Večer se opiju

Divná nálada, život, který nechci vůbec žít. Najednou cítím, že chci žít jinak. Poprvé v životě mám pocit, že vím co chci se svým životem udělat.  Najednou vím, že samoty už pro mě bylo dost. Jsem čistý. Můžu znovu do světa. Poprvé za hodně dlouhou dobu. Rozhodně porpvé, co píšu tenhle blog. Mám pocit, že jsem v sobě našel hromadu pravdy a síly. Taky jsem v sobě našel spoustu ALE, kterými se nyní zabývat nebudu. Myslím pozitivně, aspoň se o to snažím. Přežiju tenhle depresivní záchvat, večer se opiju a uvidím, co z toho zítra bude.

To neznamená, že končím..

Možná se vám zdá, že nějak málo bloguju. Je to tak. Poslední dobou se na internetu realizuju hlavně na facebooku a na blog nemám tolik času. A i když zažívám spoustu věcí, nemám moc o čem psát. Zvykl jsem si na to, že jsem sám (myšleno ve významu nezadaný), zvykl jsem si na to, že když jsem opilý, tak se neúspěšně pokouším o nějaké slečny. Zvykl jsem si i na to, že v momentě, kdy o mě náhodou nějaká slečna projeví zájem, jsem tak opilý/zhulený/zhoubovaný, že se nevzmůžu na nic jiného, než říct ahoj a jít domů. Zvykl jsem si na život bez schizofrenních návalů. Zvykl jsem si na to, že moje deprese prožívám mnohem míň.
Se vším tím jsem se vyrovnával docela dlouho, a pomáhalo mi v tom psaní blogu. Teď už to asi nemá tolik smysl. To neznamená, že končím.. To určitě ne.. Jen už možná budu psát míň.

Chlast a kamarádi, moje spása

Cítím se poslední dobou opravdu dobře. A taky se cítím kurevsky sám. Samota se dá ovšem vyléčit kamarády a chlastem, a tak mi nedostatek pocitu psychické i fyzické blízkosti člověka druhého pohlaví dokážou dohromady nahradit a udržet mě ve stavu, kdy jsem schopný akceptovat pravidla okolního světa. Alespoň rámcově. Díky čemuž jsem vystaven mnohem menšímu tlaku ze strany různých pičusů a mohu se cítit docela dobře. Pohoda, ne?

Neumím být šťastný

Nenávidím ji. Nenávidím sám sebe. Život je na mne příliš složitý a já už nemám sílu. Sekám se ve smyčkách vzpomínek a chci umřít. Neumím být šťasný a neveřím, že život bez štěstí má smysl. Nevím, jestli  mám dost odvahy, ale jestli ji najdu, nechci, abyste byli smutní. Chci, abyste byli spolu se mnou rádi, že se mi konečně něco povedlo. Mám vás rád.

Vztahy. Pojebané vztahy

Návaly deprese jsou častější. Vím, že po mně jde. Snažím se žít, jako bych to nevěděl. Snažím se jít pořád dál. Snažím se nestát na místě. Taky se dostávám do šíleného citového kolotoče, kdy vůbec nevím, co se děje. Vztahy. Pojebané vztahy. Chtěl bych mít sílu to neřešit, ale nemám. Chtěl bych mít sílu být sám. Chtěl bych být vyrovnaný, cílevědomý mladý muž. Věřím, že jsem natolik schopný, abych byl ekonomicky úspěšný. A peníze zalepí hodně mindráků.

Celkově dost uklidňující víkend

Víkend opět bez alkoholu. Když nepočítám dnnešní dvě decky vína. Celkově byl dost uklidňující. Ať už z hlediska fyzického nebo psychického. Potřeboval jsem vysadit a to se mi povedlo. Potřeboval jsem přemýšlet a to se mi povedlo též. Uvědomil jsem si, že se musím něčeho chytit, že potřebuju získat zase nějaký smysl. Něco, kvůli čemu stojí za to žít. Uvědomuju si, že nechci jen přežívat. A moje současné opilecké období přežíváním je, ať si pod vlivem namlouvám cokoliv. Ale to neznamená, že nebudu pít. Počítám, že zhruba za 12 hodin už do mě zase poteče víno proudem. Prostě jsem si jen uvědomil, že do budoucna bych chtěl pít o něco míň.

Mnohem příjemnější návštěva

Příjemná noc strávená na IM s jednou slečnou z našeho oboru. Mnohem příjemnější návštěva, než ta očekávaná studená černá. A to jsem nepil.

Že se asi opiju

Sedím doma v Hometown a vím, že pokud se dnes nepůjdu opít, přijde za mnou návštěva. Nechci aby chodila, tzn., že se asi opiju. Nebo mi možná bude pro dnešek stačit dobrá nálada Hodné.holky, jestli tedy bude dobrou náladu mít. Poslední dobou už není vysmátá tolik jako dřív. Ale to asi nikdo.

Já ještě nejsem opilý

Je šest hodin večer a já ještě nejsem opilý. Oproti předcházejícím dním je to celkem nezvyk a též se to projevuje na mojí psychice. Najednou si uvědomuju, jak šíleně moc kalím, jakk moc na všechno seru, jak je mi všechno jedno. Stačí mít hodně vína a hodně trávy a zbytek světa mě přestává zajímat. Do toho pravděpodobně přijdou drogové experimenty, vidím jak zo všechno běhá kolem mě, stačí jen natáhnout ruku. A tak se budu ničit dál, a možná i víc psát, protože když kalím, tak se mi píše kurevsky dobře. Tak zatím, já spěchám na vlak.

öslední přednáška tento týden

Sedím na přednášce. Je tu poměrně výkonná klimatizace, a tak je tu mega kosa. Se ttěším, až to tu skončí. Je to tento týden moje poslední přednáška, takže mi vlastně za 50 minut začíná víkend. Odpočinková doba, kdy se málo chlastá. Nicméně se musím ještě rozhodnout, co budu dělat dnes večer. Funky zadarmo s jednou slečnou nebo skvělé ska za dost peněz s jinou? Na rozhodnutí je ještě čas, pořád ještě se místo toho můžu někde opilý válet.

Taky jsem si na ntb už rozjel scrobblování na last.fm, tudíž je můj profil už opět funkční. Pokud tpo někoho zajímá, tak jsem si pro své přechodné (nicméně kdovíjak dlouhé) období vybral jako hudební přehrávač foobar2000, prohlížeč používám primárně Google Chrome, na hry na facebooku a na porno ale používám Firefox, hlavně kvůli fullscreen módu. Na IM mám QIP Infium. Na video  si zatím vystačím s WMP11. Přednášky datluju převážně do notepadu, mám tu sice staroffice, ale pustil jsem je asi jen jednou. Pak tu mám několik pokerových klientů, fotbalového managera a to je asi vše, pokud nepočítám nějaké utility pro správu ntb a antivir. Stejně už se těším, až se budu někdy nudit a odhodlám se pro linux.

Utíkám z přednášky, zvracím před školou

Po odpočinkovém víkendu jsem se v Bigvillage vrátil opět k naprostému kalení. V pondělí moc vína, moc trávy, nakonec k tomu ještě jedno éčko (první v životě) a o večer bylo postaráno. Kalba s lidmi z oboru, drum, paráda. příchod domů ve čtyři ráno.

Úterý. Hromada vína, večer kalba s lidmi z oboru. Totální. Úplně nejvíc. Byli jsme na rockotéce, proložené skáčkema diskotékovými hity 90. let. Příchod domů v pět ráno.

Dnes. Víno ještě před první přednáškou. Utíkám z přednášky, zvracím před školou. Připomnělo mi to Café P. Tam taky bliju vždycky hned před vchodem ke stromu. Následně návrat na přednášku a po přednášce víno a tráva v parku. Co přijde večer, ještě nevím. Počítám, že to bude opět moc.

Nevydržela ani do oběda

Příjemná nedělní nálada mi nevydržela ani do oběda. Spíš naopak, totální depresivní nával mi krade moji nedělní pohodu. A staré rány najednou zase bolí, ať už jsou staré hromadu let anebo přesně dva měsíce. Slzy mi na tvářích dělají slané cestičky, aby pak pálily na mých suchých rozpraskaných rtech. Uvědomuju si, že pravděpodobně není normální plakat několikrát denně, navíc, když jsem se ještě před několika málo minutami cítil naprosto skvěle. A přitom se za těch pár minut vůbec nic nezměnilo. Nebo možná právě proto. Vím já? Nevím. Nevím už vůbec nic. Připadám si odsouzen k dlouhodobé samotě, k slzám , k nepochopení, k neopětovaným láskám. Ale na tom zase až tak nezáleží. A i já tenhle nával možná prožívám méně, než se vám může zdát.

(btw. nové album Oasis opět není žádná absolutní sláva, i když s ním pravděpodobně budou mít docela úspěch)

Nedělní předobědová pohoda

Mám poměrně dost dobrou náladu, na to, v jakých smyčkách jsem se v noci ztrácel. Výrazně k tomu přispěla nová deska Oasis, aktuálně celá poslouchatelná na myspace. Udělal jsem si tedy nedělní předobědovou pohodu, válím se v posteli, venku svítí slunce..  Mám docela rád podobné chvíle. Je to čas, který má člověk jen a jen pro sebe. A přestože mám volného času spoustu a docela velkou část jej strávím sám, sám na sebe mám čas jen občas, pokud nepočítám takové ty chvíle.. ehm, raději nic.

A tak víceméně z nudy brečím

Počád se mi nechce spát, a tak víceméně z nudy brečím do polštáře. A je mi hned o něco lépe. A taky čtu už snad stopadesátý článek na internetu a momentálně hrají Le Rue Kétanou a já mám ještě tesknější náladu, než doteď. Možná bych měl vypnout počítač, obrátit se na bok, zavřít oči a prostě usnout, jenomže ono to není ani zdaleka tak jednoduché, jak byste si mohli myslet. Ale já se přemůžu a udělám to. Pro dnešek (včerejšek) už vážně stačilo.

Pouze připomínají

Mám obvyklým způsobem divnou náladu. Cítím se osamělý a nemůžu spát. To druhé mi nevadí zase až tolik, brouzdám si po netu, poslouchám svoje last.fm rádio. Ovšem to první je horší. Rádio solí písničky nejrůznějšího kalibru, ke spoustě z nich mám nějakou, a občas docela silnou, citovou vazbu. Takže když mi začne hrát Song to say goodbye, vzpomenu si, jak jsem po nocích brečel do polštáře. Když začne hrát Napoleon solo, vzpomenu si zase na jednu táborovou chatku, do toho to proložím obzvlášť starými vzpomínkami, když hraje Disko. To mi, kromě doby, kdy jsem chodil s Hex, připomíná též, jak jsem se zamiloval do ska. Obecně to nejsou nějaké týrací vzpomínky, snad jen zmínění ATDI umí ještě občas zabolet, ale to není dnešněnoční případ. Dnes mi všechny tyhle písničky, a taky ještě spousta jiných, pouze připomínají, jak jsem šíleně moc sám.  Není to deprese, spíš jen touha mít zase někoho, koho bych mohl mít víc než rád.

Útěk někam jinam

Jsem unavený. Unavený a smutný. neustálé kalení se už podepisuje na mém zdraví, cítím jak se postupně ničím. Uvědomuji si, že je to jen útěk někam jinam. Útěk před nenaplněnými sny, útěk před sebou samým.  Potřeboval bych srovnat, začít žít alespoň trochu udržitelným způsobem života. Potřebuju se zamilovat, to je pak všechno jednodušší i bez chlastu.

Svět je krásný, když je člověk opilý

Poslední dva dny moc pijem. Bambusy mizí pomalu po desítkách litrů, k tomu nějaká piva, meruňky. Člověk se pak válí v trávě v parku, spolu s několika spolužáky, úplně na kaši, ve tři čtvrtě na dvě odpoledne. A pak pořád strašně moc kalí, a je zase tři čtvrtě na dvě, a oni jsou všichni pořád ještě moc, z jednoho klubu do druhého, dezoláti. A všichni jsou spokojení. Není ten svět krásný?

Život je krásný, když je člověk zamilovaný

Zdál se mi v noci sen. A byl jsem v něm zamilovaný.  Šíleně moc, do úplně moc krásné a skvělé holky. Nevím, kdo to je, ale vím, že jsem ji někdy viděl i ve skutečnosti.. Zase jsem si vzpomněl, jaké to je, držet se s někým za ruku, smát se na sebe, líbat se.. Být prostě šťastný. Nebo spíš šťastní. A teď, když jsme se vzbudil, je mi líto, že to byl jen sen. Ale i tak je mi teď fajn. Budu z toho nádherného pocitu teď pár dní žít. Život je krásný, když je člověk zamilovaný.