504

Tohle je můj 504. post na tomhle blogu... Poslední... Vysvětlení je v článku, jež tomuto předchází... Zájemci o adresu na můj nový blog mejlujte na 23selfhelpstreet@gmail.com a já vám ji možná pošlu :)

Milovat znamená být sám

Zavírám se sám do sebe. Mám pocit, že si s lidmi kolem mě nemám moc co říct. Není se čemu divit, nemůžu přece chtít, aby někdo chápal moje současné pracovně-vztahové rozpoložení. Obé se mi kurví totálním způsobem, ale já jsem zatím pořád v klidu.
Znovu jsem smazal Z.p z přátel na FB. Nechci vědět, co dělá. Moc to potom bolí. Milovat znamená být sám. Už jsem si mohl zvyknout.

With twilight as my guide

Jsem se dnes probudil řádně rozkopaný... je mi smutno šíleným způsobem. Vlastně až dnes na mě dolehlo úplně všchno, co se stalo v posledních několika dnech. Předtím na to nebyl čas. A jak to tak píšu, uvědomil jsem si, že musím zapomenout. Bude to tak lepší. Doufám.

In the cold light of the morning

Pořád dokola. To, co jsem psal před pár dny už zase neplatí. Zůstaň.pryč celý cyklus urychlila. Je pravda, že další pokus o vztah by nás nejspíš zase oba zničil... já bych se zničit nechal klidně. Dal bych rok života za každý den s ní. Strávit s ní celé prázdniny a prvního září umřít. no problem.
Takhle budu mít nejspíš o něco delší život.


btw. tohle je článek 501, tzn. že minulý článek měl číslo 500. Doufám, že až budu psát článek s číslem 1000, bude stejně pozitivní, jako ten s číslem 500..

protože já miluju ji a ona miluje mě?

Z ničeho nic jsme zhruba tam, kde jsme byli před rokem. Opět jsme se dostali do stadia, kdy chceme být spolu, kdy věříme, že je to možné, kdy máme oba potřebný elán... protože se nám po sobě stýská, protože patříme k sobě, protože já miluju ji a ona miluje mě? Nevím, jestli jsou tohle ty správné důvody, ale vnímám to tímhle způsobem a věřím, že tímhle způsobem to vnímá i ona.
A tak mám teď pocit, že jsem opravdu šťastný. Najednou je mi jedno, že se mi nedaří v práci, protože si umím představit, že když nedokážu tohle, dokážu zcela jistě něco jiného. každopádně bitvě není konec. Lacino se nevzdám. Obzvlášť ne teď, kdy mám elánu na rozdávání.
Nebavili jsme se vůbec, kdy a kde se uvidíme, ale jak nás znám, tak to nebude trvat dlouho.

It's forever? Možná...

Ráno jsem si myslel, že to byl sen. Není. Opravdu jsme si večer psali. V podstatě jsme pořád tam, kde jsme byli. It's forever? Možná...

Kolem našeho současného vztahu

Můj život se mění. Každým den jsem o krok dál. Nedá se říct, že bych se měnil já sám, možná jen navenek. Uvnitř jsem pořád snílek s hromadou snů, které jiným lidem mohou připadat nesplnitelné. Jen nyní pro jejich splnění něco dělám. A vím, že to dokážu.

To, že se realizuji mě dělá šťastným. Samozřejmě ne úplně. Pořád tady zůstává jedna slečna,, na kterou myslím každý den, kvůli které mám občas výčitky, když se jednou za čas spustím s nějakou jinou, a s kterou jsem letos ještě nemluvil ani přes telefon. Napsal jsem jí v sobotu zprávu. Oproti zvyklostem z poslední doby v ní nebylo přání k narozeninám ani k svátku, ale regulérní vyznání. Trochu mě to mrzí, byl jsem opilý a navíc jsem narušil jakousi auru, která se kolem našeho současného vztahu vznášela. Aspoň z toho mám ten pocit.

Hmm, a teď rychle opustit myšlenky, a soustředit se na realizování mých kariérních cílů.

30. červen 2009

Miluju tuhle písničku. Miluju .....!

Budu se bít a přežiju

Je mi divně. Nejel jsem ani do hometown, raději zůstávám v Bigvillage. Taková jemná sobotní deprese. Takový guláš v hlavě. Možá trochu výčitek. Nevím, raději nad ničím nepřemýšlím. SVět je takový, jaký je. Budu se bít a přežiju. City člověka zbytečně ničí. Já jsem zničený velmi.

Na druhou stranu, aktuální status quo mi vyhovuje. Slečna, která si nedělá nároky na lásku, která respektuje bloky v mojí hlavě, které nemusím lhát, nic slibovat, která si nedělá nároky na můj čas. Která to tu už nějakou dobu čte. Cítím se s ní fajn. Na druhou stranu, kdyby tady nespala, asi bych teď neměl tak debilní náladu. (ale jsem rád, že tu byla, to není její vina, to jsou kostlivci z mojí skříně)

Octahedron

Poslouchám nové album od The Mars Volta. Jmenuje se Octahedron. A je výborné. Mnohem lepší než minulé album the Bedlam In Goliath, alespoň dle mého názoru. Vnímám to jako návrat k Frances The Mute nebo i jiným starším albům.

Je to droga

Čeká mě teď několik dní bez práce, mám volno kvůli zkouškám. Možná půjdu pracovat v sobotu. Je to droga. Nemůžu bez toho být. Dokážu to. Vím to. Tuhle příležitost nepustím.

Jinak se mám pořád stejně. Zbytky volného času trávím většinou čtením zpravodajských webů, posloucháním hudby (ale nic nového ani extra náročného, klasiky jako OST amélie, Sparta atd.)

Připadám si častěji sám. Ale uvědomuju si, že to je moje rozhodnutí. Že je mi tak lépe. Kontakt s lidmi mám v práci... To mi zatím stačí...

Řešení problému

Začínám bláznit. Práce mi nejde, leze mi to totálně na mozek. Kolem mě pořád spousta pěkných slečen. Čím víc jich je, tím méně mě zajímají. Kamarádi řeší, co se mnou je, a dejme tomu, že i tuší, kterým směrem vítr fouká, snaží se mi pomoct, nicméně jejich jsou odsouzena k neúspěchu. Nenabízí žádné východisko z naší situace. Nejsem si jist, zda zcela chápou moje pocity. Myslím, že spíš ne. Ale jsou dost blízko na to, abych jim neupíral minimálně nějakou snahu...
Potřebuju, aby se mi začalo dařit v práci. Úspěch je dost silná droga, navíc nabízí poměrně reálnou šanci na řešení problému geograficky-ekonomickým způsobem. Musím makat.

Průvodkyně

Provází mě dnes melancholická nálada. Užívám si ji. Očekávám, že dnešní večer bude ještě krutý...

Lucie

Sedím u Jjyghata, kalíme víno, pálíme, posloucháme Lucii a cítím se skvěle. Mám krásnou nostalgickou náladu. Na Lucii jsem si vzpomněl nedávno. Pustil jsem si na youtube pár videí a uvědomil si, jak moc pro mě byla Lucie v pubertě důležitá...
Ale nostalgická nálada souvisí s Lucií jen okrajově. Hlavní důvod zůstává už několik dní stejný. Samota.

There is no substitut!

Dnnes jsem přišel z firmy domů se slzami v očích. Nedaří se mi. Nedělám žádné výsledky a připadám si totálně neschopný. Strašně moc mě to mrzí, protože mě to hodně baví... a hlavně je to obrovská příležitost, kterou ale já prostě nedokážu uchopit za pačesy. Jsem na sebe naštvaný. Moc. A vůbec nevím, co s tím.
Navíc poslední dobou mimo firmu neprožívám nějaké věci, které by mi zlepšily náladu, takže není kam utéct.
Zítra to zlomím. Musím. There is no substitut!

Ne, nezapomenu

Celý den je zvláštní. Zvláštní nálada, nejspíš notně podpořená tím, že jsem si ráno přečetl komentář ke svému minulému postu. I když na druhou stranu, takových dní, jako je ten dnešní je mnoho i bez komentářů. Stačí jakýkoli podnět. Viz Náměšť.
A tak tu teď sedím, rozmočený z vany, ze ktteré jsem před chvílí vylezl, poslouchám They Do, They Don't od Jacka Johnsona a Napoleon Solo od At The Drive-In na střídačku a je mi tak nějak divně fajn. Smutno, ale spíš docela hezkým způsobem. Smutno bez výčitek. Smutno bez lítosti.
Ne, nezapomenu.

Stýská se mi...

Bussines. Aktuálně náplň mého života. Nemám čas přemýšlet nad tím, že jsem sám, nemám čas oddávat se smutku. Nemám čas ani na ty vzpomínky.
Nepotřebuji lásku, abych se mohl realizovat. Láska mi dnes spíš nahání strach. Bojím se vrhnout se do vztahu po hlavě, jako jsem to dělával dřív. A opatrně mi to nevyhovuje. Navíc se bojím. Bojím se projevit jakoukoliv aktivitu. A slečny většinou rozhodující kroky nedělají. Ani nevím, jestli bych nějakou konkrétní chtěl. Neříkám, že mě žádná nezajímá, ale ani z jedné nemám takový ten fatální pocit.
Ano, jsem občas frustrovaný. Potřeboval bych občas složit nějaké holce hlavu do klína, dívat, se, jak se na mě směje a nechat si ji hrát s mými vlasy. Stýská se mi....

Silný a sám

Lhal bych, kdybych řkl, že mě nezajímají holky, které se občas pohybují kolem mě. A je jedno, jestli je to nejvíc rozkalená spolužačka, nebo slečna, která přišla k nám do firmy na pohovor... Nicméně si uvědomuju, že žádný vztah nechci. Nemám na něj čas. Nemám na něj energii. Navíc jsem pořád zamilovaný. Neřekl bych už ani do konkrétní slečny, spíš jen do vzpomínek na ni.
vyhovuje mi moje až masochistické pracovní nasazení, vyhovuje mi moje samota. Fyzickou potřebu uspokojím jednou za pár měsíců nějakým jednorázovým úletem. Tu citovou uspokojuji vzpomínkami a sny.. Nebýt každodenního několikaminutového zhroucení, mohl bych o sobě říct, že jsem šťastný člověk. Naučil jsem se hroutit o samotě. A naučil jsem se taky sám zvednout. Jsem teď silný. Silný a sám.

Nebudu jezdit domů

Nebudu jezdit domů. Včera jsem je prosil, ať mě nechají kurva spát. Samozřejmě jsem byl právě vystaven tomu, že spát nemůžu. Místo toho budu škrábat brambory, vysávat, sekat trávník, věšet prádlo. Dopiči. Mám milion svojí práce do školy. Prostě nebudu jezdit domů.

Sny o bývalých slečnách

Celou noc sse mi zdálo o Zůstaň.pryč. Za to určitě může ta úterní návštěva Náměště. byl to vyčerpávající sen. Byl docela realistitcký. Setkání vyčerpávající pro oba.. Nějak tak by to asi bylo i ve skutečnosti.
Chtěl bych zapomenout. S ostatními svými láskami jsem dokázal najít způsob, jak spolu vycházet dál. nebo by se možná spíš slušelo říct, že ho pořád hledám. Se Zůstaň.pryč je to jiné. S ní bylo všechno jiné.
No, a tak jsem teď rozhozený ze dvou mých expřítelkyň zaráz... aspoň, že s Hex už to mám vyřešeno snad úplně definitivně...

Náměšť

Byl jsem dnes pracovně v Náměšti. Projížděl jsem silnicemi, kterými jsem v dešti bloudil v létě 2007 při své cestě za Zůstaň.pryč. Viděl jsem ji tam tenkrát poprvé. Hrkly mi dnes slzy do očí. Najednou se na mne vyvalila spousta vzpomínek. Ten den si pamatuju snad vteřinu po vteřině. Ještě aby ne, byl to jeden z nejzásadnějších dní v mém životě vůbec...

Zajímavý den

Mám dnes zvláštní náladu. Včerejšek byl hodně zajímavý den. A tak ho dnes vstřebávám...

Nedosatek sexu

Všichni, co to tu čtete, víte, že jsme od rozchodu s Mnk sám. Občas sice koukám po nějakých slečnách, ale nic z toho. Sexuální život aktuálně nevedu. Občas mi to docela leze na mozek. Hex si to užila teď v pátek :) Jsem se na chvíli nějak přestal ovládat. LJsme rád, že k ní můžu být úpřímný i v těchto věcech, že jí nedělá problém, když jí řeknu, že s ní chci spát, že to nevnímá nějak špatně.. a taky že umí odmítnout :)
Nevím, zažil jsme už i delší období celibátu, ale čím jsem starší, tím míň to zvládám.. Asi ještě nejsem starý natolik, aby mě sex přestal zajímat.
Na stranu třetí, nepodníkám žádné kroky za účelem získání nějakého stálejšího vztahu. Což mě s mou nechutí k sexu s cizími lidmi asi odsuzuje k celibátu a k sexu se dostanu jen když už to fakt nevydržím a podlehnu svým pudům na nějaké akci. Což se nestává zase tak často, protože si musím zvedat sebevědomí alkoholem, a v momentě, kdy mám sebevědomí doost jsem už tak na káry, že jdu raději domů. Je to frustrující...

Luxusní job

Sehnal jsem práci. Jsem totální kravaťák s nadprůmerným platem už během zkušební doby. Luxusní job. Jsem z toho nadšený. Neuvěřitelným způsobem. Dost to hustím do těch několika málo lidí, co se kolem mě v posledních dnech pohybují (mimo práci). Jsem rád, že to zvládají. Jsem ještě radši, že mě podporují. Jsem z té práce nadšený, že jsem v práci minimálně 12 hodin denně. Dnes jsem v ní byl 14 hodin. Dnešek byl skvělý den. Vážně. Cítím se skvěle. Možná jako nikdy v životě. Dostal jsem totální impulz do života. Poprvé v životě mám šanci ukázat se naplno. Ukázat, co dokážu.

Líbí se mi jedna slečna. Možná bych ji chtěl mít rád. Možná už ji rád mám. Často na ni myslím. Ale můj výhled (minimálně) na prázdniny je bussines 60 hodin týdně (12 hodin denně). K tomu občas víkendy. A po prázdninách jede zase ona minimálně na několik měsíců studdovat do zahraničí. Tak vůbec nevím, jestli to má cenu řešit. nechci si hledat výmluvy, každopádně mi nevadí zůstat sám.

Jak vidíte, mám posledních pár dnů opravdu hodně zajímavý život. Každopádně jedno z nejzajímavějších období mého života, protože poprvé zažívám pocit, že mě opravdu baví něco, za co mě někdo jiný kurevsky dobře platí.

Potřebuji práci

Nedělní ráno, debilní nálada, The Raconteurs. Myšlenky, které nikam nevedou. Naopak, ztrácím se v nich. Chtěl bych nějak utéct, ale ve skutečnosti ani nevím, od čeho bych měl utéct. Nejsíš potřebuji utéct z domu. Osamostatnit se, starat se sám o sebe, být svým vlastním pánem. Ale k tomu potřebuji práci. A zatím se mi nepodařilo sehnat vůbec nic.

Jack White je génius

Venku je nádherně. A já se opět vzbudil s debilní náladou. Už mi to přijde pomalu k smíchu. Okamžitě po probuzení jsem byl navíc násilně zapojen do domácích prací, což mi na náladě nepřidalo. A tak teď poslouchám The Raconteurs, to mi tu náladu trošku zvedá, přestože poslouchám spíš jejich melancholické písničky. Ale je to prostě dokonalé, Jack White je génius. A ze všech jeho projektů se mi The Raconteurs líbí nejvíc.

Blbá nálada

Mám debilní náladu. Už pár dní. Totální odpor ke všemu. Nějak mě to ničí. Potřebuju se probrat. Jsem tak nějak celkově smutný, život je najednou znovu jen o přežívání. Poslední dobou nemám chuť už ani moc pít. To ale neznamená, že nepiju. Udělám si menší lišku a jdu domů. Chěl bych z toho ven. ale nevím jak na to.
Taky mě dnes napadlo, že možná byla chyba rozejít se s Mnk. jsem ji dnes viděl a moc jí to slušelo, a já si říkám, že kdybych ty svoje debilní nálady vydržel, možná to teď mohlo vypadat úplně jinak. Ale to je jedno, co se stalo, stalo se. Nerozešel jsem se s ní z nějakého rozmaru. Věděl jsem, proč to dělám. Nebyl jsem zamilovaný. A to, že mi teď láska chybí, neznamená, že by to bylo jinak, kdybychom se tenkrát nerozešli.
Deprese? Možná. Nebyla tu docela dlouho, nebylo by se čemu divit. Snažím se tomu nepoddávat, ale nějak se mi to nedaří. Ale budu se snažit dál. Zítra se půjdu opít s A. Jenom my dva. Jsme asi dlouho nepodnikali něco spolu, naposled asi ještě, když jsme byli spolu. A to už je docela dávno.. Docela se na to těším. Věřím, že to bude fajn odpoledne. Nebo možná večer, ještě jsme se nedomluvili, jak to přesně uskutečníme. Zanadáváme si spolu na svět a třeba nám pak bude oběma líp.

Dost peněz na alkohol

Propadám debilním náladám, celý den se akorát válím doma, jsem líný si jít byť jen zapálit před barák. Apatický, smutný, osamělý. To jsem já v posledních několika dnech. Chtěl bych se z toho kolotoče dostat pryč, ale nevím, jak na to. Zkouším si sehnat práci, byl jsem na nějakém pohovoru a nějaké další mě čekají, ale aktuálně mi to nepomáhá.
Občas (dnes také) mám pocit, že by mi pomohl nějaký vztah s nějakou a hlavně příjemnou slečnou, ale říkám si, že možná ani ne. A ani nevím, jestli by mě vztah nebo nějaký pokus o něj nehodil ještě víc dolů. Navíc si ani nejsem jistý, nakolik jsem vyrovnaný se svými minulými vztahy. Možná by mi prospěl nezávazný vztah kamarádsky-sexuálního , nicméně na něco podobného nejsem vůbec zvyklý, nevím, co by to se mnou udělalo a ani nejspíš nemám vhodné kamarádky.
Zachovám tudíž současné status quo, kdy se cítím dobře, pokud je dost peněz na alkohol a na trávu. Všechno ostatní vyžaduje moc námahy.

HSMcanceled

Sázku jsme raději zrušili. Takže se nemusím probírat tou zplavou mejlů, které mi napsaly fanynky HSM. Super :D

Jsem nějaký rozhozený. Citově i fyzicky strádám, občas to na mě dolehne. Občas je dnes. Teď.

High School Musical

Nemám poslední dobou moc o čem psát. Ne, že by se nic nedělo, spíš se jen neděje nic výjimečného. V podstatě se pořád jenom válím, flákám, kalím atd. Zvykl jsem si na to, že jsem sám, ale to neznamená, že v podstatě nonstop neřeším nějaké holky. Tedy, ono se to řešení odehrává pouze v mojí hlavě, nevyvíjím žádnou skutečnou aktivitu, být single mi v podstatě vyhovuje. Nechci se pouštět do nějakého vztahu, kterým si nebudu aspoň trochu jistý.
I když, to není tak úplně pravda. Do konce sprna bych měl sbalit nějakou slečnu, která žere HSM (hicg school musical), v ideální případě bych ji měl sbalit přímo na HSM. Můj spolubydlící by pak šel dohola. Když se mi to nepovede, půjdu dohola já.
Ale nějak to neřeším, ve čtvrtek jsem vyvěsil inzerát na seznamku, nikdo na něj však neodpověděl. uvidíme, jak se to vyvrbí. V podstatě mi zase nevadí nechat se ostříhat dohola. A určitě bych kvůli vlasům neposlal do hajzlu holku, kterou bych chtěl, a ona si nevalila na HSM.
Byli jsme strašně na sračky, když jsme se na tom dohodli. Odmyslete si, jak moc je to šovinistické a totálně se mi vysmějte....



btw. nabídky od slečen, které mají rády HSM,a žijí nebo studují v Brně přijímám na mejlu 23selfhelpstreet@gmail.com

Koncert ve Vídni

Velikononoční pondělí.... Koncert ve Vídni. jsem na to šíleně zvědavý, doufám, že to všechno proběhne absolutně ok... A taky doufám, že to bude kalba největší :D Nic, jdu se balit :)

Birthday party

Slavil jsem včera svoje narozeniny v Bigvillage. Totální kalba v asi 40 lidech, v parku u hvězdárny. Gril, desítky litrů vína, hromada marihuany. Totální akce, zničili jsme se moc. Do toho starší pán (74) hrající na kytaru songy svého mládí, šílenost. Moc :) Výborný zážitek a rozhodně jedna z nejlepších oslav mých narozenin ever.

Tvrdší

Narozeniny byly fajn. Byl to moc příjemný den. K večeru trošku smutný, ale to asi k narozeninám patří taky. Mám pocit, že život je k nám s přibývajicím věkem čím dál tím tvrdší..... Je mi smutno...

..

všechno nejlepší. (nic neříkej. Nic, nic, nic.)

24

Mám dnes narozeniny. Je mi 24 let. Kamarádi mi řekli, že jsem starý kokot, doma mi řekli, že bych se mohl už alespoň občas chovat jako dospělý člověk. Každopádně to letos nějak nehrotím. jediné, co mě v souvislosti s mými narozeninami napadá, je to, že jsem se dožil vyššího věku, než Ian Curtis.
A taky jsem se včera příjemně opil. To byl vážně moc povedený večer.
Přemýšlel jsem taky, kde byhc chtěl být za rok.... A kromě toho, že bych chtěl být v pohodě ve škole, a mít lepší skill v pokeru, tak je mi to vcelku jedno. Nechci nic řešit, a kromě nějakých depresivních obdobích se mi to i daří..
A taky jsem si vybavil jednu básničku, od J. H. Krchovského, taky se v ní slaví 24. narozeniny...

MÉ MILÉ JE DNES DVACET ČTYŘI
tak vytáhl jsem z kalhot úd
a napsal jsem si na žalud:
"Vše nejlepší Ti přeje Jiří!"
už zvoní zvonek, otevírám
se ztopořeným pohlavím
dvě pionýrky na mě zíraj
snad přišly pro sběr, co já vím...

Není jiná možnost

Nemám rád večery, jako je třeba právě ten dnešní. Decentní deprese, neodolatelná chuť se opít, žádné peníze... Stejně vyrazím do ulic. Snad někoho potkám, dostanu se k nějaké láhvi nebo k nějakému hulení, to je jedno. Já dnes nechci myslet. Chci být mimo.
Dnešek je totiž vážně zvláštní. Venku počasí jako vystřižené z mých snů. Slunečno a větrno. Krása. jenomže s tou krásou jde ruku v ruce i smutek, vzpomínky, přání a touhy. Očekávání. Strach z budoucnosti. Pláč nad rozlitým mlékem.
Putuju ve své hlavě, nevím odkud, nevím kam... Každou chvíli jsme někde jinde. Zmatený, smutný... Bloudím už dlouho, štěstí však nenalézám.
Opijud se dnes. Musím. Není jiná možnost.

Potřebuju být šťastný

Ztrácím poslední dobou elán. Posledních pár dnů téměř nekalím, namísto toho stále jen přemýšlím, vzpomínám, trápím se. Poslouchám sentimentální a depresivní hudbu. Po nocích pláču do polštáře. Přes den jsem uzavřený do sebe, dalo by se říct i zatvrzelý vůči okolí. Uvědomuji si, že jsme tímhle způsobem života schopný žít dlouho, ale vůbec se mi do toho nechce. Jsem závislý na štěstí, potřebuju být šťastný. Ne, já musím být šťastný... Nicméně ať dělám, co dělám,, nějak se mi to nedaří.. každopádně držím staré sliby a snažím se vyhýbat drogám, i když to není vždycky úplně jednoduché...

K babičce na oběd

Poslouchám ATDI, vzpomínám, přemýšlím...... Poslední dobou mě celkem baví moje nálady. Nejsou vůbec ploché, nýbrž naprosto koplexní a přitom různorodé stavy mojí mysli. Ale to jen tak narychlo. Vypínám PC a valím k babičce na oběd....

Omezovaný až příliš

Už ať je teplo... Zbývá už jen pár dní. Doufám, že s teplem odejdou i též moje melancholické nálady, které mě teď, během prvních jarních dnů, docela krutě ničí... Do toho navíc po delší době pobyt v domácím prostředí. Necítím se tady dobře. Je tu až příliš znatelná hranice příměří, která je však často (ne z mojí strany) překračována, bohužel si to musím nechat líbit.
Potřebuji práci. Stálou, abych byl nezávislý, abych sem nemusel...... Neříkám, že je to úplně hrozné, naopak, možná by to většině z vás přišlo naprosto normální, nicméně já si doma připadám omezovaný až příliš.
Příští týden se budu v rámci Bigvillage stěhovat z jednoho privátu na druhý, už se na to docela těším. Doufám, že to všechno proběhne naprosto v pohodě...

Jaro, na které jsem se tak moc těšil..

Zase jsem se někde ztratil. Najednou je pro mě znovu těžké v noci spát. A vstávat ráno z postele snad ještě těžší. Zabíjím čas úplně zbytečnými věcmi, ale jsem třeba líný podívat se i na film. Jím málo a skoro nic nepiju. Připadám si jako ve špatném snu, ze kterého se nemůžu probudit. I když strašně moc chci. Snažím se, ale nejde mi to..
A tak lezu sám sobě čím dál tím víc na mozek. Sjíždím alba od Animal Collective a mám pocit, že mi z toho hrabe ještě víc :) Přemýšlím, jestli se chci opít.... Vzhledem k několika dnům téměř bez jídla by mi asi stačilo málo. Možná je to řešení. Lehce se líznout, přeskládat si trochu věci v hlavě.
Vím, že tohle je jen další kolo deprese. Naučil jsem se svoji depresi zvládat, není důvod nevěřit, že bych to tentokrát neměl zvládnout. Není důvod. Naopak, Ještě před pár dny jsem byl nejstabilnější za několik posledních let. Beztak za to může jaro. To jaro, na které jsem se tak strašně moc těšil. Pojebané biorytmy. Až budu bohatý, odstěhuju se někam blíž k rovníku.

Dnes v noci jsem na to sám

Sedím na privátě v pokoji, sám. Debilní melancholická nálada umocněná debilní prohrou v kartách.. Chtěl jsem jít se slečnou, co jsem u ní v pondělí spal, ven, ale byl jsem už podruhé tento týden odmítnut, takže z tohoto asi také nic nebude. Ne že bych to nečekal, ale říkal jsem si, že za pokus to stojí.
A tak sám sedím na posteli, hraju poker přes internet a je mi smutno. Do očí se mi derou slzy, ne z nějakého důvodu, ale prostě jenom dokreslují celé moje aktuální rozpoložení. Nechápu lidi, jako je třeba archeolog, jak můžou být sami skoro pořád. Nedivím se, že tolik chlastá. Když já dnes nemám ani chuť pít...
Chtěl bych s někým jen tak sedět, kouřit jointy a vykládat si o nějakých zbytečných věcech. Potřeboval ybch teď, aby mě měl někdo rád. Nebo spíš bych potřeboval já mít někoho rád. To je asi lépe řečeno. Mnk mě měla ráda moc. Musel jsem být v dost podobném rozpoložení, když jsme spolu začali, jako jsem teď. Bylo to na můj svátek. To jsem mohl mít dobrou schízu, mám ke svému svátku totiž víc vzpomínek...
Nic, jdu se protrápit nocí. Doufám, že brzo usnu.

Vískal jsem ji ve vlasech

Včera jsem šíleným způsobem opil. Začali jsem už kolem poledne, víno, víno, ještě víno... Kalili jsme celé odpoledne, nejdřív venku, potom ve škole, pak v hospodě... Kolem desáté jsem se ještě spolu s jednou slečnou přesunul do jiné hospody, kde jsme začali, už jen ve dvou pít úplně ďábelským tempem. Havany do nás jenom lítaly. Hráli tam Pink Floyd a pak Janis Joplin a oba jsme se cítili skvěle.. Kolem půlnoci jsme se rozhodli to zabalit. Šel jsem ji doprovodit na rozjezd. Teď už si ani nepamatuju, jak jsme se dostali k tomu, že pojedu s ní...
U sebe doma mi pouštěla nějakou hudbu, o které jsme se bavili večer, ale za chvíli jsme si lehli, ona pustila nějaké pohádky na usínání (mega haluz) a šli jsme spát. Vzala mi ruku, dala si ji přes sebe a usnula. Já jsem spal jenom občas, užíval jsem si, že se jí mohu dotýkat. Vískal jsem ji ve vlasech, hladil ji... Když jsem usnul a sundal z ní ruku (já na spaní v objetí zrovna moc nejsem), vzbudila se, a zase si mpou ruku dala kolem sebe.. Vždycky mě to vzbudilo a potěšilo...
Ráno jsme vstali, ona jela do práce, já domů spát :) A celý den nevím, co si o té noci myslet. Nestalo se mezi námi vůbec nic, ani jsme se nepolíbili, ale stejně z toho mám dost intenzivní pocity... Kdo ví, jestli a co z té dnešní noci vzejde...

Ben X

Dopřál jsem si emoční nářez v podobě belgického (holandského? - nějaká koprodukce) filmu Ben X. A rozkopalo mě to solidně. Nejvíc mě dostala Benova "přítelkyně". Nádherně se usmívala a vůlbec, její postava ve filmu byla stoprocentně kladná. Líbil se mi její a Benův vztah. Líbilo se mi, jak se s tím nakonec vyrovnal. Připomnělo mi to Zůstań.pryč.
A tak mám teď depresi. Totální. Namixovanou s výborným zážitkem ze skvělého filmu. Čím to je, že se deprese a umění navzájem tolik přitahují?
Stýská se mi po tom, být zamilovaný. Samota je zlo. Ale i přesto chci být teď single. Nechci další Bleuet, Mnk ani Kolečkové brusle. nechci ani další Zůstaň.pryč. Chci lásku, kterou budu moct žít každý den. Chci být šťastný.
A tak si užiju dnešní večer, pustím si nějaké melancholické písničky a za chvíli půjdu spát.......

Melancholické nálady

S jarem přichází melncholické nálady. Pocity se mění každým okamžikem, a i když jsem v jedné chvíli absolutně spokojený se svým současným single stavem, ve chvíli druhé je mi to líto a uvědomuju si, jak moc bych chtěl, aby do mě byla zase zamilovaná nějaká skvělá slečna a já do ní. Načež takové hříšné myšlenky zaženu a snažím se opět být spokojený sám. Víceméně se mi to daří. Až to přijde příště, chtěl bych, aby to bylo všechno zase krásně spontánní, emotivní a krásné. Abych si byl jistý tím, co cítím. Aby to byl vztah, u kterého nebudu mít potřebu srovnávat jej se vztahy minulými. Chtěl bych být znovu zamilovaný, bez kompromisů. Jenomže neví, jestli jsem toho ještě schopný. Vztah s Mnk bylo spíš dobré kamrádství s tím, že jsme se líbali, občas spolu spalli, dívali se na filmy a říkali si pěkné věci.... A i když se to zdá být dost, tohle mi bylo málo...
Ale víc jsem jí nebyl schopný dát ani si od ní vzít, ačkoliv ona určitě chtěla... Jseem už prostě otupělý.

Mám sestru

Málem bych sem zapomněl napsat, že se mi narodila sestra. Už včera. Nevím jak je velká, ani kolik váží, ani jsem ji zatím neviděl. Jsem to včera dobře zapil :)

Rodinné zázemí

Poslední dobou jsem (byl) celkem stabilní. Hlavní příčinou bylo to, že jsme se cítil dobře doma. Alespoň relativně. S otcem jsem kromě svých největších excesů vycházel vždy, za to s jeho ženou to bylo v minulosti podstatně horší. Poslední dobou jsem se ale naučil komunikovat i s ní. Hodněkrát jsem ustoupil, hodněkrát jsem spolkl svoji hrdost, a že to někdy byla příliš hořká sousta, snažil jsem se vyvolávat co nejméně konfliktů. Všechno je to zase v hajzlu. Dneska do mě najednou začala záse pálit, nejdřív bezdůvodně, pak už vyhrabala i nějaké důvody, kvůli kterým mi mohla něco vyčíst i objektivně, a to už potom byly výčitky bez zábran, žádná míra. NA moji odpově, že to nedlám schválně mi odvovídá stylem, kdo ví jestli... Mám chuť ji poslat do prdele. vysrat se na všechno, ale jednak má za dva dny rodit (toho docela využívá, mám pocit. zneužívá toho, že se s ní nebudu hádat do krve, když je těhotná), navíc i kdyby nerodila, pořád je tu otec. Kterého tyhle hádky docela ničí.
Mám z toho větší depresi, než ze včerejšího rozchodu s Mnk. Mám chu znovu odejít z domu, ale to by pro mě znamenalo živit se sám. A to znamená konec s vysokou školou, protože já nejsem tak cílevědomý a vytrvalý, abych zvládl vysokou školu vedle zaměstnání na plný úvazek...

Mnkend

Před chvílí jsme se se rozešli s Mnk. Provedli jsme to jako dospělí lidé, bez zbytečných výpadů, s úsměvem (pravda, docela hořkým) na rtech, se spoustou zbytečných frází. Cítil jsem se u toho strašně. Věděl jsem, že uvnitř je jí hrozně, že ji to mrzí, že je jí smutno a že propláče celou noc.

Dočasný následek strašné kocoviny

Jsem spokojený. Je to sice spokojenost otupělá, možná spíš přímo tupá, ale to mi vůbec nevadí. Nemyslet je jednodušší. V týdnu jsem se docela šíleným způsobem opil. A najednou zažívám pocit, že už nechi pít vůbec.. Uvědomuji si, že je to pravděpodobně pouze dočasný následek strašné kocoviny, nicméně z toho nemám vůbec špatný pocit. Chlast je svinstvo.
Mnk jsme neviděl už dva týdny. Nepíšem si ani sms, nevoláme si, nepíšem si mejly. I když, ona mi vlastně občas napíše. Já pouze neodpovídám. Mám z toho blbý pocit a tak pomalu, ale zcela jistě spěju k rozhodnutí, kterého se ona pravděpodobně dost bojí... Potřebuju být sám. Momentálně je to pro mě to nejpřirozenější rozhodnutí. Já už vlastně jsem sám, protože to, že se s ní rozejdu, na věci fakticky nic nezmění. I když uznávám, že tohle rozhodnutí nemá jenom faktickou stránku.

Nebolí to tak často

Příliš mnoho zapomínám. Tělo se tak vyrovnává s bolestivými vzpomínkami, a mně je smutno. V hlavě mi zůstalo jen pár obrázků, které si chci za každou cenu udržet. Mám však pochybnosti, zda se mi to podaří. pak zůstanou vzpomínky bez obrazů, jen vzpomínka, že kdysi existoval někdo, s kým jsem se cítil krásně, bez toho, aniž bych si pamatoval, co slovo krásně vůbec znamená. Vzpomínka na porozumění dvou lidí, kteří se jednu dobu milovali.
Pod mým aktuálně odtažitým a racionálním zevnějškem je pořád ještě ten kluk, který bloudí tmou a hledá světlo. Kluk, který nikdy nemá dost odpovědí. Kluk, který po večerech pláče do polštáře. Jen je pro mě momentálně jednodušší být racionální a odtažitý. Nebolí to tak často.

Jointíky, piva a už to jede

Škola mě baví. Uvědomil jsem, si, jak mi po celé zkouškové období chyběla. A spolužáci, ti mi taky chyběli. Takže si to teď vážně užívám. Prostě pohoda. Jointíky, piva a už to jede. (zajímalo by mě, jestli si i na jiných oborech berou studenti lahváče na přednášku)

Kromě školy ten život zase tak krásný není. Vztah s Mnk mě poslední dobou spíš unavuje. Zjišťuju, že jsme každý jiný, a i když ona je z toho nadšená, tak já vůbec. Navíc spolu ani pořádně nespíme. Nevím jestli mi ten nedostatek sexu vadí zase tolik. Nadržený jsem sice (skoro :) stále, ale já si ani nepřipadám jako ve vztahu, takže mi to přípomíná spíš období, kdy jsem sám..... Stejně se s ní vídám málo.

Valentýnské zdar.....

Život plyne dál docela pozvolným tempem. Zkouškové proběhlo v pohodě, vlastně jsem zkouškové vnímal spíš jako prázdniny. A kromě zkouškového se nic nezměnilo. Pořád jenom na něco vzpomínám.... Nové emoce hledám v hudbě, ve filmu. Aktuálně jsem si pustil Yeah yeah yeahs, jejichž diskografii jsem dostahoval před chvílí. Dobré filmy se mi poslední dobou spíš vyhýbají, takže vám nic nedoporučím. I když předpokládám, že Podivuhodný příběh Benjamina Buttona byste pravděpodobně hodnotili lépe než já, takže ten as za podívání stojí.......
Těším se, až bude digitální technologie tak propracovaná, že budou moci filmy dělat i amatérské týmy nebo dokonce jednotlivci doma na koleně, a přitom neutrpí technologická kvalita. To pak bude teprve ten pravý nářez...
Včera jsem si uvědomil, že můj vztah není dlouhodobě udržitelný. Mnk začala chtít víc než jsem ochotný jí dát, navíc se začala projevovat docela dominantním způsobem, což u ní odmítám akceptovat. A taky má ráda písničku Sladké mámení a S tebou mě baví svět je její oblíbený film. Zdar. Ještě nevím kdy a jak. Jak se znám, tak si s tím budu dělat měsíc hlavu, a pak to na ni vybalím v nejméně vhodnou chvíli. Paradoxně je to první holka, které jsem dal něco k Valentýnu (všechny mi vždycky tvrdí, jak Valentýna nemají rády, což odpovídá mému názoru, ale následně jsou zklamány, že jsem se na to vysral úplně).

ATDI po půl roce

Poslouchám At The Drive-In. Snad po více než půl roce. Stáhl jsme dnes znovu celou jejich diskografii. Odpoledne jsem si pustil Relationship Of Command, a teď poslouchám Invalid Litter Dept. CD single. Albům In/Casino/Out i This Station Is Non-Operational se vyhýbám. Mám strach pustit si tu písničku. Mám pocit, že musím nutně zešílet, ale nešílím. Mám pocit, že to musí bolet, ale nebolí. Smutek a prázdno. Uvědomění si, že i na ni pravděpodobně zapomenu.. Třeba jsme si jen oba dva namlouvali, že je to výjimečné, a ono to přitom pravděpodobně zase tolik výjimečné nebylo. Já nevím. Ale já nevím asi už vůbec nic.....

Dengue Fever

Funguju pořád stejně. S Mnk se vídám málo, raději se toulám ve vzpomínkách s někým jiným... A nově přemýšlím nad pozváním od Infear. Uvědomuji si, že se uvnitř měním. Přizpůsobuji se obecným pravidlům většinové společnosti, a zároveň se protivím svým ideálům z mládí. Vystřízlivění..

Útěchu nacházím v kultuře. Sledujudocela dost filmů a poslouchám stále novou hudbu. Můj poslední objev se jmenuje Dengue Fever. Jsou z LA a mají kambodžskou zpěvačku. A jsou super. (a mají hrozný videoklip)

Citové vyžití nacházím ve vzpomínkách

Posledních pár dnů se Mnk vyhýbám. Necítím potřebu s ní být příliš často. A i když je mi s ní hezky, vím, že ji nemiluju.A tuším, že ani nebudu....... Většinou se v tomto stádiu s holkami rozcházím, ale tentokrát to dělat nebudu. Lásku nehledám, naučil jsem se žít sám, a sobecky mi stačí, že mě někdo jednou za čas pohladí, obejme. Citové vyžití nacházím ve vzpomínkách, jsem v nich šťastnější než ve skutečnosti, tak proč se trápit. Svůj život jakžtakž zvládám, a i mě docela baví, přestože je docela prázdný....

Bylo, už není.......

Mohlo by se zdát, že když nepíšu, tak se nic neděje. Ale zdání klame. I přes poklidný průběh posledních dní se toho děje docela dost. Myšlenky a pocity se nezastaví. Přemýšlím nad různými věcmi, začal jsem si dělat pořádek v hlavě. Připouštím si chyby, které jsem udělal už hodně ddávno, vzpomínám na věci, které jsem udělal v dětství, v pubertě. Na lidi, které jsem za život potkal.

Je mi z toho celkově dost smutno. ale mám pocit, že jsem každým dnem silnější. A dospělejší.Uvědomuju si, že už dál nezvládám být dítětem. A pokud chci být šťastný, musím alespoň v některých ohledech dospět. Napiču.

Taky mám tendence přestat kouřit. Asi nejsilnější v mé už téměř desetileté kuřácké kariéře (hej, to už je tak dlouho? Doprdele...)

Všechny tyhle věci mě prostě dost kopou do prdele. Když se ohlédnu, vidím spoustu zmařených nadějí, špatných kroků a tři skvělé slečny. Moje dospívání..... Bylo, už není.

Snažím se na ni nemyslet, jak mě o to prosila. Moc se mi to nedaří.... Ale zvládám to lépe, než bych v pátek čekal. Výhoda našeho vztahu byla, že jsme si nikdy neměli šanci zvyknout být spolu. Nebo, alespoň teď je to výhoda. Nemůžu dnes usnout. Přemýšlím, co dělá.. Jestli je už na intru, sama.. Jestli už spí nebo je ještě vzhůru... Jestli je to napořád nebo jen na čas.....

Vyrovnávám se ztrátou Zůstaň.pryč po svém. Vzpomínám na věci, které jsme spolu zažili, vzpomínám na dobu, dky jsme se seznámili, psali si příliš krásné, příliš zamilované a taky příliš naivní smsky. Byli jsme šťastní. Vzpomínám na to a srdce se mi svírá. Vzpomínám na to a vím, že se to nevrátí. Vím, že musím jít dál. a tak vzpomínám teď, protože kdo ví, jestli budu chtít vzpomínat ještě někdy jindy.

Mnk mi napsala rozhořčený mejl. Prý má pocit, jako bych ani nebyl s ní. Kdoví, jestli samam tuší, jak blízko pravdě je. Co já vím, třeba to tu čte... Ale doufám, že ne, protože věty, které sem píšu, to jsou nože, které v podstatě zabodávám do ní.. a já jí rozhodně nechci ubližovat. Mám ji rád. Moc. Jenom se musím vypsat...

Uklízím si pokoj. Nacházím tu šílené věci. Ručně šitou panenku spolu s perem nějakého ptáka, několik stránek dopisů, které nemám odvahu číst.

Jestli je to osudové, tak na sebe narazíme znovu, jestli není, tak není třeba si to tolik brát.

Včerra jsem se pokusil o jakousi virtuální sebevraždu. Vymazat se z Facebooku, přestat blogovat, přestat používat ICQ..... No, jaksi se nezdařilo. Jsem na virtuálním světě závislý a nedokážu se od něj násilím odtrhnout.

Pro mě se vlastně nic nemění

Oba dva za sebou pálíme mosty jak vzteklí. Jako by to mohlo přehlušit všechnu tu bolest. A přřitom to funguje spíš naopak. S každou smazanou věcí je bolest větší a větší. A já vůbec netuším, jak teď budu žít. Neumím si představit, že bych ji už nikdy neměl vidět.
Mám Mnk., ale teď už vůbec nevím co s ní. V kontexrt dneška si neumím představit budoucnost s ní... Ale to nevadí.. To se nějak poddá. Mám ji rád, ona má ráda mě.. A s ní tohle zvládnu. Chtěl bych sní mluvit o tom všem, ale bojím se, že by to nepochopila. Nepochopila by, že jsem jí nikdy nechtěl ublížit, ani v minulosti, ani teď. nepochopila by, že to s ní můžu myslet vážně, přestože ji nemiluju.
Svět je složitý. příliš složitý. Chtěl jsem utéct a už nechci. Buduu s Mnk, pokusím se do ní oprvdu zamilovat... už teď jí k tomu chybí jen kousek... Kousek, který se teď sám násilím snaží uvolnit jí cestu. Kousek, který nechci pustit. Kousek, který miluju. Pro mě se vlastně nic nemění.

Já sem nakonec asi budu psát. Zkoušel jsem založit jiný, ale další změnu blogu už asi nedám...

Zrušil jsem facebook, zrušil jsem ICQ.. chtěl sjem zrušit i blog.... Ale nakonec sem spíš jen přestanu psát... Ze způsobů, jak mě kontaktovat zůstal mejl, případně jabber. adresu buď znáte, nebo mi nepotřebujete psát... mějte se... jo, ještě telefon, možná....

Člověk by řekl, že definitivní tečka za jedním vztahem, když už má mezitímvztah druhý, člověka nerozhodí. Já se teď rozhodně nerozhozený necítím. Jo, možná jsem vážně hajzl, který si jen před sebou samým dovede obhájit úplně všechno.
A teď tady sedím, úplně rozkopaný slzy mi tečou, lituju věcí, které jsem udělal, i věcí které jsem neudělal.
Včera jsem měl krutou depresi. Jak na nový rok, tak po celý rok říká se. A druhý den, mu dává za pravdu.
Mám chuť se vysrat úplně na všechno. Na vzpomínky, na Mnk. na školu. utéct prostě někam pryč... Utéct před věcmi, kteér mi tohle všechno připomínají. Utéct před svými strašáky.... Utéct před myšlenkou, že už je to asi opravdu konec. Že ji třeba už nikdy v životě neuvidím.
Dá se utéct před něčím takovým?
Je to jen pár minut a já jsem totálně v prdeli. Víc než kdykoliv jindy kvůli ní. Jak jsme si sakra mohli tak moc vejít pod kůži, když jsem se viděli 4x v životě? jaktože si pamatuju jak voní?

proč chodím s někým jiným?

dneska určitým způsobem skončilo něco, o čem jsem si ymslel, že to je životní láska... myslím si to i teď.

udělal jsem chyby a zaplatíme za ně všichni tři. seru na to. seru na všechno....

Bizarní milostný trojúhelník

Mnk. je do mě zamilovaná. Já jsem zamilovaný do Zůstaň.pryč. Zůstaň.pryč je zamilovaná do mě. Mnk. je blízko. Zůstaň.pryč daleko. Zůstaň.pryč o Mnk ví, Mnk o Zůstaň.přyč ne... alespoň ne z aktuálního pohledu. Zůstaň.pryč žárlí. Já mám výčitky svědomí, Mnk nic neví a je úplně šťastná. Ještě aby nebyla. Já jsem hodný a citlivý kluk, který se k ní chová hezky. Možná se k ní chovám i víc hezky, než kdybych ji doopravdy miloval, protože mám ze sebe blbý pocit. A ona za to nemůže. Zůstaň.pryč žárlí. Dneska nějak nedala, že s Mnk spím. To by bylo ještě docela pochopitelné, ale já to taky nezvládám. A bojím se, že to jednou Mnk napálím do očí v nejmíň nečekanou chvíli. A to si nezaslouží. Bizarní milostný trojúhelník.