Už jsem doma

Není ještě ani deset večer a já už jsem doma, připravený zalézt do postele. Obešel jsme dvě hospody, kde seděla většina známých, vypil jeden čaj, popřál jim šťastný nový rok. Teď do sebe naperu dva paraleny, a půjdu do do postele. Tak šťastný nový rok i vám všem, co to tu čtete.

Jsem nemocný

Fix, to je zase Silvestr. Jsem totiž nemocný, stejně jako loni. A stejně jako loni mi to nebrání jít ven, ale dobrý pocit z toho nemám. Je to hnus. zimnice mi jezdí po zádech, teplotu i neměřím ze strachu z příliš vysokých hodnot, jelikož by mě mohly odradit od mého úmyslu jít do Café P. Ale bojím se, že tam nevydžím ani do půlnoci. Krize zkrátka.

Teď už víte, že skoro s nikým

Všichni bilancují, budu bilancovat též.

Loni jsem psal, že chci, aby byl tento rok Zůstaň.pryč. A taky že byl. Zpráv s textem Miluju Tě mi došla už prvního ledna jednu vteřinu po půlnoci. A tak nějak to ten rok poznamenalo. Sice jse to po pár týdnech vzdal, nevěřil jsem ve vztah na dálku, ale psali jsme si pořád. Vlastně, pořád, jsme se ještě neviděli naživo, povedlo se nám to až 11. srpna. A dost výrazně nám to zamíchalo životy. Znovu jsme se viděli o 14 dní později. Bylo to tak intenzivní a beznadějně nádherné, že jsem to nedal a utekl. A od té doby jsem ji neviděl. Ale miluji ji pořád.
No, ale protože jsem hnusný pokrytec, zkoušel jsem to samozřejmě i na jiné holky. Takže omyl s Kolečkové.brusle, přežití pokusu o vraždu od Čarodějnice, marné pokusy o Hodnou.holku, první letošní sex s Bývalou.bývalého.bývalé. Pak když vynechám Zůstaň.pryč, tak pokus, který nevyšel s Painted.veil, pokus o sex, který nepočítám, a pak už Infear. Jediná slečna, která mě opravdu zaujala, kromě Zůstaň.pryč (a možná i Hodné.holky). A tudíž druhý letošní sex. (letos jsem si moc nezasouložil :) ) No, a teď se zase dívám po jedné slečně, ale letos už z toho asi nic nebude. Navíc stejně miluji Zůstaň.pryč. (jo, vím, že je to divné)
Mohl bych sem napsat asi spoustu jiných věcí, co jsem letos dělal, ale kašlu na to. Když mě to bilancování zase tolik nebaví. A vás stejně nejvíc zajímá, s kým šukám. Teď už víte, že skoro s nikým.

Býti šíleným

Potácím se v depresi,a taky někde mezi sněním a realitou. Nejsem si jistý, co je pravda a co jen výplod mého (nemocného?) mozku. Je to dar nebo prokletí? A mám se s tím naučit žít nebo mám vstoupit do kolotoče psychiatrů, SSRI antidepresiv, antipsychotik.. Kurva, chtěl bych mluvit s člověkem, který tomu rozumí a není psychiatr.

Včera večer mi dávaly pořádně na prdel

Je mi divně. Jsem vzhůru od 5, mám strašnou chuť na červené víno, a taky bych rád s někým mluvil. A chtěl bych být zdravý.. Úplně. A nemyslím tím jenom tu začínající chřipku, ale i ty moje pojebané depky a schízy. Včera večer mi dávaly pořádně na prdel. Bylo jich příliš mnoho. Byl jsem z toho úplně v hajzlu.

Dva paraleny a teplá postel

Prožil jsem včera docela příjemný večer. Ve skutečnosti byl úplně obyčejný, ale potkal jsem hodně fajn lidí, kteří si včera valili podobným způsobem jako já. A do toho jsem se celý večer věnoval jedné slečně. A mohlo to možná dopadnout zajímavěji, nebýt toho, že mě začalo docela hnusně bolet v krku. Tak jsem, místo (očekávaného? to si netroufnu tvrdit) líbání na prázdné křižovatce, raději utekl domů, lákán vidinou dvou paralenů a teplé postele.

Mobil není zase tak nezbytná věc

Tak, dnes jsem si obstaral SIM kartu a po nějakých 4 měsících jsem opět mobilní. Nicméně ty 4 měsíce mne poučily, že mobil není zase tak nezbytná věc, jak se na první pohled zdá, a budu se snažit jej občas i vypínat.

Budu krutý ýmou

Nakoupil jsem. Vrhl jsem se do obchodů a koupil si fakt hodně úchylné proužkované triko (nebo je to možná svetr nebo mikina.. prostě něco mezi) a jedny kalhoty obdobného ražení (ale nejsou proužkované) Zkoušel jsem si ještě jedny šílenější, ale na tak nízký pas mám příliš velkou prdel. Škoda, ty se mi totiž fakt líbily. Ale i tak teď budu krutý ýmou :)
Ještě si zařídím SIM kartu a budu mít kompletního ježka. Nakonec nebyl vůbec tak chudý, jak se zdálo na štědrý večer.

Musím si koupit hromadu věcí

Fakt se mi nechce vstávat. Domů jsem se dostal kolem čtvrté a teď musím vstávat a jet s rodinou do Bigvillage nakupovat. Nesnáším nakupování, fakt nesnáším. A to i když se nakupuje pro mě. Musím si koupit hromadu věcí, abych byl této rodinné kratochvíle zase po nějakou dobu ušetřen..

Ještě lišku jako hrom

Chtěl jsem se včera zhulit a opít, a to se mi také povedlo. Popravdě řečeno zhulil a vypil jsem se z podoby. Chvílemi jsem se cítil fakt strašně dobře, až potom, když jsem si uvědomil, že jsem to fakt hodně přehnal, mi už bylo trošku hůř. Domů. Přes benzinku. Tousty byly a nebyly, tak jsem si musel (?) dát bagetu. Pizda jedna blbá. Ale byla dobrá. Naštěstí to mám domů pořádný kus cesty, tak jsem trošku vystřízlivěl. Ale stejně jsem dávil, hned jak jsme si lehl do postele. Ale nakonec jsem neblil.. Usnul jsem moc brzo. A teď jsem se ráno vzbudil, ještě lišku jako hrom, je mi znovu fajně. Jsem ve všech ohledech připraven jít na vánoční návštěvu k matce, dát ježkovi poslední pokus.

Možná ji vypijem dnes.

Včera jsem se kvalitně zhulil v Café P. Prospělo mi to. Potřeboval jsem mezi lidi. I když nakonec se mi debilní nálady rozjely i tam, a nespravila to ani láhev zlaté švestky od Rudy Jelínka, kterou mi k Vánocům věnovala Hex. Měl jsem na ni šílenou chuť, ale nakonec jsem ji neotevřel. Zdálo se mi, že to není dobrý nápad, že by se to posralo ještě víc, než to v tu chvíli bylo. Raději jsem utekl domů. Možná ji vypijem dnes.

Byl jsem letos asi obzvlášť hodný

Už to mám za sebou. Kvůli bratrovi jsme začínali už někdy po 15:00, aby stihl s novým kolem ještě vyjet ven... Byl jsem letos asi obzvlášť hodný, protože na rozdíl od loňského nic jsem dostal šampon (nivea proti lupům) a dokonce prý i ponožky a nějaké překvapení, ale ty ježek jakýmsi nedopatřením odprasil k babičce, takže k vyzvednutí zítra..
No a pak mě ještě čeká vánoční návštěva u matky, která mi údajné též po x letech něco koupila. To teda budu mít letos oproti jiným rokům bohatého ježka.

Pofoukám ti to

Pojď, pofoukám ti to. Pffffff, pffffff. Pořád to ještě bolí? Tak vidíš, říkala jsem ti to. Nevím, že se mě pořád bojíš. Mám tě přece ráda, proč bych tu jinak s tebou byla? Má tě snad rád někdo jiný? Jo? A kde je teď? Kde? Když ji potřebuješ.. Není tu.. Vidíš? Kdyby tě měla opravdu ráda, zařídí si to. Já tu třeba jsem. No tak jsem třeba hnusná mrcha, o kterou nikdo nestojí, ale to na tom nic nemění. Nebo snad ano? Nikoho lepšího než mě tu stejně nemáš. Pojď do postele.

Lidé mě bolí. O Vánocích zvlášť.

Nebráním se, nemá to cenu. Jsou Vánoce, nemusela se ani moc snažit. Unavený sjíždím nějaké depresivní post-rocky a za chvíli asi zalezu do postele a budu chvíli spát. Uděláme si chvilku pro sebe, jen ona a já, pod peřinou, s nějakou dobrou hudbou. Nechám ji se mnou dělat všechno, co si zamane, ať si do mě klidně řeže, vrtá, mlátí mě, je mi to jedno, dnes jsme její.
Nenávidím Vánoce, já tak strašně moc nenávidím Vánoce. Sere mě přát lidem hezké svátky a podobné píčoviny. Radši ať všichni chcípnou. Nenávidím je všechny. Lidé mě bolí. O Vánocích zvlášť.

Přišel mi balík

Minulý týden ve středu mi přišel balík od Zůstaň.pryč. Měl jsme z něj takovou radost, že jsem o tom ani nepsal, musel jsem si nejdřív ujasnit a užít svoje pocity... Měl jsem z něj vážně velkou radost. Když jsem si četl dopisy, které mi k němu přiložila, brečel jsem jak želva.
Tuhle skvělou holku mám prostě vážně moc rád, a neumím si představit, že bych ji neznal. Ten její zelený skákající smajlík a všechno, co po něm následovalo, patří k nejvýraznějším a nejkrásnějším věcem, co mě vůbec potkaly.. A je mi jedno, že to není lehké, a že to dost často bolí. Tuhle cenu zaplatím rád...

der Sonntagsausflug

Po dlouhé době jsem se zúčastnil rodinné akce, při které nešlo o nakupování. Jeli jsme lyžovat. Na Stuhleck. Výborný výlet. Bylo teplo a slunko svítilo jak o život.Sjezdovka dobrá, tvrdá a (hlavně) upravená. Zjistil jsem, že moje lyže nejsou tak na piču, jak jsem si myslel po týdenním LVK stráveném v deštivých Jeseníkách na několik dní neupravené sjezdovce. Naopak, jsou opravdu tak skvělé, jako jsem doufal, když jsem si je vybíral. Jen doufám, že na nich nebudu muset už nikdy lyžovat v Česku. Kvalita sjezdovek je tam prostě někde jinde. (i když uznávám, že kdyby tenkrát mrzlo, bylo by podstatně lépe upraveno i v těch Jeseníkách)
Překvapilo mě, jak moc tam byla slyšet čeština a slovenština. Čechů a Slováků tam bylo hodně vždycky, ale německy mluvící byli vždycky ještě (výrazná) většina. Třeba zavedou příští rok české/slovenské jídelní lístky a nebudu je tudíž muset zbytku rodiny překládat (měl jsem dnes menší problém s die Buchstabensuppe, a až po chvilce mi docvaklo, jaká že to vlastně ta polévka je :)
Takže s rodinným výletem spokojenost a těším se na další.

PS: písmenková :)

1826

Včera to bylo 1826 dní (takže dnes už 1827), co jsem se poprvé líbal s Hex. a začal tak vztah, který mě určitým (pozitivním) způsobem pronásleduje dodnes. Akorát škoda, že nepřijela. Kdysi dávno (ještě, když jsme spolu chodili), jsme se totiž domluvili, že se tam sejdem každých 5 let, ať se děje co se děje. Ale včera jsme se tam nesešli... Ale zatím to nevadí, teď se ještě docela pravidelně vídáme, takže je to asi jedno.. Vypijem se zítra..

Black Mountain - Black Mountain

Může to být zhruba měsíc, co jsem poprvé v nějaké recenzi* narazil na stejnojmenné album kanadské kapely Black Mountain. Mělo výborné hodnocení, snad nějakých 95%. Recenze napovídala, že by se mi mohlo líbit, ale stejně mě způsob, jakým mě album Black Mountain chytlo, překvapil.
Od úvodní a poměrně dynamické a vlastně nejveselejší skladby Modern Music přes Don't Run Our Hearts Around, která ač celou dobu napíná minimalistickými či art-rockovými motivy až do strhujícího závěru, ve kterém do toho Black Mountain solidně řežou, rozhodně jeden z vrcholů desky, po němž následuje jako ze 70. let vytržený Druganaut (osobně z toho cítím Doors). V místy skoro hymnické No Satisfaction zaujme inspirace britpopem, abychom se pak spolu se Set Us Free dostali zpátky někam k minimalistickému pojetí rocku. No Hits nás potom posouvá na elektronickou vlnu, ale nečekejte nic zběsilého, je to jednoduchá a opět docela klidná věc. Vlastně od těď je to vrcholně klidná jízda až do konce. V Heart Of Snow totiž Black Mountain opět hrají na minimalistickou strunu a kromě několika málo náznaků u ní zůstávají celých skoro osm minut až po poslední (a nejdelší) Faulty Times, ve které si člověk najde znovu něco z Doors, něco z britpopu nebo glamrocku, prostě taková šílená, ale přesto neuvěřitelně kompaktní a i přes svých osm a půl minuty stravitelná píseň. Konec.
Celé album na mě působí neuvěřitelně plastickým a barevným dojmem. Dokonalá hudba, dokonalý zpěv, dokonalé album. U mě 100% a soukromě objev roku, i když je tohle album už z roku 2005.

*recenze byla tuším někde na freemusic.cz, až si vzpomenu, dám sem link.

Offline 18.12.07 18:24

Vypsat ze sebe svůj zmatek, bušením do klávesnice zabít zmatek v hlavě, systematicky přeskupit city a myšlenky, pro jejich bezproblémové pozdější použití. Proto já píšu. Vraždím svými slovy černou temnou svini, která, snažíc se zneužít mojí nejistoty, vráží mi do těla svoje hnusné drápy se zcela jasným úmyslem mě roztrhat. Totální destrukce. Toto totiž není jen opatrný nástup, jako minulé roky. Jsem už příliš slabý nebo možná silný, co já vím. Final fight. Vítěz bere vše. Pokud to bude ona. Pokud vyhraji já, beru pouze párměsíční odklad před Final fight No.2. Až dokud neprohraju. Doprdele, to je ale vyhlídka.

Offline 18.12.07 18:07

Jsem nasraný na všechno a na všechny, jsem sám, a to mě sere, a kdybyste tu byli se mnou, tak mě serete vy. Nevěřím nikomu a ničemu, a už vůbec sám sobě, protože já jsem taková naivní píča, co si to nakonec stejně vždycky všechno odsere. Jsem hovno. Chvíli jí lezu krkem, potom ležím v žaludku, abych se ocitnul v prdeli. Pak se se mnou občas někdo sere déle, než by bylo nezbytně nutné, ale konec je stejně tak jako tak v hajzlu. Kurvadopiče.
Vůbec už nevím, co nebo koho chci. Jsem regulérně zamilovaný do dvou holek, z nichž ani jednu mít nemůžu, hrabe mi z toho, že jsem sám, hrabe mi z toho, že to nemám komu říct. Do toho škola, složité vztahy doma, kamarádi, se kterými je mi fajn, ale kteří mě taky asi až tak úplně nechápou. Nebo možná chápou, na věci to stejně nic nemění. Meruňka levnější nebude. A já potřebuju pít. V chlastu se utopí všechno. Na chvíli určitě. A co pak? Na všechno bude dost času potom. A když toho bude moc, můžu se vždycky vypít znovu.

Offline 18.12.07 15:46

Měl jsem docela zajímavý rozhovor s otcem. Bavili jsme se o výběru vhodné vysoké školy, o různých možnostech vydělávání peněz, o mém psaní. Musím mu někdy dát něco přečíst. Nemá šanci o mně něco vědět, když nečte, co píšu. Třeba bychom se potom snáze navzájem pochopili. A vybudovali si nějaký osobnější vztah. Nebo bychom si spíš dokázali navzájem projevit úctu, lásku. Protože naše komunikace je posledních 18 let jen formou pro sdělování povrchních a všedních skutečností, a to ještě jen ve velmi omezené míře. Nepočítám samozřejmě ovšem pojeby, které s železnou pravděpodobností dostávám, často i zaslouženě. Když jsem před osmi letu utíkal od matky a našel útočiště u otce, čekal jsme, že si budeme rozumět. Možná si i opravdu rozumíme, ale neumíme si to dát najevo. A není právě tohle to nejpodstatnější?

Ještě 14 dní zbývá

Sere mě škola. Vlastně mě dnes sere úplně všechno. Dobrou náladu mi udržují pouze nějaké hormony, na něž letos nejsem zrovna zvyklý, a které se mi během víkendu v obstojném množství vyplavily do krve. Ale to mi asi příliš dlouho nevydrží. Ale co, třeba tenhle rok, který pro mě začal vyznáním lásky hned ve své první vtěřině, už brzo skončí. Dobře, že tak. Zažil jsem sice pár okamžiků, kdy jsem byl opravdu šťastný, ale těch opačných bylo přece jen výrazně víc.
Ale na to srát, zhodnocení roku budu psát až někdy jindy. Ještě 14 dní zbývá. Kdo ví, co se ještě přihodí?

Offline 16.12.07 16.02

Když jsem dopsal poslední článek, šel jsem spát. V noci jsem toho moc nenaspal. Nevím, jestli se mi někdy v životě zdálo tolik hezkých snů, jako teď za ty tři hodiny. Byl jsem v těch snech opravdu šťastný, žádná psychologická dramata jako obvykle. Akorát mi teď , když jsem se probudil, trochu zhořkly. Některé věci mi začínají docházet až teď. Jdu večer s Hex. do Café P., myslím, že se tam dnes trochu přiotrávím. Jestli mám tohle zvládnout, potřebuju se vrátit do svých obvyklých kolejí. Je mi smutno. To se potom dobře chlastá.

Offline 16.12.07 12:15

Právě jsem přijel z Bigvillage, byl jsem tam za Infear. Hex mi půjčila byt, tak jsme se víceméně hned uklidili tam. Jen jsme si předtím vyjasnili několik málo věcí. Infear moje dívka nebude. Vyšlo to od ní, já bych se asi něčemu vážnějšímu nebránil. Nicméně jsme spolu strávili skvělou noc. Váleli jsme se pořád v posteli, líbali se, mazlili, povídali si, milovali se. Bylo mi s ní nádherně. Snažil jsem se nepřipouštět, že ji možná vidím naposled, žil jsem okamžikem. aspoň většinu doby. Jen občas jsem si uvědomil pomíjivost toho okamžiku, a pak jsem to musel trošku strávit. I ona chvílemi vypadala, že něco řeší. jednou jsem se na to zeptal, ale prý bych to nechtěl vědět, tak jsem to nechal být. Byla to naše noc, byli jsme spolu, nechtěl jsme to kazit. Naposledy mi takhle krásně bylo někdy koncem srpna se Zůstaň.pryč. Vlastně jsou si ona a Infear možná podobnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Obě mi dokázaly dát štěstí v tak koncentrované podobě, až jsem se jím zalykal. A obě mi jej odměřili jen malou, i když výživnou dávku.
A teď mám úplně moc divnou náladu. Je mi krásně po krásné noci a je mi smutno, že byla první a poslední. Je mi divně z toho, že nevím, jestli ji ještě někdy uvidím. Za štěstí se prostě platí. Není to levná záležitost, ale stejně platím rád. Tohle za to stálo.

Offline 15.12.07 11:44

Cítím se teď fakt dobře. Včerejší večer jsem prokalil naplno, už několik týdnů jsem takhle moc nepařil. A kolik lidí, které jsem dlouho, ale fakt strašně dlouho neviděl. A taky rozhovory s lidmi, které mám hodně rád, ale i když je docela často potkávám, mluvím s nimi jen velmi málo. Ale včera to sedlo. Byl to vážně super večer.
Dnes ráno jsem sám od sebe(!) vstal o půl deváté, vyrazil jsem do města, nechat se ostříhat. Vzala mi to sice víc, než jsem původně asi chtěl, na druhou stranu jsem přesně o téhle délce uvažoval, tak jsem spokojený. Cestou domů jsme bráchovi vyzvedl dort, ve strašně přecpaném hračkářství koupil Ford Mustang GT v měřítku 1:43 a už jsem zase doma. Poslouchám album Super Taranta! od Gogol Bordello, které jsme znovuobjevil včera. Úplně moc si na něm valím.

Offline 11.12.07 23:22

Nemám zrovna internet, takže píšu offline. Ale pocitů mám možná ještě víc. Nějak se nemám komu vypovídat, chybí mi ten každovečerní rozhovor, kdy každému prozradím něco málo, a nikoho to nezahltí. Každému dám kousek svojí deprese a ona mě pak v noci nesežere. Ale co dnes? A navíc zrovna dnes. Výročí. Mluvil jsem s ní. Vzpomínám na toho skákajícího zeleného smajlíka a je mi smutno. Zrovna dnes.
Nevím, ke komu je tahle situace víc nefér. Jestli podvádím Zůstaň.pryč, která je daleko. Nebo Infear, která je o dost blíž. Anebo sám sebe tady. Kurva. Je mi jasné, že v tomhle jen tak jasno mít nebudu. A to o tom budu ještě muset mluvit s Infear. Kdoví, jak ta si s tím poradí. Jsem hajzl, hodit to na ni takhle. Tohle jsem já, nechci jí lhát hned od začátku.

Jsou to piče

Protože já jsem píča a moji rodiče jsou na tom docela podobně, ne-li ještě hůř, budu úderem sedmnácté hodiny odstřihnut od netu. Pro toho, kdo mě zná, ví, že net je jeden z mála způsobů, jak mě kontaktovat, nebo nevlastním mobilní telefon, ani doma nemáme pevnou linku. Konec kontaktu se světem. Jasně, můžu jít ven jen tak, naslepo a zkoušet, jestli někdo nebude zrovna v Café P... Ale co Zůstaň.pryč nebo Infear? Ani jednu v Café P., a ani jinde ve městě, nepotkám. Doprdele. Neznám ani dost sprostých slov, abych nadával aspoň z půlky adekvátně tomu, jak moc jsem nasraný.

Jeden rok

Dnes je to jeden rok, co jsme se potkali. Nevím, co bych dělal, kdybych ji nepoznal, ale věřím, že to byla jedna z nejbáječnějších věcí, která mě kdy v životě potkala. Rozumí mi a já zase jí. Je blízko, přestože je daleko. Chtěl bych napsat krásný článek o tom, jak moc ji mám rád, ale slova na to nestačí. To je prostě kouzlo mezi námi dvěma.

Sakra, dřív jsme si volávali častěji

Mám dnes takové nostalgické nálady. Skoro určitě to souvisí se zítřejším výročím. Leží mi to v hlavě už od rána. Těším se, až jí zase zavolám a až uslyším její hlas. Naposledy jsem ji slyšel, ehm, asi na její narozeniny? Sakra, dřív jsme si volávali častěji. Asi bychom si volali častěji i teď, kdybych měl telefon. Kdybych ho ze zoufalství nezahodil do vody. Už je to docela dlouho, víc než čtvrt roku. Nějak nemůžu uvěřit, že je to tak dlouho, co jsme se neviděli. Stýská se mi po ní.

Píčus go home

Píčus Alonso se vrací do Renaultu. Ještěže tak. V McLarenu dělal akorát problémy. Ať si s ním Briatore klidně vytře prdel. Akorát mě zajímá, kdo bude pilotovat druhý monopost McLarenu. Protože tentokrát už by to ten titul chtělo.

Port-Royal: Afraid To Dance

Do tohoto alba jsem se zamiloval na první poslech. Právě si dopřávám druhý, který mě utvrzuje v tom, že jsem se nespletl. Výborný, elektronikou solidně říznutý, postrock. Nádhera.

Čeští běžci na lyžích poprvé v historii vyhráli štafetu SP

Mazec největšího kalibru. Milan Šperl, Lukáš Bauer, Martin Jakš a Martin Koukal vyhráli štafetu 4x10km. Parádní výsledek. Tleskám. A mrzí mě, že jsem to neviděl.

Cidade de Deus

Miluju tenhle film. Dokonalé ztvárnění života ve slumu na předměstí Rio de Janeira, ovládaném gangy drogových dealerů. Násilí, násilí a zase jenom násilí, ale podané naprosto úchvatným způsobem.

Můj brácha o škole

Ondro, řekni mamce a taťkovi, že nechci jít v pondělí do školy. Já stejně umím všechno, co se tam učíme.

Je úplně evidentní, že za mého bratra, jemuž bude za pár dní sedm let, se stydět nemusím. Měl bych mu k narozeninám sehnat nějaký pořádný dárek.

Protože jinak bych to dnes udělal

Zakřikl jsem to. Teď, když už je venku tma, si nejsem svým vítězstvím najednou vůbec jistý. Strašně moc bych chtěl, aby tu teď byla Infear. Zapomněl bych na depresi a zapomněl bych na Zůstaň.pryč. Možná bych zapomněl úplně na všechno. Nemusel bych se pak nechat den co den rvát na kusy a možná bych byl dokonce i šťastný. Proč je to ale tak kurevsky složité? Blahořečím a proklínám sám sebe za slib sobě samému, že se nezabiju. Protože jinak bych to dnes udělal.

A ve čtyři doma

Byla to fajn noc. Lehce jsem se přiopil z červeného vína, abych se následně ještě parádně odpálil, a pak jsem mohl jít hrát fotbálek. Akorát mě sere, že z těch x velmi kvalitních mačů, co jsme hráli včera, jsem žádný nevyhrál. Vždycky jen proti nějakým looserům.. Ještě pár prásků a ve čtyři doma. Ale svůj účel to splnilo. Deprese pryč, navíc dnes je zase krásně..

Přesně to co potřebuju

Zajistil jsem si bezúročnou půjčku na dnešní večer, dost velkou na to, abych se pořádně opil, přitom ne zase tak velkou, abych se sundal opravdu moc. Prostě přesně to co potřebuju. Oblékám se, abych mohl vyrazit a na cestu mi hraje Napoleon Solo od At The Drive-In, abych se na to zapíjení deprese těšil ještě víc. Valím.

Rozbalil jsem jej.

Rozbalil jsem dárek, co jsem dostal od Infear. Měl jsem jej otevřít, až budu mít depresi. Takže teď tu poslouchám hudbu, která jde běžně mimo mě, na počítači mám magnetickoplyšové zvíře, jež vypadá jako z reklamy na McDonald's a v ruce držím tříkrokový návod na použití. Škoda, že ten třetí krok není realizovatelný. Chtěl bych ji teď slyšet. Myslím, že tohle by mi mohlo pomoct. Prostě napiču. Už ráno jsem věděl, že dneska bude špatný joss.

Dnes to potřebuju

Prší a na mě hned lezou deprese. Potřeboval bych se večer opít, nejlépe opravdu moc, abych zapomněl alespoň na chvíli, jak moc se teď cítím sám, a že potřebují obejmout. A něco mi říká, že i když nemám žádné peníze, opiju se přesně tak, jak potřebuju. Ale sám budu pořád.

Nebudu dělat děvku za pár šupů

I když potřebuju peníze jako sůl, odmítl jsem být vydržovaným milencem nadržené a dominantní paničky z Bigvillage. Alespoň prozatím. Možná, když nabídne víc...

Za týden nebo za půl století

Dnes mi znovu napsala Zůstaň.pryč. Nezvládám to. Vůbec. Stačí pár řádků a já se znovu topím ve sračkách v mojí hlavě. Láska, samota, naděje, dálka, porozumění, splynutí, bolest. Sliby. Příliš mnoho nereálných slibů. A přece jim věřím mnohem víc, než spoustě slibů, kterými jsem obklopen den co den. Jednou budeme spolu, vím to. A je jedno, jestli za týden nebo za půl století. Protože ona patří ke mně a já k ní.

Nudný zápisek o hovně 1

Slunko svítí už druhý den. Je to fajn, je to docela antidepresivní. Možná ještě víc, než pořád ještě nerozbalený dárek od Infear. Ta by se taky mohla ozvat. Naposledy jsme spolu komunikovali v neděli a docela mi chybí. Obzvlášť po včerejším mnohahodinovém rozhovoru se Zůstaň.pryč cítím, že bych měl některé vazby obnovit nebo se ztratí stejně rychle, jako se zničehonic objevily. prostě zkurvené relationships :)

Příliš vyčerpávající rozhovor

Psal jsem si se Zůstaň.pryč až doteď. Vyznávali jsme si lásku, vzpomínali na těch několik málo společně strávených chvil. Povídali si o svých (potenciálních) partnerech a smáli se tomu, jak navzájem žárlíme. Příliš vyčerpávající rozhovor. Slzy střídaly smích a zase naopak. Chvílemi jsme se cítil šťastný. Naposledy jsem se tak cítil s ní v létě v čajovně v jejím městě. Sobota s Infear byla taky skvělá, ale se Zůstaň.pryč jsme si prostě bližší. Vždyť už to bude skoro rok, co se známe.

Pláču a vím, že ona pláče taky

Napsala mi Zůstaň.pryč, říkal jsem jí o Infear a taky o tom, že se mi po ní stýská a že bych za ní o víkendu přijel. Taky o tom, že to není dobrý nápad. Chápali jsme to oba stejně. Vždycky to chápeme stejně. Takže nikam nejedu. Navíc žárlí na Infear. Musel jsem se tomu troch usmát. Žárlí na ni stejně jako já žárlím na KHF. Pláču a vím, že ona pláče taky. Proč nás nikdo nechápe? Protože tohle nikdy necítili. Miluju Tě. Já Tebe taky. This is forever. This is forever.

Flákání s Eurekou

Užívám si celodenní lenošení. Začal jsem sledovat Eureku. Další seriál, který akorát žere čas, ale stejně od rána sedím a zírám na něj. Chtěl jsem dnes dělat něco užitečného, ale nic mi nepřišlo tak užitečné, aby to stálo za to. A taky doufám, že se v průběhu dneška na internetu objeví Infear, ale tak nějak si tím teď už nejsem jistý. No nic, jdu pokračovat ve sledování Eureky.

Nádherné ráno

Včerejší depresi jsem nakonec nějak ustál a dnes je mi mnohem lépe. Mám volno, slunko svítí jako o život, všechno je najednou veselejší. Ještě by se mohla ozvat Infear, nechybělo by mi pak už skoro nic.

Nerozbalím ho. Zatím.

Deprese nade mnou dnes s převahou vítězí, ale já se stále nevzdávám. A to i přesto, že podlehnutí znamená možnost otevřít dárek od Infear. Možná však odolávám právě proto. Určitým způsobem mě tahle hra začala bavit. Je to podobné, jako když přestáváte kouřit, jenže u toho není ten absťák, ale jen dobrý pocit, že jste to vydrželi. Sakra, jak tam o tom píšu, mám šílenou chuť si zapálit.

Hrozně už od rána

No jestli mi vydrží tahle ranní nálada, tak se asi večer dozvím, jaký dárek mi dala Infear. Leze na mě solidní deprese.

Nádherný večer s Infear

Jel jsem včera do Bigvillage za jednou slečnou, co si s ní už několik týdnů píši via IM. Zvědavý jsem dorazil ke kašně, kde jsme si dali sraz. Stála tam, v kabátě a s deštníkem (pršelo). Moc jí to slušelo. Vyrazili jsme na blízký kopec, kam se prý chodí lidé spíše líbat, a já vlastně ani nevím, proč jsme tam šli my.
Útočiště jsme si našli v takovém altánu nebo co to bylo. Dostal jsem dárek, který smím rozbalit, jen když budu mít opravdovou depresi a potom začal kolotoč opatrného boření bariér, nádherných úsměvů a pohledů z očí do očí. Po nějaké, v tuto chvíli už blíže nespecifikovatelné, době jsme vyrazili do ulic, najít nějaký podnik, kde by bylo trochu teplo. Dala si pivo, já víno a pořád jsme si hodně povídali. Sklouzávali jsme do stále osobnějších rovin, napětí rostlo, oční kontakty se prodlužovaly, náhodné doteky už nebyly až tolik náhodné... A když jsem ji pak políbil (a dostal za to facku... a další políbení), bylo mi krásně. Po chvíli jsme z hospody vypadli a šli se líbat přes ulici do parku. Pořád ještě pršelo, střídavě jsme nad sebou drželi deštník, smáli se na sebe..
A pak spolu směrem k ní domů, abychom se v půlce (možná i dál), rozhodli, že se vrátíme, snědli nějaké nudle u číňanů, a líbali se na nádraží ignorujíce vykřikování opilých pobudů. Pak rozloučení, pusa, slib, že se určitě znovu uvidíme a domů. Tedy, já jsem přespával, jako obvykle v Bigvillage, u Hex.
A dnes už od rána, kromě toho, že se neustále přiblble usmívám, přemýšlím co s námi dál. Vím, že ji chci znovu vidět, vím, že ji chci vidět co nejdřív. Vím, že to nebude úplně jednoduché. Ale věřím, že to bude stát za to. Protože, ač jsme na začátku večera byli cizí, teď už jsme blízcí.

Buck 65 - Situation

Hip-hop jsem nikdy neměl rád. Vlastně ani nevím, proč jsem si tohle album stáhl. Jasně, v recenzi jej vychválili, 90% je super hodnocení. Ale stejně, normálně bych si hip-hopové album rozhodně nesháněl. Prostě haluz. Protože tohle album je vynikající. Moc si na něm valím. Dnes ho sjíždím už po třetí. Ono na tom hip-hopu nakonec možná něco bude.

Bloguju, tedy jsem

Je to tu znovu. Opět nový blog, opět první článek. I když tentokrát spíše článeček. Už se skoro směju sám sobě. Nicméně si nemůžu pomoct. Bloguju, tedy jsem.