Podstatné je dobře se vyspat

Půjdu spát. Dnešní den byl z bůhvíjakého důvodu přespříliš náročný. Tipoval bych to na počasí, ale možná se jen projevilo psychické vypětí posledních dní.
Každopádně teď už je to jedno. Podstatné je dobře se vyspat na zítra, protože v práci mě čeká další náročný den. Nemůžu čekat, že to bude taková pohoda jako dnes, kdy mi prošla i čtvrthodina spánku na paletě ve skladu. Dobrou noc.

Jsem zamilovaný. Moc.

Je mi líp. Moc. Jsem zamilovaný. Moc.

Bojím se být dospělý

Jsem od rána v Bigvillage. Jsem tu sám, a tak mám čas přemýšlet. Bohužel nebo bohudík, jak se to vezme. Dostávám se do oblasti netušených přání, objevuji jiné své stránky. Zmocňují se mě pocity, které jsem doteď neznal. Cítím, že mě to všechno mění. Není mi to příjemné, a tak se snažím sám sobě různými svými skutky dokázat, že jsem pořád schopný všelijakých různých úletů. Že pořád umím být nezodpovědný. Že dokážu dělat to co chci bez ohledu na následky, které to pro mě bude mít. Že ještě pořád nejsem dospělý.

A čert ví, co potom

Poslouchám Black Mountain a snažím se užírat co nejmíň. Půjdu večer pít. Včera jsme to nějak nezvládl, dnes se na to cítím o něco víc. Chci se opít z vína. Úplně moc. Už aby přijela. To oba alespoň na chvílí na všechno zapomeneme a budeme spolu. A čert ví, co potom. Vždyť na tom zase až tolik nezáleží.

Potřebuju cigarety a trochu vína

Půjčil jsem si od našich dvě sta, abych měl za co dnes večer fungovat. Potřebuju cigarety a trochu vína. Nejdřív potřebuji být sám a pak s někým. Zvládnu to. Vím to. Vždyť jsem jí nedávno udělal to stejné. Ona to zvládla. A já si všechno pak poskládal, tak jak to mám teď. Ona si to taky nějak poskládá. Ať už tak nebo tak. Uvidím.

Zhořklý úsměv

Ehm, círím se teď dost divně. A je mi smutno. Ono asi nikdy nemůže být všechno ideální a já jsem byl poslední dobou spokojený až příliš. Na tváři mám zhořklý úsměv, před sebou vidinu nudného večera v mém rodném městě, tedy pokud nebudu pít. A já zatím pít nechci. Nemuselo by to dopadnout dobře.

14 dní

Za 14 dní už budu tohle dobou držet Zůstaň.pryč v náručí. Už se nemůžu dočkat. Doufám, že těch 14 dní rychle uteče..

18. 5. 1980

Právě jsem dodíval film Control. Je to o Ianovi Curtisovi, zpěvákovi Joy Division. Mě osobně vždycky fascinoval. Ať už svým projevem, svými texty nebo tím, že spáchal ve 23 letech spáchal sebevraždu.
Líbí se mi atmosféra toho filmu, líbí se mi moc. Vlastně mě dostal někam, kde jsem asi nechtěl být. Někam, kam se normálně bojím. Příliš hluboko. Až mě to samotného překvapilo.
Možná je to tím, že ten film zobrazuje Iana takového, jakého si jej já představuju. Možná je to tím, že se topil v podobných věcech, jako se topím já. Alespoň ve filmu, který podle ohlasů není vůbec přesný.
Tady máte alespoň jeden klip od Joy Division.

A svět se zastaví

Je mi teď večer dost divně. Dolehl na mě splín. Ostatně, je to stejné každých pár dní. A já jsem si zvykl. To je můj svět, to jsem já. Pořád jen roztrhaný. Nic nemůže být jednoduché, a kdyby náhodou ano, stačí k tomu pustit mě. A já si potom užívám své malé výhry jako by to byla obrovská vítězství.
Je dokonce dost možné, že jsem ve skutečnosti docela šťastný. Jenom by to mohlo být trošku jednodušší. A ona by nemusela být tak daleko. Nebo by mohla přijet dřív. Nebo tady být dýl. Nebo bych mohl přestat hledat na všem chyby.
Miluji skvělou holku, která miluje mě. Za 16 dní budeme zase spolu. Po téměř 11 měsících bez sebe. Těším se, až ji uvidím a svět se zastaví. A pak mě políbí a svět se zatočí a přestane pro nás existovat. Nebo my pro něj, na tom zase tolik nezáleží.

Šťastní. Spolu. Slibuju.

Je mi krásně. Jsem zamilovaný. Šíleně moc. Jsem šťastný a udělám všechno proto, abychom oba byli šťastní. Spolu. Slibuju.

Panic! At The Disco: Pretty. Odd.

Tak. Konečně mám tady v Bigvillage svůj PC. A nečekaně tu mám i internet. Ideální. A tak tu celé odpoledne sedím a brouzdám, přece jen mám za poslední tři týdny určitý deficit. Poslouchám k tomu poslední album Panic! At The Disco Pretty. Odd. A líbí se mi. Napsal bych nečekaně, ale to bych nesměl před jeho pořízením číst recenzi. Jinak bych jej asi nepořizoval, protože jejich první počin mě neoslovil. Novější album je ale jiné. Úplně jiné. Dobré. Zábavné. Nevím jak dlouho mi to vydrží, mám za sebou jen dva poslechy, nicméně i to už je překvapení. (navíc na můj pozitivní dojem má zcela jistě vliv hudební sortiment předkládaný Evropou2, již nuceně poslouchám v práci)

Z celotýdenního stereotypu vybočuje pouze pátek

Až na včerejšek mám za sebou relativně nudný pracovní týden. Mimo práci jsem většinou sám. Samotu si užívám většinou pod hradem, kde na hradbách píšu svoje aktuální pocity nebo postřehy z lidí okolo. Někdy jsou to jen heslovité útržky, jindy souvislejší úvahy.
Z celotýdenního stereotypu vybočuje pouze pátek. V práci jsem byl až skoro do šesti, a potom jsme šli s Hex na narozky jedné slečny. (měl jsem tu pro ni myslím i přezdívku. Bývalá.bývalého.bývalé). Narozky v pohodě, až na to, že jsem tam většinu lidí neznal. Ale byla tam skvělá živá hudba a celkově dost dobrá atmosféra.
Nicméně narozeniny jsem opustil a šel o ulici dál do jednoho rockového klubu, potkat se Bridget. Já ji poznal hned, ona to na první pohled nedala :) Ale je pravda, že jsem (narozdíl od ní) nezveřejnil na blogu svoje fotky, kromě té z tabla, ehm.. Zajímavé setkání. Nebyla tam zrovna atmosféra na nějaké delší rozhovory, ale na to přijde řeč asi někdy jindy... :)
A dnes zpátky do Hometown. Odpoledne pár prásků z trávy (Zůstaň.pryč se to zrovna moc nelíbí), no, jak teď celé týdny nehulím, zacvičí se mnou i pár prásků.. :)
Jsem zvědavý, jaký bude dnešní večer. Zítra jedu hned ráno zpátky do Bigvillage, tedy cestou přes golfové hřiště, kde má brácha trénink., takže nevím, jestli ještě něco blognu.. Hola.

Nemám co jíst

Trávím čas v Bigvillage. Trochu mi z toho hrabe, přeci jenom sjem tu většinu času mimo práci sám. Navíc nemám co jíst, takže je to možná i z hladu. Posledních pár dní jsem si zvykl chodit na hrad na procházky, snebo si tam sednu na lavičku, koukám po lidech a píšu. Včera jsem seděl i dvě hodiny v jednom parčíku na náměstí, psal jsem a na půl oka pozoroval partu mladých holek (13 -16?), jak se fotí u kašny s vodotryskem. A dneska bych chtěl jít hrát florbal, ale to by musela Hex přijít.. a ona nejde... tak nevím..

Moc toho asi nesním

Je mi blbě pořád. Ale všechno jsem během dne zvládl, tak snad zvládnu i zbytek. Jako první na řadě je večeře u babičky. Moje první dnešní jídlo. Moc toho asi nesním. A pak už cesta do Bigvillage. Tentokrát na dýl. V pátek totiž půjdu na jedny narozky, takže domů přijedu nejdřív v sobotu, jestli vůbec. Zatím.

Už jsme se dlouho neopil tolik jako včera. Šavli z postele si ještě decentně pamatuju, poblité kalhoty už ani ne.. Mám takový pocit, že si toho nepamatuju víc. Je mi blbě ještě teď.

Miluju ji

Je mi kurva smutno. Jsme poslední dobou úplně spokojený, ale každý den přijde chvíle, kdy je mi smutno. Šílím touhou po jejich rtech, vlasech, šílím touhou po jejím úsměvu. Marně se pokouším vzpomenout, jak voní, ale to mi vůbec nejde. Vůně, její vůně mi chybí snad nejvíc.
Miluji ji.

Pičundy over

Dnes jsem byl naposled venku v pičundách, co jsem si přivezl ze srpnového výletu za Zůstaň.pryč. Prochodil jsem podrážku, vložku do boty i ponožku, takže jsem chodil po vlastní kůži. To už je moc i na mě. Mají to holt za sebou. Musím si sehnat nové.

Dnes by mohl být dobrý večer

Doma mě čekalo celkem nepříjemné přivítání. To už raději žádné. Ale co už. Jsme na to vyklý, dnes mě to nerozhodí. Taky jsem dnes definitivně ukončil veškeré naděje Aha!M... Cítím se teď trochu jako hajzl, přestože si myslím, že jsem v tom nevině. Ale to je taky jedno. Vždyť na tom vůbec nezáleží. Záleží na tom, že miluju někoho jiného, než ji. Záleží na tom, že ji za pár týdnů znovu uvidím.. Záleží na tom, že s ní (mám pocit, že jsme s ní, i když s ní jenom telefonuji) se cítím šťastný.. To jsou pro mě nejdůležitější věci.. A klidně ať si o mě myslí kdo chce, co chce.
Je pátek 13. Práci jsme přežil i s vadnými brzdami, teď ještě přežít večer.. Vyrážím za chvíli. Do Café P., kam jinam. Mám dobrou náladu. Dnes by mohl být dobrý večer.

Mám vás rád

Mám pocit, jako bych se loučil na vždy. Jako bych jel někam, odkud se už nevrátím. Mám vás rád.

Protože jsem dospělý

Za hodinu mi jede vlak do Bigvillage. Jsem rád, že vypadnu z domu. Ale děsím se večera. Se tam vždycky večer cítím šíleně sám. Uvědomuji si, že jsem si ukousl pořádné sousto. A uvědomuji si taky, že bych se s tímměl dokázat ve 23 letech vypořádat. Protože jsem, přestože si to snažím nepřipouštět, dospělý.

Samostatný i ekonomicky

Mám dnes nějakou psavou náladu. V Bigvillage totiž nepíšu skoro vůbec, taky navíc už odezněla ta nejhorší únava z práce. To se to pak píše. Ještě když je člověk tak rozsekaný, jako jsem teď já... Musím začít hledat nějakou stálejší brigádu, abych mohl být přes rok samostatný i ekonomicky. To je asi jediné řešení. Dohajzlu.

Za všechno platím

Jsem vyčerpaný. Totálně. Fyzicky i psychicky. Víkend v rodném městě mě stojí moc sil. Mám pocit, že se mi všechno kurví. Rodiče jsou úplně mimo, dávají mi strašné sady. Nechápu to. Odmaturoval jsem (za sedm), týden po maturitě už jsem začal chodit do práce, nevím, co chtějí. Přemýšlím, že sem nebudu kvůli nim jezdit. Jenomže tady mám zase kamarády. Lidi, které mám vážně rád. Nechci o ně přijít kvůli pojebanému vztahu s rodičema. Mám pocit, že za všechno platím příliš vysokou cenu. Nevím, jak dlouho zvládnu ještě platit. Nevím ani, jestli se o to chci ještě vůbec snažit.

Sébastien Tellier - L'Amour et la Violence

Nějak to nedávám. Jsem prostě rozbitý. Moc. Něco mě trhá totálně na kusy. Ještě nikdy to nebylo takové, jako je to teď, v tomhle okamžiku. Bojuji. Stále ještě se rvu, jako raněné zvíře, které bojuje svůj poslední boj. Myslím, že i pro mě je tento boj poslední. Ještě nějakou dobu vydržím, ale pak prohraju.

Pro všechny případy sbohem

Dostávám se někam úplně jinam. Cítím to. Výlety jsou častější a delší. Pocity odtud živější, silnější. Já jsem zmatenější. Myslím si, že brzy musí přijít okamžik, kdy se nevrátím. Nebudu moct nebo možná nebudu chtít, to je jedno, vyjde to nastejno. Zůstanu tam a tady zůstane tělo živořící v nějakém blázinci. Možná to bude dřív, než si dokážu představit. Pro všechny případy sbohem.

Dopadlo to tak, jak mě strašila

Tak nějak se pomalu dostávám k tomu, abych něco napsal. Včera jsem přijel domů z Bigvillage, jen se otočil a vyrazil na koncert. Cestou přistoupila Aha!M (by mě zajímalo, jestli by tam jela, kdybych já nejel). Byl jsem z ní ze začátku dost mimo, a vůbec, byl jsme šíleně unavený, bolely mě všechny svaly, pomalu mi to myslelo. Do toho alkohol, tráva, únava.. Dopadlo to tak, jak mě strašila Zůstaň.pryč.
Chtěl bych totho napsat mnohem víc, ale nějak se mi to nechce skládat do vět. ne teď.. Třeba někdy jindy..

Chtěl bych jít někam ven. Nemám s kým.

Sedím v netcafé, protože Hex neslyší zvonění, klepání a neodpovídá na smsky. Stane se.
Poslední dva dny v práci jsou taky úplně šílené.. Včera jsem dřeli během toho největšího slejváku, ještě si znás lidi dělali piču. Ale já jsem měl i přesto úplně skvělou náladu. Dneska jsem taky totálně dřeli a totálně se to všechno sralo, nic nešlo, jak by mělo, ale mě je stejně pořád fajn. Cítím se skvěle..
Chtěl bych jít někam ven. Nemám s kým. Kdyby měl někdo z Bigvillage podobný problém? 23selfhelpstreet@gmail.com

Protože jsem tam sám

Dnes budu spát znovu u Hex. Jako první to pojmenovala Zůstaň.pryč. Že si stejně na ten byt budu muset jednou zvyknout. A já vím, že to bude už zítra. Ale to je ještě daleko. Ten byt je prostě cizí, necítím se tam zatím úplně dobře, mám z toho divný pocit. Vlastně jsem si ještě ani nevybalil věci z batohu. Možná si tam zvyknu, až tam budu úplně sám. Nebo až tam něco haluzového zažiju. Nebo až se seznámím i s ostatními lidmi, kteří tam bydlí, já nevím. Ve skutečnosti se toho bytu asi bojím. Protože jsem tam sám. Je tam sice spolubydlící, ale díky němu se tam cítím sám ještě mnohem víc. Nějak se do toho zamotávám. Půjdu raději spát. Ráno vstávám do práce.

Rozlámaný.... ale spokojený

Druhý den v práci byl snad ještě víc v pohodě, než ten první. bylo míň práce. Sice jsem rozlámaný i tak, ale je mi fajn. Fyzická práce má asi vážně něco do sebe, alespoň dočasně. Taky jsem si vyřídil šalinkartu, takže už můžu jezdit po Bigvillage jak chci. A nemusím se srát se zkurvenými lístky nebo ještě zkurvenějšími revizory.
Akorát jsem se více zabydlel u Hex, než na svém bytě. Hlavním důvodem je nejspíše to, že tam nemám počítač, ale podružný důvod bude asi i ten, že mi spolubydlící nepadl úplně do oka. Nemám s ním sice žádný problém, to vůbec a klidně s ním občas půjdu na pivo, ale přijde mi trochu jako nudný patron. Ale zatím jsme spolu mluvili dohromady asi hodinu, takže ještě brzo soudit.
Nicméně počítám, že se moje sociální kontakty tady budou rozšiřovat. Nic pro to sice zatím nedělám, ale já se vlastně ještě zabydluji. Až budu mít počítač u sebe na bytě, bude to asi jiné..

Kopr

Vstávám. Nechce se mi moc do práce, ale je to obvyklý kopr. Snad to bude v pohodě. Jsem zvědavý, jestli to dnes bude probíhat tak v pohodě, jako včera. Uvidíme. Musím valit. Mějte se..

Vstříc nové životní etapě

Poslední písnička, pak vypnout PC, hodit batoh na záda, do ruky tašku, a vstříc nové životní etapě. Název mého blogu ztratí smysl, protože změním adresu. Ale to zase až tolik nevadí, budu sem jezdit na víkendy, aspoň občas, takže není důvod měnit nickname neb adresu blogu.
Mějte se hezky. Pokusím se něco blognout i z Bigvillage, Hex. mi slíbila, že k ní můžu chodit na net, dokud si nepřivezu počítač, což rozhodně nebude během prvního týdne.. A jestli vám přinese vodu nějaký týpek v ustřižených riflích či jiných kraťasech pod kolena a kolem zápěstí bude mít barevné provázky, jsem to já :)

Proč s ní nemůžu a nechci být

Vysvětlil jsem včera Aha!M, proč s ní nemůžu a nechci být. Nějak to nedala. Takže jsem první kluk, kvůli kterému se rozbrečela. Ehm. Možná jsem jí měl říct naplno, jak to se vztahy mám. Jenomže, It's complicated. To je půlka mého relationship statusu na facebooku. Každopádně přehodnotím svoji účast na pátečním koncertě, kde jsme se měli potkat. Moji kamarádi tam nakonec nebudou, tak moc netuším, proč bych tam měl být já. Ale to je až v pátek, takže uvidíme..

Pár lidí tam přece jen znám

Dnes večer mě čeká stěhování do Bigvillage. Nebo stěhování. Beru si jen batoh a sportovní tašku. A pak večer. Sám v (pořád ještě) cizím městě, v cizím (nebo vlastně už i mém) bytě, s cizími (budou večer ještě cizí?) lidmi. Možná půjdu někam do hospody (v tomhle okruhu už se i trochu vyznám), ale momentálně není s kým. Ale to se snad nějak spraví. Pár lidí tam přece jen znám.