Mnkend

Před chvílí jsme se se rozešli s Mnk. Provedli jsme to jako dospělí lidé, bez zbytečných výpadů, s úsměvem (pravda, docela hořkým) na rtech, se spoustou zbytečných frází. Cítil jsem se u toho strašně. Věděl jsem, že uvnitř je jí hrozně, že ji to mrzí, že je jí smutno a že propláče celou noc.

Dočasný následek strašné kocoviny

Jsem spokojený. Je to sice spokojenost otupělá, možná spíš přímo tupá, ale to mi vůbec nevadí. Nemyslet je jednodušší. V týdnu jsem se docela šíleným způsobem opil. A najednou zažívám pocit, že už nechi pít vůbec.. Uvědomuji si, že je to pravděpodobně pouze dočasný následek strašné kocoviny, nicméně z toho nemám vůbec špatný pocit. Chlast je svinstvo.
Mnk jsme neviděl už dva týdny. Nepíšem si ani sms, nevoláme si, nepíšem si mejly. I když, ona mi vlastně občas napíše. Já pouze neodpovídám. Mám z toho blbý pocit a tak pomalu, ale zcela jistě spěju k rozhodnutí, kterého se ona pravděpodobně dost bojí... Potřebuju být sám. Momentálně je to pro mě to nejpřirozenější rozhodnutí. Já už vlastně jsem sám, protože to, že se s ní rozejdu, na věci fakticky nic nezmění. I když uznávám, že tohle rozhodnutí nemá jenom faktickou stránku.

Nebolí to tak často

Příliš mnoho zapomínám. Tělo se tak vyrovnává s bolestivými vzpomínkami, a mně je smutno. V hlavě mi zůstalo jen pár obrázků, které si chci za každou cenu udržet. Mám však pochybnosti, zda se mi to podaří. pak zůstanou vzpomínky bez obrazů, jen vzpomínka, že kdysi existoval někdo, s kým jsem se cítil krásně, bez toho, aniž bych si pamatoval, co slovo krásně vůbec znamená. Vzpomínka na porozumění dvou lidí, kteří se jednu dobu milovali.
Pod mým aktuálně odtažitým a racionálním zevnějškem je pořád ještě ten kluk, který bloudí tmou a hledá světlo. Kluk, který nikdy nemá dost odpovědí. Kluk, který po večerech pláče do polštáře. Jen je pro mě momentálně jednodušší být racionální a odtažitý. Nebolí to tak často.

Jointíky, piva a už to jede

Škola mě baví. Uvědomil jsem, si, jak mi po celé zkouškové období chyběla. A spolužáci, ti mi taky chyběli. Takže si to teď vážně užívám. Prostě pohoda. Jointíky, piva a už to jede. (zajímalo by mě, jestli si i na jiných oborech berou studenti lahváče na přednášku)

Kromě školy ten život zase tak krásný není. Vztah s Mnk mě poslední dobou spíš unavuje. Zjišťuju, že jsme každý jiný, a i když ona je z toho nadšená, tak já vůbec. Navíc spolu ani pořádně nespíme. Nevím jestli mi ten nedostatek sexu vadí zase tolik. Nadržený jsem sice (skoro :) stále, ale já si ani nepřipadám jako ve vztahu, takže mi to přípomíná spíš období, kdy jsem sám..... Stejně se s ní vídám málo.

Valentýnské zdar.....

Život plyne dál docela pozvolným tempem. Zkouškové proběhlo v pohodě, vlastně jsem zkouškové vnímal spíš jako prázdniny. A kromě zkouškového se nic nezměnilo. Pořád jenom na něco vzpomínám.... Nové emoce hledám v hudbě, ve filmu. Aktuálně jsem si pustil Yeah yeah yeahs, jejichž diskografii jsem dostahoval před chvílí. Dobré filmy se mi poslední dobou spíš vyhýbají, takže vám nic nedoporučím. I když předpokládám, že Podivuhodný příběh Benjamina Buttona byste pravděpodobně hodnotili lépe než já, takže ten as za podívání stojí.......
Těším se, až bude digitální technologie tak propracovaná, že budou moci filmy dělat i amatérské týmy nebo dokonce jednotlivci doma na koleně, a přitom neutrpí technologická kvalita. To pak bude teprve ten pravý nářez...
Včera jsem si uvědomil, že můj vztah není dlouhodobě udržitelný. Mnk začala chtít víc než jsem ochotný jí dát, navíc se začala projevovat docela dominantním způsobem, což u ní odmítám akceptovat. A taky má ráda písničku Sladké mámení a S tebou mě baví svět je její oblíbený film. Zdar. Ještě nevím kdy a jak. Jak se znám, tak si s tím budu dělat měsíc hlavu, a pak to na ni vybalím v nejméně vhodnou chvíli. Paradoxně je to první holka, které jsem dal něco k Valentýnu (všechny mi vždycky tvrdí, jak Valentýna nemají rády, což odpovídá mému názoru, ale následně jsou zklamány, že jsem se na to vysral úplně).

ATDI po půl roce

Poslouchám At The Drive-In. Snad po více než půl roce. Stáhl jsme dnes znovu celou jejich diskografii. Odpoledne jsem si pustil Relationship Of Command, a teď poslouchám Invalid Litter Dept. CD single. Albům In/Casino/Out i This Station Is Non-Operational se vyhýbám. Mám strach pustit si tu písničku. Mám pocit, že musím nutně zešílet, ale nešílím. Mám pocit, že to musí bolet, ale nebolí. Smutek a prázdno. Uvědomění si, že i na ni pravděpodobně zapomenu.. Třeba jsme si jen oba dva namlouvali, že je to výjimečné, a ono to přitom pravděpodobně zase tolik výjimečné nebylo. Já nevím. Ale já nevím asi už vůbec nic.....