Není jiná možnost

Nemám rád večery, jako je třeba právě ten dnešní. Decentní deprese, neodolatelná chuť se opít, žádné peníze... Stejně vyrazím do ulic. Snad někoho potkám, dostanu se k nějaké láhvi nebo k nějakému hulení, to je jedno. Já dnes nechci myslet. Chci být mimo.
Dnešek je totiž vážně zvláštní. Venku počasí jako vystřižené z mých snů. Slunečno a větrno. Krása. jenomže s tou krásou jde ruku v ruce i smutek, vzpomínky, přání a touhy. Očekávání. Strach z budoucnosti. Pláč nad rozlitým mlékem.
Putuju ve své hlavě, nevím odkud, nevím kam... Každou chvíli jsme někde jinde. Zmatený, smutný... Bloudím už dlouho, štěstí však nenalézám.
Opijud se dnes. Musím. Není jiná možnost.

Potřebuju být šťastný

Ztrácím poslední dobou elán. Posledních pár dnů téměř nekalím, namísto toho stále jen přemýšlím, vzpomínám, trápím se. Poslouchám sentimentální a depresivní hudbu. Po nocích pláču do polštáře. Přes den jsem uzavřený do sebe, dalo by se říct i zatvrzelý vůči okolí. Uvědomuji si, že jsme tímhle způsobem života schopný žít dlouho, ale vůbec se mi do toho nechce. Jsem závislý na štěstí, potřebuju být šťastný. Ne, já musím být šťastný... Nicméně ať dělám, co dělám,, nějak se mi to nedaří.. každopádně držím staré sliby a snažím se vyhýbat drogám, i když to není vždycky úplně jednoduché...

K babičce na oběd

Poslouchám ATDI, vzpomínám, přemýšlím...... Poslední dobou mě celkem baví moje nálady. Nejsou vůbec ploché, nýbrž naprosto koplexní a přitom různorodé stavy mojí mysli. Ale to jen tak narychlo. Vypínám PC a valím k babičce na oběd....

Omezovaný až příliš

Už ať je teplo... Zbývá už jen pár dní. Doufám, že s teplem odejdou i též moje melancholické nálady, které mě teď, během prvních jarních dnů, docela krutě ničí... Do toho navíc po delší době pobyt v domácím prostředí. Necítím se tady dobře. Je tu až příliš znatelná hranice příměří, která je však často (ne z mojí strany) překračována, bohužel si to musím nechat líbit.
Potřebuji práci. Stálou, abych byl nezávislý, abych sem nemusel...... Neříkám, že je to úplně hrozné, naopak, možná by to většině z vás přišlo naprosto normální, nicméně já si doma připadám omezovaný až příliš.
Příští týden se budu v rámci Bigvillage stěhovat z jednoho privátu na druhý, už se na to docela těším. Doufám, že to všechno proběhne naprosto v pohodě...

Jaro, na které jsem se tak moc těšil..

Zase jsem se někde ztratil. Najednou je pro mě znovu těžké v noci spát. A vstávat ráno z postele snad ještě těžší. Zabíjím čas úplně zbytečnými věcmi, ale jsem třeba líný podívat se i na film. Jím málo a skoro nic nepiju. Připadám si jako ve špatném snu, ze kterého se nemůžu probudit. I když strašně moc chci. Snažím se, ale nejde mi to..
A tak lezu sám sobě čím dál tím víc na mozek. Sjíždím alba od Animal Collective a mám pocit, že mi z toho hrabe ještě víc :) Přemýšlím, jestli se chci opít.... Vzhledem k několika dnům téměř bez jídla by mi asi stačilo málo. Možná je to řešení. Lehce se líznout, přeskládat si trochu věci v hlavě.
Vím, že tohle je jen další kolo deprese. Naučil jsem se svoji depresi zvládat, není důvod nevěřit, že bych to tentokrát neměl zvládnout. Není důvod. Naopak, Ještě před pár dny jsem byl nejstabilnější za několik posledních let. Beztak za to může jaro. To jaro, na které jsem se tak strašně moc těšil. Pojebané biorytmy. Až budu bohatý, odstěhuju se někam blíž k rovníku.

Dnes v noci jsem na to sám

Sedím na privátě v pokoji, sám. Debilní melancholická nálada umocněná debilní prohrou v kartách.. Chtěl jsem jít se slečnou, co jsem u ní v pondělí spal, ven, ale byl jsem už podruhé tento týden odmítnut, takže z tohoto asi také nic nebude. Ne že bych to nečekal, ale říkal jsem si, že za pokus to stojí.
A tak sám sedím na posteli, hraju poker přes internet a je mi smutno. Do očí se mi derou slzy, ne z nějakého důvodu, ale prostě jenom dokreslují celé moje aktuální rozpoložení. Nechápu lidi, jako je třeba archeolog, jak můžou být sami skoro pořád. Nedivím se, že tolik chlastá. Když já dnes nemám ani chuť pít...
Chtěl bych s někým jen tak sedět, kouřit jointy a vykládat si o nějakých zbytečných věcech. Potřeboval ybch teď, aby mě měl někdo rád. Nebo spíš bych potřeboval já mít někoho rád. To je asi lépe řečeno. Mnk mě měla ráda moc. Musel jsem být v dost podobném rozpoložení, když jsme spolu začali, jako jsem teď. Bylo to na můj svátek. To jsem mohl mít dobrou schízu, mám ke svému svátku totiž víc vzpomínek...
Nic, jdu se protrápit nocí. Doufám, že brzo usnu.

Vískal jsem ji ve vlasech

Včera jsem šíleným způsobem opil. Začali jsem už kolem poledne, víno, víno, ještě víno... Kalili jsme celé odpoledne, nejdřív venku, potom ve škole, pak v hospodě... Kolem desáté jsem se ještě spolu s jednou slečnou přesunul do jiné hospody, kde jsme začali, už jen ve dvou pít úplně ďábelským tempem. Havany do nás jenom lítaly. Hráli tam Pink Floyd a pak Janis Joplin a oba jsme se cítili skvěle.. Kolem půlnoci jsme se rozhodli to zabalit. Šel jsem ji doprovodit na rozjezd. Teď už si ani nepamatuju, jak jsme se dostali k tomu, že pojedu s ní...
U sebe doma mi pouštěla nějakou hudbu, o které jsme se bavili večer, ale za chvíli jsme si lehli, ona pustila nějaké pohádky na usínání (mega haluz) a šli jsme spát. Vzala mi ruku, dala si ji přes sebe a usnula. Já jsem spal jenom občas, užíval jsem si, že se jí mohu dotýkat. Vískal jsem ji ve vlasech, hladil ji... Když jsem usnul a sundal z ní ruku (já na spaní v objetí zrovna moc nejsem), vzbudila se, a zase si mpou ruku dala kolem sebe.. Vždycky mě to vzbudilo a potěšilo...
Ráno jsme vstali, ona jela do práce, já domů spát :) A celý den nevím, co si o té noci myslet. Nestalo se mezi námi vůbec nic, ani jsme se nepolíbili, ale stejně z toho mám dost intenzivní pocity... Kdo ví, jestli a co z té dnešní noci vzejde...

Ben X

Dopřál jsem si emoční nářez v podobě belgického (holandského? - nějaká koprodukce) filmu Ben X. A rozkopalo mě to solidně. Nejvíc mě dostala Benova "přítelkyně". Nádherně se usmívala a vůlbec, její postava ve filmu byla stoprocentně kladná. Líbil se mi její a Benův vztah. Líbilo se mi, jak se s tím nakonec vyrovnal. Připomnělo mi to Zůstań.pryč.
A tak mám teď depresi. Totální. Namixovanou s výborným zážitkem ze skvělého filmu. Čím to je, že se deprese a umění navzájem tolik přitahují?
Stýská se mi po tom, být zamilovaný. Samota je zlo. Ale i přesto chci být teď single. Nechci další Bleuet, Mnk ani Kolečkové brusle. nechci ani další Zůstaň.pryč. Chci lásku, kterou budu moct žít každý den. Chci být šťastný.
A tak si užiju dnešní večer, pustím si nějaké melancholické písničky a za chvíli půjdu spát.......

Melancholické nálady

S jarem přichází melncholické nálady. Pocity se mění každým okamžikem, a i když jsem v jedné chvíli absolutně spokojený se svým současným single stavem, ve chvíli druhé je mi to líto a uvědomuju si, jak moc bych chtěl, aby do mě byla zase zamilovaná nějaká skvělá slečna a já do ní. Načež takové hříšné myšlenky zaženu a snažím se opět být spokojený sám. Víceméně se mi to daří. Až to přijde příště, chtěl bych, aby to bylo všechno zase krásně spontánní, emotivní a krásné. Abych si byl jistý tím, co cítím. Aby to byl vztah, u kterého nebudu mít potřebu srovnávat jej se vztahy minulými. Chtěl bych být znovu zamilovaný, bez kompromisů. Jenomže neví, jestli jsem toho ještě schopný. Vztah s Mnk bylo spíš dobré kamrádství s tím, že jsme se líbali, občas spolu spalli, dívali se na filmy a říkali si pěkné věci.... A i když se to zdá být dost, tohle mi bylo málo...
Ale víc jsem jí nebyl schopný dát ani si od ní vzít, ačkoliv ona určitě chtěla... Jseem už prostě otupělý.

Mám sestru

Málem bych sem zapomněl napsat, že se mi narodila sestra. Už včera. Nevím jak je velká, ani kolik váží, ani jsem ji zatím neviděl. Jsem to včera dobře zapil :)

Rodinné zázemí

Poslední dobou jsem (byl) celkem stabilní. Hlavní příčinou bylo to, že jsme se cítil dobře doma. Alespoň relativně. S otcem jsem kromě svých největších excesů vycházel vždy, za to s jeho ženou to bylo v minulosti podstatně horší. Poslední dobou jsem se ale naučil komunikovat i s ní. Hodněkrát jsem ustoupil, hodněkrát jsem spolkl svoji hrdost, a že to někdy byla příliš hořká sousta, snažil jsem se vyvolávat co nejméně konfliktů. Všechno je to zase v hajzlu. Dneska do mě najednou začala záse pálit, nejdřív bezdůvodně, pak už vyhrabala i nějaké důvody, kvůli kterým mi mohla něco vyčíst i objektivně, a to už potom byly výčitky bez zábran, žádná míra. NA moji odpově, že to nedlám schválně mi odvovídá stylem, kdo ví jestli... Mám chuť ji poslat do prdele. vysrat se na všechno, ale jednak má za dva dny rodit (toho docela využívá, mám pocit. zneužívá toho, že se s ní nebudu hádat do krve, když je těhotná), navíc i kdyby nerodila, pořád je tu otec. Kterého tyhle hádky docela ničí.
Mám z toho větší depresi, než ze včerejšího rozchodu s Mnk. Mám chu znovu odejít z domu, ale to by pro mě znamenalo živit se sám. A to znamená konec s vysokou školou, protože já nejsem tak cílevědomý a vytrvalý, abych zvládl vysokou školu vedle zaměstnání na plný úvazek...