Jmeniny

Mám dnes svátek.. Slavit jsem začal v podstatě už 0:00, byli jsme v Café P., a 0:03 mi jako první ze všech smskou popřála Zůstaň.pryč. Pak už přišlo víc blahopřání, moc panáků, pak jsem se nějak zakoukal do jedné slečny, takže zbytek noci to už bylo jen tancování, líbání a zjišťování věcí o tom druhém... Všechno samozřejmě zalité značným množstvím meruňky. Kalba do šesti ráno, ze které jsem odešel v podstatě zadaný. Protože slečna (přezdívku nechám na jindy, zatím se při jejím vymýšlení nemám čeho chytit) byla vážně skvělá, tak už večer jsme si řekli, že se chceme určitě vidět znovu (a znovu, a znovu). Celkem klasicky se mi nový vztah objevil v okamžiku, kdy jsem vzdal jeho hledání a smířil se s tím, že budu nějakou dobu sám.. Ale teď ji minimálně do čtvrtka neuvidím, protože jsem se už stihl odmístit do Bigvillage. A ona navíc není ani z Hometown, ale asi z 10km vzdáleného městečka... Hej.. To je jedno teď.. každopádně jsem teď o dost spokojenější... Můj svátek bývá prostě fajn den... :)

Popičený život a ještě popičenější já

Šit. Od videoklipů Sin with Sebastian jsem se nějak proklikal k E-rotic, následně k nějakým hentai AMV, až jsem skončil u jakéhosi mega romantického hentai, které mě šíleným způsob rozněžnilo a dalo mi zcela absolutním způsobem sežrat, o co všechno přicházím, když funguju sám. Takže se teď cítím vážně dost hrozně.

Popičený život a ještě popičenější já, že se s ním neumím vypořádat. A tahle věta není ani zdaleka jen komentářem k mému osamělému životu, to je komentář úplně ke všemu.

Momentálně chci být single

Momentálně chci být single. Připadám si jako totální lůzr a nechci znova svoje problémy házet na holku. Až se srovnám já sám, pak můžu mít vztah. Ale víte jak, podobná předsevzetí na toto téma mívají občas jen velmi krátkého trvání. Kdo ví?

Už je ten můj blog docela nuda, co? taky to tak poslední doobou cítím. Články se tu asi budou oběvovat trošku sporadičtěji. Možná ne, já nevím.

Skvělou holku, zamilovat se a být šťastný

Jsem sám. A už mě to nebaví. Poslední dobou si čím dál tím uvědomuju, že potřebuju někoho vedle sebe. Někoho, kdo tam bude pořád. neměl jsme opravdový vztah, který by mi dával to co potřebuju už víc než dav roky. Měl jsem vztahy, byl jsem zamilovaný... Ale... však většinou víte, jak to se mnou a holkama bylo. Chtěl bych to změnit. Chtěl bych potkat nějakou skvělou holku, zamilovat se a být šťastný. Uvědomuju si, že chci moc. Určitě víc, než si zasloužím.. Ale nic menšího mi nestačí. A taky už nemám peníze, abych tu samotu pořád přepíjel :)

Jízda směrem dolů

Je mi zle. cítím se fakt hrozně. Život se mi hroutí pod rukama, nic není jak má být. Je to jízda směrem dolů. Chtěl bych vystoupit, ale to by znamenalo skončit se školou, hledat si práci... Práci potřebuju v každém případě. Potřebuju toho mnohem víc. Jsem nezodpovědný, bez perspektivy, se zničeným zdravým fyzickým i psychickým, závislý i na hrách do mobilu. Jsem prostě v hajzlu. Proč si to nepřiznat. Práci, potřebuju práci. Ty zkurvené peníze zalepí hodně mindráků. Aspoň na chvíli.

Cítím změnu

Pomalu se učím nastartovat si den, i když to ráno na nějaký start vůbec nevypadá. Válčím se svými slabostmi, se svými démony... Dělám si drobné radosti, které mi pomáhají přežít další de. Naděje, že to jednou bude lepší mě totiž zatím ještě neopustila. Jsem vlastně v zásadě optimista. Ale ve vzduchu cítím změnu.  A já mám na změny docela čuch. Věřím, že přijde brzo, ať už to bude cokoliv. A popravdě řečeno, může to být i pořádný sešup dolů.. protože vždycky to může vzít za blbý konec.

Mě rozbrečí skoro všechno

Vzpomínky příjemné a i ty horší mi nenchají zrovna moc klidu a víceméně mě tlačí k tomu, abych se přestal otáččet do minulosti a hledal štěstí v budoucnosti. Racionálně je to určitě správné, obzvlášť za předpokladu, že moje minulost nebyla ve skutečnosti vůbec růžová. Ale pár nádherných období, občas vlastně jen pár chvil,  spolu s lidskou schopností zapomínat na špatné věci udělalo svoje. 

Našel jsem dnes v PC nějaké fotky. Rozbrečely mě. Poslední dobou mě rozbrečí skoro všechno. Uvědomuju si, že tohle už je moc a dokonce se cítím trapně už i sám před sebou. Já vím, jsem hrozný.

Vlastně celkem fajn

Pojedu dnes domů. Nemám moc co jíst, navíc poměrně dlouhý víkend před námi, takže si zase užiju trochu hometown. Mohlo by být hezky, vyraziol bych někam na výlet. Jj, výlet zítra dopoledne, to by mohlo být ok. Mohl bych si dnes večer doma zprovoznit MD, a to by pak bylo úplně nejvíc super. Procházet se s hudbou přírodou, vzít si s sebou třeba i foťák.. 

Zůstaň.pryč má dnes narozeniny. Poslal jsem jí blahopřejnou SMS. přemýšlel jsem nad několik dní, a nakonec jsem poslal jen něco ve stylu Všechno nejlepší k narozeninám. Byla to druhá SMS od té doby, co to všechno tak nějak skončila... Hej, nevím, asi mi to pořád nějak hrabe v palici.

Poslední dobou se v sobě hodně hrabu, tahám ven věci z dětsví, vyrovnávám se s věcmi, se kterými jsme se nikdy nevyrovnal. A zjišťuju, že jsem ještě větší defekt, než jsem si myslel dřív. Na druhou stranu, po delší době se znovu dokážu dívat do budoucnosti, vymýšlet plány, které bych chtěl opravdu uskutečnit... Každopádně mě dost výrazně opustily schízy. Mám víceméně pokoj už několik měsíců, kromě jednoho večera před pár týdny, ale to bylo na houbách, tak tomu nepřikládám zase až takový důraz.

připadám si posledních pár týdnů releativně spokojený. Když se člověk smíří s tím, že je víceméně sám, a že má za kamarády dva totální kokoty :P, tak je to vlastně celkem fajn..

Zapomenout, že jsem úplně sám.

Ráno jsem se vzbudil s poměrně optimistickou náladou, která mě však poměrně brzo přešla. Doléhá na mě pocit samoty, potřeboval bych být mezi lidmi, ale když jsem měl tu možnost, tak jsem utekl. Potřeboval bych se dnes opít. Na chvíli zapomenout na všechny věci, které se na mě valí, na chvíli zapomenout, že jsem úplně sám.. Já chci prostě chlast. Nebo nějakou přítulnou slečnu.

Obdivuju Hanah Jones

Obdivuju Hannah Jones. Nejen za to, že se dokázala smířit s faktem, že umře, ale hlavně kvůli jejímu vítězství nad otrokářským státním systémem, který jí upíral její přirozené právo neléčit se. Na 13 letou slečnu obdivuhodný výkon. Třeba se jednou dočkáme toho, že si budeme moct umírat jak chceme... A nebudeme otroky systému, který nám upírá právo na (důstojnou) smrt.

Dead is the Road to Awe

Nedělní odpoledne. Depresivní už tradičně. Ve skutečnosti to mám vlastně rád. Užívám si to, je to čas, který mám jen pro sebe, je to čas, kdy jsem schopný vnímat nejvíc věcí, je to čas, kdy dokážu usměrnit své ego, aby mě co nejvíce omezovalo. Kromě deprese mi dělaly společnost Arctic Tale a následně The Fountain OST. Hlavně na tom soundtracku si šíleně valím... a nejvíc asi na osmiapůlminutové Dead is the Road to Awe. 

PS: Hej, já se sice postupně čím dál tím víc ztrácím, ať už si toho všímáte nebo ne. Ale to neznamená, že bych vás neměl rád. Jenom mě to táhne jinou cestou, než většinu z vás. Budu v pořádku :)

Nikdy nevíš

Chtěl bych napsat článek o tom, jak mám posraný život. O tom, jak hledám štěstí a když mám pocit, žee jsem jej našel, život mě posere ještě víc. Ale nemá to cenu. Nepochopíte to. Nemůžete. Život člověka je jen a jedině jeho záležitost, ostatní na něj mohou nahlížet z perspektivy vlastního života, ale nikdo nemá šanci pochopit to nekonečé množství detailů, které jedince utváří. A tak se možná moje bolest zdá někomu menší než mně, poukazujíc na jiné, kteří jsou na tom podle jakýchsi pseudoobjektivních sociálních měřítek hůř než já. Anebo se začnou ohánět vlastním utrpením, které zase nechápu (nemůžu) já. Anebo nějaká jiná výmluva, anebo kec, že sis nedal život, tak si jej nemáš sám brát. Cítím se vždycky blbě, když sem píšu o sebevraždě.. protože potom za mnou všichni chodíte, píšete mi, snažíte se se mnou mluvit.. a mě pak život sere ještě víc.. Protože nepochopení mezi vámi a mnou je v tu chvíli absolutně nejzřetelnější... Chtěl bych, aby jste někdy pochopili, že se ničím na světě nezabývám víc, než svojí vlastní smrtí. Je to pro mě nejpřirozenějších otázek.. je to něco podobného, jako když se zeptáte, co budeme dělat, až skončí kino... je to pokušení.. otázka, na kteoru nikdo z lidí nezná odpověď... ale stačí tak málo, a mohl bych ji znát já.. neberte to jako zoufalé výkřiky někoho, kdo se chce zabít... i já, přestože chci umřít mám city, přání a plány.... které (zatím) upředňostňuji... chtěl bych se ještě zamilovat, chci být rodič... chci vydat knihu... a pak chci umřít. čím dřív to všechno stihnu, tím líp. ale jak počítám, tak počítám, čeká mě tu tenhle posírací opruz ještě minimálně dalších 23 let... Ale třeba mě něco nasere a oběsím se dnes večer.. Nikdy nevíš... 

Bloud

Posledních pár dní mi ten život nějak nevalí. Furt jenom kašlu, nebaví mě pít, hulím spíš ze zvyku, včera jsem přestal kouřit........ a vůbec, je to docela nuda. Nějak se v tom ztrácím. Nebo spíš jsem se ztratil už dávno a pořád jenom bloudím..