěli jsme stopovat, ale nezastavilo nám žádné auto. Nepotkali jsme ale ani vlka, ani perníkovou chaloupku, neměli jsme u sebe fazole a neslyšeli jsme o princezně, která by potřebovala zachránit.

Volno

Včera nám na autě odešla spojka, takže mám dnes volno. Jel jsme do Hometown, zakalit. Nevím, jestli to byl ten nejlepší nápad. Nějak mě to tady poslední dobou dráždí. Asi si začínám zvykat v Bigvillage.
Začal jsem přemýšlet o práci a o vlastním bytě nebo alespoň vlastním pokoji. Budu muset něco najít. A taky mi momentálně docházejí peníze. A do výplaty ještě skoro dva týdny. Ale měl bych mít nějaké nevýplatní příjmy, budu pouštět na rockotéce. To je pár stovek, které mě finančně dost uklidní. Vlastně na to, kolik z výplaty jsem platil za dluhy z dob minulých, vycházím docela dobře.
Půjdu teď k babičce na oběd. Ať si mě taky trochu užije. Přežeru se jako dobytek, aby měla radost.

Neměnil bych

Jsem divně zasekaný. Šrámy z minulosti mi lezou do současnosti a já vůbec nevím, jak se tomu bránit. Potřeboval bych trávit víc času se Šárkou, a dost mě děsí vědomí, že to (minimálně dost dlouhou dobu) lepší nebude. Pár ukradených hodin, dní jednou za pár týdnů. A tak si momentálně užívám těch nepříjemnějších podob lásky. Je to vyčerpávající, ale neměnil bych. Jsem šťastný. Jen jsem čekal, že být šťastný je o něco jednodušší. No a není.

Žádné

Žádné doteky, žádné objímání, žádná pusa, žádný sex, žádné dobrou noc, lásko... Jenom samota, trapné vtipy, samota, cigarety, šaliny pod oknem, samota.

My

Večer budem kalit v Café P.

Za chvíli vyrážíme se Šárkou do Hometown. Já si vyřídím doklady a nechám si potvrdit maturitní vysvědčení. A večer budem kalit v Café P. Se na to těším.

Komplikovaná

Nic není zadarmo. Vím to. A když mě nezajímají jednoduché holky, nutně jsem si musel vybrat komplikovanou. A momentálně spolu nějak nedokážeme vyjít.
...
Už je to lepší. Mnohem.

Není

Doufal jsem, že se ráno vzbudím a bude to pryč. Není. A já to nějak nezvládám. Vůbec nic nechápu, jsem úplně tracený. Nevím co dělat, tak jen čekám, co se z toho vyvrbí. Nějak se teď nemám čeho chytit. Mohu jen věřit, že to bude zase OK.

Dá mi za chvíli pusu

Za hodinu a půl už budu zase se Šárkou. Ona teď sedí v autobuse na D1 a hraje jí k tomu film Jeden den v New Yorku. Doufám, že přežije ve zdraví cestu i Olsenky a dá mi za chvíli pusu.
Zítra spolu jedem na Holubník, takže kdybyste tam někdo byli, dejte o sobě určitě vědět :) Zakalíme. Protože zpátky nám to jede až v neděli ráno.

Těším se na pátek. Přijede Šárka. :)

Pronásleduje mě příjemně melancholická nálada. Podíval jsem se na The Fountain, nádherný film, přestože decentně vykalkulovaný, a možná krapet přestylizovaný. Mám rád takové filmy.
Trávím dnešní večer sám, ostatně, jako většinu večerů tady. Zvykl jsem si na to. Mám pak dost času pro sebe. Už jsme se naučil pracovat i s mnohem menším přídělem volného času, než na jaký jsem byl zvyklý doteď. Dost času na filmy, dost času na knížky. Mám málo času na hudbu, ale to vyřeším přenosným mp3 přehrávačem, o kterém jsem byl doposud přesvědčen, že jej nepotřebuji. Časy se mění.
Těším se na pátek. Přijede Šárka. :)

Přijede v pátek

Přijede v pátek. V pátek. Pátek. .

Tu holku miluju

Ráno jsem doprovodil Šárku (už o ní nebudu psát jako o Zůstaň.pryč.. chtěl bych, aby zůstala tady :) na autobus. Loučení jsem nedal a raději jsem rychle utekl. Stejně bych celou dobu jen brečel. Těch pár dní bylo z nejkrásnějších v mém životě vůbec. Tu holku miluju.

Bez kompromisů

Jsme ještě nešli spát. Je to strašně skvělý pocit, když tady leží vedle mě, hladí mě po zádech a směje se na mě. Je to asi nejkrásnější ráno za hodně dlouhou dobu. Jsem šťastný. Opravdu šťastný. Bez kompromisů.

:)

Už je tu se mnou :)

30 minut

Zbývá 53 minut. Stihl jsme všechno tak jak jsem chtěl. Stejně jsem šíleně nervózní. 52 minut. Za chvíli se zvednu a půjdu na autobusové nádraží vyhlížet žlutý bus. Doufám, že SA busy jezdí na čas.
Už jen 41 minut. Utíká to. Pustil jsem si nějaké písničky na uklidnění a zhruba za 10 - 15 minut vyrazím. Rozhodně nechci přijít pozdě. Raději tam budu stepovat 20 minut předem.
Ještě 30 minut... povalím..

Už se jen jednou vyspím

Půjdu teď spát. A až se vzbudím, budu vědět, že jsem se dočkal dne, kdy se znovu uvidím se Zůstaň.pryč. Prostě už zítra. Touhle dobou už spolu budeme 5 hodin, tzn. že zbývá nějakých 19. Z toho budu 7 hodin spát a hodinu se chystat a dopravovat do práce, 8.5 hodiny -snad ne víc- pracovat, pak půlhodiny cesty z práce, sprcha, finální úklid pokoje -hej, kde sakra je vysavač? existuje vůbec něco takového v tomto bytě?- a cesta na autobusové nádraží. Takže nabytý program. Dá se tedy předpokládat, že to rychle uteče. Zařídil jsem snad všechno co jsem měl. Teď už zbývá se jen těšit. A pak si žžít čtyři noci a tři dny s ní.
Btw. je dost možné, že se do pondělka neozvu. Nevím uvidím. Rozhodně nebudu trávit čas tak zbytečnou věcí, jako je internet (lidé, kteří mě znají, se teď asi mírně pousmáli, ještěže je Gopoker na táboře, ten by možná smíchy spadl ze židle) , když jej můžu trávit s ní :)

Absolutně nesouvislý článek o botách

Koupil jsem si znovu pičundy. Tentokrát už správnou velikost 44. Všechny jiné boty mám kolem 42. od 41,66 po jedny 43. Boty velikosti 44 jsem si naposled koupil někdy v 15. Byly to nejdražší boty, které jsme si koupil. 43 tenkrát neměli, a byl jsem zvyklý si kupovat boty o číslo větší, protože jsem jaksi nezaregistroval, že mi přestala růst noha. Strašně moc jsem je tenkrát chtěl. Byly to trekingy Eider. Stály skoro 4000. Chodil jsem v nich pár měsíců, než jsem si přiznal, že jsou mi vážně veliké.
Drahé boty si kupuju pořád (vlastně poslední dva roky ani ne), i když přes 3000 už nestály žádné.. (poslední troje stály 800, 1600 a teď 80 za pičundy) Tedy, drahé kromě těch pičund. Pičundy se mi prostě líbí. Koupil bych si i conversky, ale rodiče mi na ně peníze nedají, protože to podle nich nejsou boty, a tudíž, dokud nevydělávám dost, abych byl ochotný utrácet za conversky (rozuměj, před converskami jsou komponenty do počítače, foťák, fesťáky, chlastání, hulení, jídlo, knížky, dluhy... a popravdě taky (hlavně) cigarety, protože moje pokusy přestat jsou zatím neúspěšné..btw. zítra mi začíná další pokus) jsem zatím odkázaný na produkty východoasijské provenience. přestože mají úplně divné číslování. Pravděpodobně už ta šikomooká děcka, která ty boty lepí, z těch hrozných pracovních podmínek vidí šejdrem.

Protože ji miluji

Je mi smutno a zároveň ve mně neodbytně klíčí pocit štěstí. Vzpomínám, jak jsem ji naposled líbal. Jak moc mi u toho bylo smutno. Myslel jsem, že je to naposled. myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím. Zničeho nic jsem se tenkrát rozhodl, že odjedu domů. Ani jsem jí to nemusel říkat. Poznala to sama. Vlak mi jel až za pět hodin a já celou tu dobu probrečel na nádraží. A pak celou šestihodinovou cestu. A pak celý zbytek neděle doma. Zkoušel jsem se potom zamilovat do jiné. Ať už to byla Painted.veil, Infear, Bleuet nebo Hodná.holka. Nějak to nevyšlo. Buď jsem ani neměl možnost nebo jsem to prostě nedokázal. Pořád jsem měl v srdci jen ji. Pořád ji tam mám.
Pozítří přijede. O 319 dní starší, než když jsem ji viděl naposled. Šíleně moc se na ni těším. Až zase uvidím, jak krásně se směje, až ji znovu obejmu, až ji znovu políbím. Protože ji miluji.

Kouřit a psát

Staršně moc bych si teď chtěl zapálit tady v pokoji. Nějak cítím že by to mému dnešnímu psaní prospělo. Nevím, co to se mnou je, normálně potřebu kouřit u psaní nepociťuji. Půjdu si zapálit aspoň na balkón. Třeba to mou potřebu alespoň částečně uspokojí.
****
Tak nevím. Asi to moc nevyšlo. Prostě bych chtěl dnes kouřit a psát zároveň. A nebudu. Co už.

Pondělovečerní zamyšlení

Melancholická nálada, vyčerpávající myšlenky, nepříjemné pocity. Jsou dny, kdy žít se mi zdá příliš náročné. To pak celý den jen ležím, poslouchám hudbu, někdy ani to ne, a celý den uteče a nezůstane z něj nic kromě debilní nálady.
***
Bojím se, že umřu. Zdává se mi o tom už několik dní po sobě. Vím, že je to reakce podvědomí na naše čtvrteční vyjetí ze silnice, ale nebojím se o nic míň. Zrovna teď bych vážně umřít nechtěl.
***
Během psaní poslouchám album Trees Outside The Academy od Thurstona Moorea (btw. taky občas řešíte problém, jak v češtině správně skloňovat cizí jména?), tak ať z toho taky něco máte. Tak nic. Nenašel jsem na youtube žádný videoklip ve slušné kvalitě. A ty hroznější si můžete najít sami.. Nebo nějaký torrent?

Deprese. Samota. Absťák. Hlad.

Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad.

Na zmrzlinu. Nebo na lahváče.

Rozhodl jsem se dnes nevyužít ranního odvozu do Bigvillage a pojedu až večer vlakem. Užívám si, že po mě už nikdo nic nechce, a tak se jen flákám, poslouchám písničky z myspace a těším se na oběd. Taky si píšu s Zůstaň.pryč, takže nedělní pohoda jak vyšitá, navíc umocněná vědomím, že zbývají už je 4 dny.
A venku je úplně nádherně. Odpoledne vyrazím do parku na zmrzlinu. Nebo na lahváče.

Decentně depresivní myšlenky

Chytají mě decentně depresivní myšlenky. Snažím se s nimi bojovat, ale mám pocit, že je to pak jen horší. Prostě se v tom nějak utápím. Ještě 5 dní... A pak přijede. Aby o 85 hodin později zase odjela. Tuhle vidinu snáším dost blbě, přestože je 85 moje oblíbené číslo. Vůbec to snáším blbě celé. Doufám, že přijede, a všechny pochybnosti zmizí někde úplně pryč. Že budu zase znovu vědět, že mi všechno tohle za to stojí. Že mi ona za to stojí. A že já jí za to taky stojím. Stojím?

Italský layout klávesnice

Právě jsem se dorýpal v notebooku sestry A. (hej, nevím, jestli jsem ti už tady dával nějakou přezdívku, tak použiji tu starou), a to je síla. Je tedy hodně v pohodě. Dvoujádrový procesor, 2GB ram, maličký (12.1"?), prostě podle mého gusta. Akorát má italský layout klávesnice a to je právě jádro problému. Háčky a čárky píšu po paměti, a dokonce bez chyb. Horší je to s klávesami home, end, insert, delete. Mají totiž jiné popisky. Že je fine konec (end) ještě vím, ale že je místo del canc a místo home šipka. (navíc notebook, takže nemůžete spoléhat na klasické rozložení na klávesnici. No děs. Jeho majitelka s tím bude mít předpokládám ještě větší problém. Si asi bude muset koupit samolepky. (prodávají se vůbec ještě? přeci jen doba, kdy se k nám ve velkém dovážely klávesnice s německým layoutem ve velkém, skončila už docela dávno)

Koupání v pracovní době

Tak tenhle pracovní týden je zatím úplně pohodový. Dnes jsem opět končil ve tři, a navíc jsme se ještě v pracovní době na dvě hodiny ulili, a šli se koupat. Prostě paráda. Člověk by čekal, že když je takové horko, bude spíš víc práce. Je to nějaké divné.. Ale mě to nevadí :)

Podstatné je dobře se vyspat

Půjdu spát. Dnešní den byl z bůhvíjakého důvodu přespříliš náročný. Tipoval bych to na počasí, ale možná se jen projevilo psychické vypětí posledních dní.
Každopádně teď už je to jedno. Podstatné je dobře se vyspat na zítra, protože v práci mě čeká další náročný den. Nemůžu čekat, že to bude taková pohoda jako dnes, kdy mi prošla i čtvrthodina spánku na paletě ve skladu. Dobrou noc.

Jsem zamilovaný. Moc.

Je mi líp. Moc. Jsem zamilovaný. Moc.

Bojím se být dospělý

Jsem od rána v Bigvillage. Jsem tu sám, a tak mám čas přemýšlet. Bohužel nebo bohudík, jak se to vezme. Dostávám se do oblasti netušených přání, objevuji jiné své stránky. Zmocňují se mě pocity, které jsem doteď neznal. Cítím, že mě to všechno mění. Není mi to příjemné, a tak se snažím sám sobě různými svými skutky dokázat, že jsem pořád schopný všelijakých různých úletů. Že pořád umím být nezodpovědný. Že dokážu dělat to co chci bez ohledu na následky, které to pro mě bude mít. Že ještě pořád nejsem dospělý.

A čert ví, co potom

Poslouchám Black Mountain a snažím se užírat co nejmíň. Půjdu večer pít. Včera jsme to nějak nezvládl, dnes se na to cítím o něco víc. Chci se opít z vína. Úplně moc. Už aby přijela. To oba alespoň na chvílí na všechno zapomeneme a budeme spolu. A čert ví, co potom. Vždyť na tom zase až tolik nezáleží.

Potřebuju cigarety a trochu vína

Půjčil jsem si od našich dvě sta, abych měl za co dnes večer fungovat. Potřebuju cigarety a trochu vína. Nejdřív potřebuji být sám a pak s někým. Zvládnu to. Vím to. Vždyť jsem jí nedávno udělal to stejné. Ona to zvládla. A já si všechno pak poskládal, tak jak to mám teď. Ona si to taky nějak poskládá. Ať už tak nebo tak. Uvidím.

Zhořklý úsměv

Ehm, círím se teď dost divně. A je mi smutno. Ono asi nikdy nemůže být všechno ideální a já jsem byl poslední dobou spokojený až příliš. Na tváři mám zhořklý úsměv, před sebou vidinu nudného večera v mém rodném městě, tedy pokud nebudu pít. A já zatím pít nechci. Nemuselo by to dopadnout dobře.

14 dní

Za 14 dní už budu tohle dobou držet Zůstaň.pryč v náručí. Už se nemůžu dočkat. Doufám, že těch 14 dní rychle uteče..

18. 5. 1980

Právě jsem dodíval film Control. Je to o Ianovi Curtisovi, zpěvákovi Joy Division. Mě osobně vždycky fascinoval. Ať už svým projevem, svými texty nebo tím, že spáchal ve 23 letech spáchal sebevraždu.
Líbí se mi atmosféra toho filmu, líbí se mi moc. Vlastně mě dostal někam, kde jsem asi nechtěl být. Někam, kam se normálně bojím. Příliš hluboko. Až mě to samotného překvapilo.
Možná je to tím, že ten film zobrazuje Iana takového, jakého si jej já představuju. Možná je to tím, že se topil v podobných věcech, jako se topím já. Alespoň ve filmu, který podle ohlasů není vůbec přesný.
Tady máte alespoň jeden klip od Joy Division.

A svět se zastaví

Je mi teď večer dost divně. Dolehl na mě splín. Ostatně, je to stejné každých pár dní. A já jsem si zvykl. To je můj svět, to jsem já. Pořád jen roztrhaný. Nic nemůže být jednoduché, a kdyby náhodou ano, stačí k tomu pustit mě. A já si potom užívám své malé výhry jako by to byla obrovská vítězství.
Je dokonce dost možné, že jsem ve skutečnosti docela šťastný. Jenom by to mohlo být trošku jednodušší. A ona by nemusela být tak daleko. Nebo by mohla přijet dřív. Nebo tady být dýl. Nebo bych mohl přestat hledat na všem chyby.
Miluji skvělou holku, která miluje mě. Za 16 dní budeme zase spolu. Po téměř 11 měsících bez sebe. Těším se, až ji uvidím a svět se zastaví. A pak mě políbí a svět se zatočí a přestane pro nás existovat. Nebo my pro něj, na tom zase tolik nezáleží.

Šťastní. Spolu. Slibuju.

Je mi krásně. Jsem zamilovaný. Šíleně moc. Jsem šťastný a udělám všechno proto, abychom oba byli šťastní. Spolu. Slibuju.

Panic! At The Disco: Pretty. Odd.

Tak. Konečně mám tady v Bigvillage svůj PC. A nečekaně tu mám i internet. Ideální. A tak tu celé odpoledne sedím a brouzdám, přece jen mám za poslední tři týdny určitý deficit. Poslouchám k tomu poslední album Panic! At The Disco Pretty. Odd. A líbí se mi. Napsal bych nečekaně, ale to bych nesměl před jeho pořízením číst recenzi. Jinak bych jej asi nepořizoval, protože jejich první počin mě neoslovil. Novější album je ale jiné. Úplně jiné. Dobré. Zábavné. Nevím jak dlouho mi to vydrží, mám za sebou jen dva poslechy, nicméně i to už je překvapení. (navíc na můj pozitivní dojem má zcela jistě vliv hudební sortiment předkládaný Evropou2, již nuceně poslouchám v práci)

Z celotýdenního stereotypu vybočuje pouze pátek

Až na včerejšek mám za sebou relativně nudný pracovní týden. Mimo práci jsem většinou sám. Samotu si užívám většinou pod hradem, kde na hradbách píšu svoje aktuální pocity nebo postřehy z lidí okolo. Někdy jsou to jen heslovité útržky, jindy souvislejší úvahy.
Z celotýdenního stereotypu vybočuje pouze pátek. V práci jsem byl až skoro do šesti, a potom jsme šli s Hex na narozky jedné slečny. (měl jsem tu pro ni myslím i přezdívku. Bývalá.bývalého.bývalé). Narozky v pohodě, až na to, že jsem tam většinu lidí neznal. Ale byla tam skvělá živá hudba a celkově dost dobrá atmosféra.
Nicméně narozeniny jsem opustil a šel o ulici dál do jednoho rockového klubu, potkat se Bridget. Já ji poznal hned, ona to na první pohled nedala :) Ale je pravda, že jsem (narozdíl od ní) nezveřejnil na blogu svoje fotky, kromě té z tabla, ehm.. Zajímavé setkání. Nebyla tam zrovna atmosféra na nějaké delší rozhovory, ale na to přijde řeč asi někdy jindy... :)
A dnes zpátky do Hometown. Odpoledne pár prásků z trávy (Zůstaň.pryč se to zrovna moc nelíbí), no, jak teď celé týdny nehulím, zacvičí se mnou i pár prásků.. :)
Jsem zvědavý, jaký bude dnešní večer. Zítra jedu hned ráno zpátky do Bigvillage, tedy cestou přes golfové hřiště, kde má brácha trénink., takže nevím, jestli ještě něco blognu.. Hola.

Nemám co jíst

Trávím čas v Bigvillage. Trochu mi z toho hrabe, přeci jenom sjem tu většinu času mimo práci sám. Navíc nemám co jíst, takže je to možná i z hladu. Posledních pár dní jsem si zvykl chodit na hrad na procházky, snebo si tam sednu na lavičku, koukám po lidech a píšu. Včera jsem seděl i dvě hodiny v jednom parčíku na náměstí, psal jsem a na půl oka pozoroval partu mladých holek (13 -16?), jak se fotí u kašny s vodotryskem. A dneska bych chtěl jít hrát florbal, ale to by musela Hex přijít.. a ona nejde... tak nevím..

Moc toho asi nesním

Je mi blbě pořád. Ale všechno jsem během dne zvládl, tak snad zvládnu i zbytek. Jako první na řadě je večeře u babičky. Moje první dnešní jídlo. Moc toho asi nesním. A pak už cesta do Bigvillage. Tentokrát na dýl. V pátek totiž půjdu na jedny narozky, takže domů přijedu nejdřív v sobotu, jestli vůbec. Zatím.

Už jsme se dlouho neopil tolik jako včera. Šavli z postele si ještě decentně pamatuju, poblité kalhoty už ani ne.. Mám takový pocit, že si toho nepamatuju víc. Je mi blbě ještě teď.

Miluju ji

Je mi kurva smutno. Jsme poslední dobou úplně spokojený, ale každý den přijde chvíle, kdy je mi smutno. Šílím touhou po jejich rtech, vlasech, šílím touhou po jejím úsměvu. Marně se pokouším vzpomenout, jak voní, ale to mi vůbec nejde. Vůně, její vůně mi chybí snad nejvíc.
Miluji ji.

Pičundy over

Dnes jsem byl naposled venku v pičundách, co jsem si přivezl ze srpnového výletu za Zůstaň.pryč. Prochodil jsem podrážku, vložku do boty i ponožku, takže jsem chodil po vlastní kůži. To už je moc i na mě. Mají to holt za sebou. Musím si sehnat nové.

Dnes by mohl být dobrý večer

Doma mě čekalo celkem nepříjemné přivítání. To už raději žádné. Ale co už. Jsme na to vyklý, dnes mě to nerozhodí. Taky jsem dnes definitivně ukončil veškeré naděje Aha!M... Cítím se teď trochu jako hajzl, přestože si myslím, že jsem v tom nevině. Ale to je taky jedno. Vždyť na tom vůbec nezáleží. Záleží na tom, že miluju někoho jiného, než ji. Záleží na tom, že ji za pár týdnů znovu uvidím.. Záleží na tom, že s ní (mám pocit, že jsme s ní, i když s ní jenom telefonuji) se cítím šťastný.. To jsou pro mě nejdůležitější věci.. A klidně ať si o mě myslí kdo chce, co chce.
Je pátek 13. Práci jsme přežil i s vadnými brzdami, teď ještě přežít večer.. Vyrážím za chvíli. Do Café P., kam jinam. Mám dobrou náladu. Dnes by mohl být dobrý večer.

Mám vás rád

Mám pocit, jako bych se loučil na vždy. Jako bych jel někam, odkud se už nevrátím. Mám vás rád.

Protože jsem dospělý

Za hodinu mi jede vlak do Bigvillage. Jsem rád, že vypadnu z domu. Ale děsím se večera. Se tam vždycky večer cítím šíleně sám. Uvědomuji si, že jsem si ukousl pořádné sousto. A uvědomuji si taky, že bych se s tímměl dokázat ve 23 letech vypořádat. Protože jsem, přestože si to snažím nepřipouštět, dospělý.

Samostatný i ekonomicky

Mám dnes nějakou psavou náladu. V Bigvillage totiž nepíšu skoro vůbec, taky navíc už odezněla ta nejhorší únava z práce. To se to pak píše. Ještě když je člověk tak rozsekaný, jako jsem teď já... Musím začít hledat nějakou stálejší brigádu, abych mohl být přes rok samostatný i ekonomicky. To je asi jediné řešení. Dohajzlu.

Za všechno platím

Jsem vyčerpaný. Totálně. Fyzicky i psychicky. Víkend v rodném městě mě stojí moc sil. Mám pocit, že se mi všechno kurví. Rodiče jsou úplně mimo, dávají mi strašné sady. Nechápu to. Odmaturoval jsem (za sedm), týden po maturitě už jsem začal chodit do práce, nevím, co chtějí. Přemýšlím, že sem nebudu kvůli nim jezdit. Jenomže tady mám zase kamarády. Lidi, které mám vážně rád. Nechci o ně přijít kvůli pojebanému vztahu s rodičema. Mám pocit, že za všechno platím příliš vysokou cenu. Nevím, jak dlouho zvládnu ještě platit. Nevím ani, jestli se o to chci ještě vůbec snažit.

Sébastien Tellier - L'Amour et la Violence

Nějak to nedávám. Jsem prostě rozbitý. Moc. Něco mě trhá totálně na kusy. Ještě nikdy to nebylo takové, jako je to teď, v tomhle okamžiku. Bojuji. Stále ještě se rvu, jako raněné zvíře, které bojuje svůj poslední boj. Myslím, že i pro mě je tento boj poslední. Ještě nějakou dobu vydržím, ale pak prohraju.

Pro všechny případy sbohem

Dostávám se někam úplně jinam. Cítím to. Výlety jsou častější a delší. Pocity odtud živější, silnější. Já jsem zmatenější. Myslím si, že brzy musí přijít okamžik, kdy se nevrátím. Nebudu moct nebo možná nebudu chtít, to je jedno, vyjde to nastejno. Zůstanu tam a tady zůstane tělo živořící v nějakém blázinci. Možná to bude dřív, než si dokážu představit. Pro všechny případy sbohem.

Dopadlo to tak, jak mě strašila

Tak nějak se pomalu dostávám k tomu, abych něco napsal. Včera jsem přijel domů z Bigvillage, jen se otočil a vyrazil na koncert. Cestou přistoupila Aha!M (by mě zajímalo, jestli by tam jela, kdybych já nejel). Byl jsem z ní ze začátku dost mimo, a vůbec, byl jsme šíleně unavený, bolely mě všechny svaly, pomalu mi to myslelo. Do toho alkohol, tráva, únava.. Dopadlo to tak, jak mě strašila Zůstaň.pryč.
Chtěl bych totho napsat mnohem víc, ale nějak se mi to nechce skládat do vět. ne teď.. Třeba někdy jindy..

Chtěl bych jít někam ven. Nemám s kým.

Sedím v netcafé, protože Hex neslyší zvonění, klepání a neodpovídá na smsky. Stane se.
Poslední dva dny v práci jsou taky úplně šílené.. Včera jsem dřeli během toho největšího slejváku, ještě si znás lidi dělali piču. Ale já jsem měl i přesto úplně skvělou náladu. Dneska jsem taky totálně dřeli a totálně se to všechno sralo, nic nešlo, jak by mělo, ale mě je stejně pořád fajn. Cítím se skvěle..
Chtěl bych jít někam ven. Nemám s kým. Kdyby měl někdo z Bigvillage podobný problém? 23selfhelpstreet@gmail.com

Protože jsem tam sám

Dnes budu spát znovu u Hex. Jako první to pojmenovala Zůstaň.pryč. Že si stejně na ten byt budu muset jednou zvyknout. A já vím, že to bude už zítra. Ale to je ještě daleko. Ten byt je prostě cizí, necítím se tam zatím úplně dobře, mám z toho divný pocit. Vlastně jsem si ještě ani nevybalil věci z batohu. Možná si tam zvyknu, až tam budu úplně sám. Nebo až tam něco haluzového zažiju. Nebo až se seznámím i s ostatními lidmi, kteří tam bydlí, já nevím. Ve skutečnosti se toho bytu asi bojím. Protože jsem tam sám. Je tam sice spolubydlící, ale díky němu se tam cítím sám ještě mnohem víc. Nějak se do toho zamotávám. Půjdu raději spát. Ráno vstávám do práce.

Rozlámaný.... ale spokojený

Druhý den v práci byl snad ještě víc v pohodě, než ten první. bylo míň práce. Sice jsem rozlámaný i tak, ale je mi fajn. Fyzická práce má asi vážně něco do sebe, alespoň dočasně. Taky jsem si vyřídil šalinkartu, takže už můžu jezdit po Bigvillage jak chci. A nemusím se srát se zkurvenými lístky nebo ještě zkurvenějšími revizory.
Akorát jsem se více zabydlel u Hex, než na svém bytě. Hlavním důvodem je nejspíše to, že tam nemám počítač, ale podružný důvod bude asi i ten, že mi spolubydlící nepadl úplně do oka. Nemám s ním sice žádný problém, to vůbec a klidně s ním občas půjdu na pivo, ale přijde mi trochu jako nudný patron. Ale zatím jsme spolu mluvili dohromady asi hodinu, takže ještě brzo soudit.
Nicméně počítám, že se moje sociální kontakty tady budou rozšiřovat. Nic pro to sice zatím nedělám, ale já se vlastně ještě zabydluji. Až budu mít počítač u sebe na bytě, bude to asi jiné..

Kopr

Vstávám. Nechce se mi moc do práce, ale je to obvyklý kopr. Snad to bude v pohodě. Jsem zvědavý, jestli to dnes bude probíhat tak v pohodě, jako včera. Uvidíme. Musím valit. Mějte se..

Vstříc nové životní etapě

Poslední písnička, pak vypnout PC, hodit batoh na záda, do ruky tašku, a vstříc nové životní etapě. Název mého blogu ztratí smysl, protože změním adresu. Ale to zase až tolik nevadí, budu sem jezdit na víkendy, aspoň občas, takže není důvod měnit nickname neb adresu blogu.
Mějte se hezky. Pokusím se něco blognout i z Bigvillage, Hex. mi slíbila, že k ní můžu chodit na net, dokud si nepřivezu počítač, což rozhodně nebude během prvního týdne.. A jestli vám přinese vodu nějaký týpek v ustřižených riflích či jiných kraťasech pod kolena a kolem zápěstí bude mít barevné provázky, jsem to já :)

Proč s ní nemůžu a nechci být

Vysvětlil jsem včera Aha!M, proč s ní nemůžu a nechci být. Nějak to nedala. Takže jsem první kluk, kvůli kterému se rozbrečela. Ehm. Možná jsem jí měl říct naplno, jak to se vztahy mám. Jenomže, It's complicated. To je půlka mého relationship statusu na facebooku. Každopádně přehodnotím svoji účast na pátečním koncertě, kde jsme se měli potkat. Moji kamarádi tam nakonec nebudou, tak moc netuším, proč bych tam měl být já. Ale to je až v pátek, takže uvidíme..

Pár lidí tam přece jen znám

Dnes večer mě čeká stěhování do Bigvillage. Nebo stěhování. Beru si jen batoh a sportovní tašku. A pak večer. Sám v (pořád ještě) cizím městě, v cizím (nebo vlastně už i mém) bytě, s cizími (budou večer ještě cizí?) lidmi. Možná půjdu někam do hospody (v tomhle okruhu už se i trochu vyznám), ale momentálně není s kým. Ale to se snad nějak spraví. Pár lidí tam přece jen znám.

Sne, snívej o jejím kraji

Rozpálené odpoledne. nikdo nechce jít ven. Třeba se koupat. A tak se tu užírám sám, sám ve městě, ze kterého se zítra stěhuju pryč. Jo, budu sem jezdit na víkendy, nebo spíš na některé víkendy, ale většinu času budu už trávit tam.
Poslouchám De-Loused in the Comatorium od Mars Volta, podle mě jejich nejlepší album. A taky si píšu se Zůstaň.pryč, a ještě hledám citát, kterým bych vyvrátil jeden citát Konfuciův...

Citát jsem nenašel. Ale našel jsem básničku. Nebo spíš jednu sloku. Aha!M ji sice nepochopí, ani nemůže, tudíž jí ji nebudu ani posílat. Poslal jsem ji Zůstaň.pryč a dám ji taky sem, pro vás. Je to sloka z básničky Vzpomínka od Do Monga.

Tady či tam
(ó vzdálené země !)
jsem sám.
Temně a líně
srdce mi bije
a ani víno
je nevybičuje.
Uzounkou tvář měla,
do špičky prsty,
podlouhlou dlaň.
Sne, snívej o jejím kraji.
Myšlenkou naň
naplň mou hlavu.

Pivo, špekáčky a jahody

Ráno mě vzbudili už o půl osmé, abychom jeli k babičce na zahradu. Tak jsme snědl mastný špekáček, zapil jsme to pivem, zajedl jahodama a teď je mi z toho všeho nějak blbě.

Nevzdává to

Ahoj, jak se máš? Blablabl ablablabl a blabla bl ablabla bla blablabla blab lablabl ablabla. Budeš z Bigvillage jezdit občas domů? Bléblé bléblébléb léblébl éb lébléblé bléb léblébl éb lébléblé blébléb lébléblé. Nešel bys třeba za týden na akci do sousední vesnice? Bloblo blo b loblobl o blobloblo blob loblo. A nešel by sis zítra dopoledne na cigárko? Blublu lubl ublu blubl ublub lubl ublu.

Aha!M je docela vytrvalá. Netuší, že bojuje s větrnými mlýny, netuší, že miluji jinou...

To už je totálně ujeté

Serou mě rodiče. Totálně. Proč mi vždycky zničí dobrou náladu. prostě vždycky. Začnu být trochu v pohodě, mám pocit, že se mi všechno daří, je mi prostě fajn, a najednou vodopád výčitek, kvůli úplným pičovinám. No tak jsem se včera neukázal doma v době od 17:00 do 21:00, což je doba, kdy se tu vyskytují oni v bdícím stavu. Nemůžu za to, že nemají prázdniny a už vůbec ne za to, že chodí spát se slepicemi. Taky nemůžu za to, že je moje matka pizda a nebaví mě pořád poslouchat, kolik toho oni pro mě, narozdíl od matky udělali. Mají sice pravdu, ale třikrát týdně to taky slyšet nemusím. A totálně mě sere, když mi nadávají za to, že jsme jim neřekl, že nepotřebuju, aby mi v neděli cokoliv vozili do Bigvillage. Tak snad bych jim řekl, kdybych něco potřeboval, ne? To už je totálně ujeté.

Užívám si prázdniny

Užívám si prázdniny. Každý den pijeme víno v parku, večer sedíme v Café P. zhulíme se, sedíme a pijem kofolu. Je to dost náročné, nejvíc na peněženku a pak taky na játra. Do toho mi píše Aha!M. Umí napsat ve dvě ráno. A když neodpovím, tak mi přijde za chvíli zpráva.. ahoj, nevím jestli ti přišla moje předchozí zpráva... bla, bla, bla.. dobrou noc. Na tu už odpovím, protože už se v nevyskytuje otázka, jestli bych někdy nešel někam ven :) Nevím, co s ní. Člověk s ní pod vlivem alkoholu na maturiťáku zapaří.. a už mám pocit, že by se mi chtěla cpát do života.. A já jsem přitom rád, že jsem sám a že jsem zamilovaný do Zůstaň.pryč a prostě je mi dobře.

Knížky někde na špilasu

No jsme na to Bigvillage zvědavý. Vídím to na čtení knížky někde na špilasu nebo něco na ten způsob. Hola.

Nejsem uspokojený

Ospalé dopoledne. prázdniny, vysávání, výlet do Bigvillage. Á, dostal jsem se na výšku jako třetí nejlepší z lidí, co se hlásili na můj obor. Prý se už nemám vytahovat. Ehm. Jsem zvědavý na ten dnešní byt. A vůbec, mám prázdniny! Pořád mám pocit, že si je musím co nejlépe užít.. A nějak se mi to nedaří. Nebo spíš nemám ten uspokojený pocit.

Maturiťák

Nálada byla dobrá od začátku. Alkohol, alkohol, hulení, alkohol. Lidi tancovali, bavili se, vládla všeobecně dobrá nálada. A taky sbližovací. Ehm. Já pařil celý večer s holkou, o které jsem ani nevěděl, jak se jmenuje. Věděl jsem jen, že je to taky maturantka od nás ze školy. Mezery ve vzdělání jsme si doplnil později, takže, když si ze mně pak dělala srandu, že ani nevím, jak se jmenuje, mohl jsem říct, že vím. No, co jsem tak decentně postřehl, nebyl jsem v tom sbližování sám, nicméně v ostatních případech to vypadalo spíš na vyvrcholení něčeho dlouhodobějšího. Jsem zvědavý na dnešní ohlasy.

Wincing the Night Away od The Shins

Pouštím si album Wincing the Night Away od The Shins a jdu si lehnout. Musím trochu zrelaxovat. Přece jen večer maturiťák, musím nabrat síly..

Malý vystrašený kluk

Je mi divně. Pomalu se hroutím. Od maturity to se mnou jde z kopce. Celou dobu jsem byl v pohodě a teď to na mě najednou padá. Připadám si, že stojím někde úplně mimo. A připadám si strašně sám. Jasně, jsou kolem mě kamarádi, přátelé.. Ale nikdo není tak blízko, jak bych potřeboval, nikdo, kdo by pochopil, že jsem jen jenom malý vystrašený kluk.

Možná bude stačit, když se hodně opiju

Plácám se v jakýchsi divných náladách. Poslouchám Animal Collective, Black Mountain, Omara Rodrigueze-Lopeze. Jednoduché britrocky na mě už několik týdnů moc neúčinkují. No, i když jak to tak píšu, dostal jsem chuť na The Kills nebo Blood Red Shoes :) No, ale to nic nemění na mé melancholické náladě, kterou mám už od večera, dky jsem odešel ze značně rozjeté společnosti. Prostě jsem to nedal. Bylo mi blbě z hladu a hlavně jsem se necítil dobře psychicky. Chtěl jsem být sám. A pořád chci být sám. Aspoň teď odpoledne. Večer budu někoho potřebovat. Vím to už teď. Někoho, kdo mi dokáže zvednout náladu. Anebo možná bude stačit, když se hodně opiju.

1+1+3+2=7

Až na ten zkurvený zeměpis to bylo prostě úplně v pohodě. Čeština 1 , Informatika 1, Angličtina 3 a Zeměpis 2. Dneska budu moc.

Bylo to silné a dojalo mě to

Když jsem šel večer spát, zažil jsem ještě zvláštní věc. Vždycky jsem si říkal, jak se budu jednou cítit, až budu usínat před maturitou. A večer jsem to zjistil. Bylo to silné a dojalo mě to. Tekly mi slzy na polštář a byl jsem šťastný. To, že tam za půl hodiny jdu, je moje velká výhra. Před pár lety to na maturitu zrovna moc nevypadalo.

Protože já zítra maturuju

Za 8 hodin a 35 minut jdu na potítko. Mám z toho docela nervy. Dal jsem dva panáky a pár prásků (nebo spíš docela dost prásků) a půjdu spát. Protože já zítra maturuju.

Zkrátit vlasy

Nechal jsem si mírně zkrátit vlasy. Myslím, že většina lidí to ale ani nepozná. Ale moje babička by nepřežila, kdybych se před maturitou nešel ostříhat. A co bych pro mého nejoblíbenějšího člena rodiny neudělal, že jo :)

Žádný bezohledný nátěr

Decentní deprese. Žádný bezohledný nátěr, je to klidný a soustředěný souboj. Nedokážu se učit. Vůbec. Už je mi jasné, že počet hodin strávených během čtvrťáku učením na maturitu se zastaví na počtu 3, což jsem stihl během minulého týdne. V to samozřejmě nepočítám četbu knížek a sledování filmů.Tím bych se už asi dostal někam jinam, ale já to bral vždycky spíš jako zábavu. A tak se trochu bojím, že to neudělám. Jo, dali to jiní, někteří se přitom studiu věnovali ještě méně než já (ano, i to je možné, i když uznávám, že to zní dosti neuvěřitelně)... A mě je to stejně jedno. Přinejhorším to nedám. Jsou důležitější věci. A ty mě zrovna teď trápí..

Být jiného snem

Nemohl jsem v noci pořádně spát. Pořád jsem se budil a převaloval. A taky se mi zdály blbé sny a vůbec, byla to taková zvláštní noc. Několikrát jsem vůbec nevěděl kde a s kým jsem, ztracený v jiných světech, několikrát jsem si připadal jako součást snu někoho jiného. Byl to zvláštní pocit. Je to zvláštní pocit. Jsem zamilovaný.

Přijde mi to užitečnější

Dal jsem včera pár panáků. Na oslavu některých maturit, na zapíjení některých -nematuritních- bolestí. Pozítří čeká maturita i mě. Učil jsme se zatím dohromady asi 3 hodiny, možná míň, ale tak nějak mám pocit (falešný), že všechno umím. Nebudu se učit. Buď to dám, anebo to nedám. Nic jiného se stát nemůže. A já se učit nezvládám. To budu raději ležet na posteli, zírat do stropu a poslouchat Jeffa Becka. Přijde mi to užitečnější.

Je to tady. Ale ještě nejsem na řadě.

Budík, sprcha, košile, kravata, kalhoty, placka na kravatu, kvádro, boty.. doprdele, kde mám boty? Aha, jo tady. Super.... Je to to tady, ale ještě nejsem na řadě. To až ve čtvrtek. Dnes jdu podpořit ty zmrdy, co se dostanou na řadu už dnes.

Zítra začínají maturity

Zítra začínají maturity. Já sám maturuju sice až ve čtvrtek, ale stejně. Budu to prožívat s kamarády, kteří maturují třeba už zítra (mrchy). Snažím se nestresovat, proto jsem na učení už dva dny víceméně nesáhl. I když sám sebe alibisticky uklidňuji, že jsem přece opakoval otázky do zeměpisu (byl jsem včera na přijímačkách). Citovými dilematy se nezabývám vůbec. To bych asi neodmaturoval.

Úspěch na TSP

Byl jsem včera na přijímačkách. Oborový test ze zeměpisu. Bylo to strašné. Způsob organizace zdál se mi poněkud nešťastný. Ale jinak jsme to snad napsal nějak dobře. I když, teď už je to vlastně asi jedno.
Večer se totiž na netu objevily výsledky TSP a já mám výborný výsledek, takže jsem se velmi pravděpodobně dostal na obor teorie interaktivních médií (loni tam prý brali i lidi s polovičním percentilem, než mám letos já), který asi upřednostním před oborem geografie. Uvidím ještě..

Slavie má titul

Na dnešní den jsem čekal 12 let. Pamatuju si, jak jsem tenkrát, ještě malý, jedenáctiletý kluk, měl z titulu radost. No pak 11 let závisti sparťanům, liberečákům a chacharům. A teď to prožívám znovu. Slavie má titul.

Tentokrát ze zeměpisu

Jedu za chvíli do Bigvillage. Na další kolo přijímacích zkoušek. Tentokrát ze zeměpisu. Dneškem pro mě přijímačky končí, alespoň letos. Pak už jen maturita, týden prázdnin a tři měsíce práce.
Vlak do Bigvilllage mi jede asi za tři čtvrtě hodiny. Špatně jsem spal a pak mě ráno ještě vzbudila telefonem Hodna.holka, aby se přeptala, kterýže trolejbus jede na FI. Taky dnes dělá přijímačky. Ale to bylo spíš příjemné probuzení. Obzvláště po těch nepříjemných snech, které jsem měl v noci. Tak zatím.

Dost sobecké

Telefonoval jsem dnes Zůstaň.pryč. Povídal jsem jí o zmatku, který mám teď v hlavě. Bylo to ode mě asi dost sobecké. Ona je z toho teď asi docela v háji. Mrzí mě to.

Opijte se i za mě

Totálně melancholická nálada. Chci pít, chci se opít strašně moc. Nemůžu. Zítra jedu na přijímačky. Sice z nich nestresuju, v zeměpise si věřím, ale přece jen kocovina by asi nebyla to prvé ořechové.
Je toho na mě prostě teď moc. Maturita, přijímačky, práce, bydlení... Do toho miliony různých emocionálních vlivů. Ale nestěžuju si. Jsem celkem spokojený, zatím to ještě dávám.
Sakra, mě tak štve, že se dnes nemůžu opít. Tak se vy, kdo můžete, opijte i za mě. Dík.

Šílená nálada na páteční způsob

Poslouchám The Wall od Pink Floyd. Mám tohle album moc rád, vždycky když jej poslouchám, mám úplně šílenou náladu, pokaždé nějakým jiným způsobem. I dnes. Vím to :)

Sehnal jsem brigádu

Sehnal jsem brigádu. Takže od 1.6. asi bydlím v Bigvillage. Budu závozník s pitnou vodou. Celé tři měsíce. Musím to ještě pořešit s některými lidmi.

Cenzurováno!

Cenzurováno! Čte to příliš známých lidí. Cítil bych se pak blbě.

Muse: H.A.A.R.P

Pustil jsem si H.A.A.R.P, živák z Wembley od Muse. Má to obrovskou energii už od první chvíle, navíc začínají mojí nejoblíbenější písničkou Knights of Cydonia.. Člověku to až vhání slzy do očí. Proč jsem tam kurva nebyl? (píšu to průběžně.. ještě neskončila ani první písnička)
A jako druhá Hysteria, už regulérně bulím jak želva. Nářez, prostě nářez. A už asi nebudu ani pokračovat v průběžném psaní, protože mě to asi nepustí...
Pustilo.. Nasazení pokleslo ze 100% asi na 90% a já zase nejsem fanatický fanoušek Muse (i když můj profil na last.fm tomu zase tolik nenapovídá.. ale to je způsobeno spíš tím, že mají hodně písniček a je to taková jednoduchá hudba, která se dá poslouchat téměř u čehokoli)... nevím, jsem asi u šesté písničky, někde kolem 35 minuty... a mám pocit, že je to téměř dokonalé. Z jejich strany je to dokonalé.. neumím si představit, že by dokázali udělat ještě lepší koncert. Kdybych je fanaticky obdivoval (anebo na tom koncertě byl) dal bych tomu (už teď po půl hodině) 10 z 10. U mě to mají ale pouze za 9/10 (nemůžu si pomoct, mě prostě chvílemi vadí Bellamyho zpěv)
edit: pustil jsem si to teď ráno znovu. A za první dva songy si ožná těch 10/10 zaslouží. Protože to je vážně síla. No nevím, prostě záleží na vašem vztahu k Muse

Aristofanes, Mickiewicz, Hrabě, Óe a jiní zmrdi

Učím se. Sice jsem si ještě před pár dny říkal, že na to seru, ale maturitní atmosféra dostihla i mě. Pravda, nejvíc se učím v hospodě, kde se mezi panákama zkoušíme z otázek do češtiny, ale to se taky počítá.

Sie liebt dich und Komm, gib mir deine Hand

Sjíždím německy zpívané Beatles. A to je teprve masakr. Je to dostatečně šílené k poslouchání o svaťáku.

Jak je ten svaťák super

Tak téespéčka jsem včera snad úspěšně zvládl. Neměl jsem z toho úplně nejhorší pocit, jsem zvědavý, jaký budu mít percentil.
No a pak super večer. Začali jsme v Café P., pak se přemístili k Hodné.holce, která právě vegetuje u babičky, popíjeli jsme víno, kouřili, jedli, sledovali Requiem pro panenku (Renč jaký Rambo :D ) a říkali si, jak je ten svaťák super. Mazec :) Domů jsme přišel ve dvě ráno, naši byli ještě vzhůru.. Neměli moc radost :)

Jdu na to

No ještě jsem si dal nějaké to cigáro z okna na uklidnění (sorry Hex) a jdu na to.

Tak mi držte palce.

Právě jsem se znovu vzbudil. Za necelé dvě hodiny mi začínají TSP a na mě teď trochu dolehla nervozita. Chci to dát. Jsem sice už někam přijatý, ale chci tam, kam se můžu dostat dnes. Tak mi držte palce.

Že jsem sem jel

Už jsem v Bigvillage. Sedím sám v bytě Hex a přemýšlím co dělat. Volala mi před chvílí Hodna.holka a já trochu zalitoval, že jsem sem jel. Vždyť tu nikoho neznám a Hex na mě nemá čas. Budu asi sedět u počítače a zírat na filmy.

Divný, divná, divné a divné

Divný večer, divná noc, divné sny a divné ráno. Divný, divná, divné a divné. Ten večer, ten ještě vem čert, ale ta noc. Hlavně ty sny. Už dlouho se mi nestalo, že bych se vzbudil totálně mimo, celý uslzený s promočeným polštářem. Mám o ni strach. Nebo možná o nás. Nebo jen sám o sebe? Kdo ví, tohle v tom nejsem schopný rozluštit. Vím jen, že tohle bych nikdy nechtěl zažít. No každopádně mě to dost solidně vykolejilo. Hnus.

S kým budu kalit

Večer pojedu kalit do Bigvillage. V neděli dělám přijímačky na MU, tak to chce večer předtím nějaké odreagování. Přijímačky dělám až ve tři, takže se nemusím úplně hlídat. Prostě pohoda. Akorát ještě musím sehnat někoho, s kým budu kalit :)

She's just the girl for me podruhé

Jsem se v průběhu tohoto týdne totálně zamiloval do písničky I've Just Seen A Face do Beatles. Sjíždím ji teď asi 50x denně. A dokonce jsem si kvůli ní udělal profil na imeem.com