Je mi teď večer dost divně. Dolehl na mě splín. Ostatně, je to stejné každých pár dní. A já jsem si zvykl. To je můj svět, to jsem já. Pořád jen roztrhaný. Nic nemůže být jednoduché, a kdyby náhodou ano, stačí k tomu pustit mě. A já si potom užívám své malé výhry jako by to byla obrovská vítězství.
Je dokonce dost možné, že jsem ve skutečnosti docela šťastný. Jenom by to mohlo být trošku jednodušší. A ona by nemusela být tak daleko. Nebo by mohla přijet dřív. Nebo tady být dýl. Nebo bych mohl přestat hledat na všem chyby.
Miluji skvělou holku, která miluje mě. Za 16 dní budeme zase spolu. Po téměř 11 měsících bez sebe. Těším se, až ji uvidím a svět se zastaví. A pak mě políbí a svět se zatočí a přestane pro nás existovat. Nebo my pro něj, na tom zase tolik nezáleží.
Je dokonce dost možné, že jsem ve skutečnosti docela šťastný. Jenom by to mohlo být trošku jednodušší. A ona by nemusela být tak daleko. Nebo by mohla přijet dřív. Nebo tady být dýl. Nebo bych mohl přestat hledat na všem chyby.
Miluji skvělou holku, která miluje mě. Za 16 dní budeme zase spolu. Po téměř 11 měsících bez sebe. Těším se, až ji uvidím a svět se zastaví. A pak mě políbí a svět se zatočí a přestane pro nás existovat. Nebo my pro něj, na tom zase tolik nezáleží.
Žádné komentáře:
Okomentovat