Dengue Fever

Funguju pořád stejně. S Mnk se vídám málo, raději se toulám ve vzpomínkách s někým jiným... A nově přemýšlím nad pozváním od Infear. Uvědomuji si, že se uvnitř měním. Přizpůsobuji se obecným pravidlům většinové společnosti, a zároveň se protivím svým ideálům z mládí. Vystřízlivění..

Útěchu nacházím v kultuře. Sledujudocela dost filmů a poslouchám stále novou hudbu. Můj poslední objev se jmenuje Dengue Fever. Jsou z LA a mají kambodžskou zpěvačku. A jsou super. (a mají hrozný videoklip)

Citové vyžití nacházím ve vzpomínkách

Posledních pár dnů se Mnk vyhýbám. Necítím potřebu s ní být příliš často. A i když je mi s ní hezky, vím, že ji nemiluju.A tuším, že ani nebudu....... Většinou se v tomto stádiu s holkami rozcházím, ale tentokrát to dělat nebudu. Lásku nehledám, naučil jsem se žít sám, a sobecky mi stačí, že mě někdo jednou za čas pohladí, obejme. Citové vyžití nacházím ve vzpomínkách, jsem v nich šťastnější než ve skutečnosti, tak proč se trápit. Svůj život jakžtakž zvládám, a i mě docela baví, přestože je docela prázdný....

Bylo, už není.......

Mohlo by se zdát, že když nepíšu, tak se nic neděje. Ale zdání klame. I přes poklidný průběh posledních dní se toho děje docela dost. Myšlenky a pocity se nezastaví. Přemýšlím nad různými věcmi, začal jsem si dělat pořádek v hlavě. Připouštím si chyby, které jsem udělal už hodně ddávno, vzpomínám na věci, které jsem udělal v dětství, v pubertě. Na lidi, které jsem za život potkal.

Je mi z toho celkově dost smutno. ale mám pocit, že jsem každým dnem silnější. A dospělejší.Uvědomuju si, že už dál nezvládám být dítětem. A pokud chci být šťastný, musím alespoň v některých ohledech dospět. Napiču.

Taky mám tendence přestat kouřit. Asi nejsilnější v mé už téměř desetileté kuřácké kariéře (hej, to už je tak dlouho? Doprdele...)

Všechny tyhle věci mě prostě dost kopou do prdele. Když se ohlédnu, vidím spoustu zmařených nadějí, špatných kroků a tři skvělé slečny. Moje dospívání..... Bylo, už není.

Snažím se na ni nemyslet, jak mě o to prosila. Moc se mi to nedaří.... Ale zvládám to lépe, než bych v pátek čekal. Výhoda našeho vztahu byla, že jsme si nikdy neměli šanci zvyknout být spolu. Nebo, alespoň teď je to výhoda. Nemůžu dnes usnout. Přemýšlím, co dělá.. Jestli je už na intru, sama.. Jestli už spí nebo je ještě vzhůru... Jestli je to napořád nebo jen na čas.....

Vyrovnávám se ztrátou Zůstaň.pryč po svém. Vzpomínám na věci, které jsme spolu zažili, vzpomínám na dobu, dky jsme se seznámili, psali si příliš krásné, příliš zamilované a taky příliš naivní smsky. Byli jsme šťastní. Vzpomínám na to a srdce se mi svírá. Vzpomínám na to a vím, že se to nevrátí. Vím, že musím jít dál. a tak vzpomínám teď, protože kdo ví, jestli budu chtít vzpomínat ještě někdy jindy.

Mnk mi napsala rozhořčený mejl. Prý má pocit, jako bych ani nebyl s ní. Kdoví, jestli samam tuší, jak blízko pravdě je. Co já vím, třeba to tu čte... Ale doufám, že ne, protože věty, které sem píšu, to jsou nože, které v podstatě zabodávám do ní.. a já jí rozhodně nechci ubližovat. Mám ji rád. Moc. Jenom se musím vypsat...

Uklízím si pokoj. Nacházím tu šílené věci. Ručně šitou panenku spolu s perem nějakého ptáka, několik stránek dopisů, které nemám odvahu číst.

Jestli je to osudové, tak na sebe narazíme znovu, jestli není, tak není třeba si to tolik brát.

Včerra jsem se pokusil o jakousi virtuální sebevraždu. Vymazat se z Facebooku, přestat blogovat, přestat používat ICQ..... No, jaksi se nezdařilo. Jsem na virtuálním světě závislý a nedokážu se od něj násilím odtrhnout.

Pro mě se vlastně nic nemění

Oba dva za sebou pálíme mosty jak vzteklí. Jako by to mohlo přehlušit všechnu tu bolest. A přřitom to funguje spíš naopak. S každou smazanou věcí je bolest větší a větší. A já vůbec netuším, jak teď budu žít. Neumím si představit, že bych ji už nikdy neměl vidět.
Mám Mnk., ale teď už vůbec nevím co s ní. V kontexrt dneška si neumím představit budoucnost s ní... Ale to nevadí.. To se nějak poddá. Mám ji rád, ona má ráda mě.. A s ní tohle zvládnu. Chtěl bych sní mluvit o tom všem, ale bojím se, že by to nepochopila. Nepochopila by, že jsem jí nikdy nechtěl ublížit, ani v minulosti, ani teď. nepochopila by, že to s ní můžu myslet vážně, přestože ji nemiluju.
Svět je složitý. příliš složitý. Chtěl jsem utéct a už nechci. Buduu s Mnk, pokusím se do ní oprvdu zamilovat... už teď jí k tomu chybí jen kousek... Kousek, který se teď sám násilím snaží uvolnit jí cestu. Kousek, který nechci pustit. Kousek, který miluju. Pro mě se vlastně nic nemění.

Já sem nakonec asi budu psát. Zkoušel jsem založit jiný, ale další změnu blogu už asi nedám...

Zrušil jsem facebook, zrušil jsem ICQ.. chtěl sjem zrušit i blog.... Ale nakonec sem spíš jen přestanu psát... Ze způsobů, jak mě kontaktovat zůstal mejl, případně jabber. adresu buď znáte, nebo mi nepotřebujete psát... mějte se... jo, ještě telefon, možná....

Člověk by řekl, že definitivní tečka za jedním vztahem, když už má mezitímvztah druhý, člověka nerozhodí. Já se teď rozhodně nerozhozený necítím. Jo, možná jsem vážně hajzl, který si jen před sebou samým dovede obhájit úplně všechno.
A teď tady sedím, úplně rozkopaný slzy mi tečou, lituju věcí, které jsem udělal, i věcí které jsem neudělal.
Včera jsem měl krutou depresi. Jak na nový rok, tak po celý rok říká se. A druhý den, mu dává za pravdu.
Mám chuť se vysrat úplně na všechno. Na vzpomínky, na Mnk. na školu. utéct prostě někam pryč... Utéct před věcmi, kteér mi tohle všechno připomínají. Utéct před svými strašáky.... Utéct před myšlenkou, že už je to asi opravdu konec. Že ji třeba už nikdy v životě neuvidím.
Dá se utéct před něčím takovým?
Je to jen pár minut a já jsem totálně v prdeli. Víc než kdykoliv jindy kvůli ní. Jak jsme si sakra mohli tak moc vejít pod kůži, když jsem se viděli 4x v životě? jaktože si pamatuju jak voní?

proč chodím s někým jiným?

dneska určitým způsobem skončilo něco, o čem jsem si ymslel, že to je životní láska... myslím si to i teď.

udělal jsem chyby a zaplatíme za ně všichni tři. seru na to. seru na všechno....

Bizarní milostný trojúhelník

Mnk. je do mě zamilovaná. Já jsem zamilovaný do Zůstaň.pryč. Zůstaň.pryč je zamilovaná do mě. Mnk. je blízko. Zůstaň.pryč daleko. Zůstaň.pryč o Mnk ví, Mnk o Zůstaň.přyč ne... alespoň ne z aktuálního pohledu. Zůstaň.pryč žárlí. Já mám výčitky svědomí, Mnk nic neví a je úplně šťastná. Ještě aby nebyla. Já jsem hodný a citlivý kluk, který se k ní chová hezky. Možná se k ní chovám i víc hezky, než kdybych ji doopravdy miloval, protože mám ze sebe blbý pocit. A ona za to nemůže. Zůstaň.pryč žárlí. Dneska nějak nedala, že s Mnk spím. To by bylo ještě docela pochopitelné, ale já to taky nezvládám. A bojím se, že to jednou Mnk napálím do očí v nejmíň nečekanou chvíli. A to si nezaslouží. Bizarní milostný trojúhelník.