Raději s tou druhou

Seru na to, že je dnešek divný. Pustil jsem si Napoleon solo, i když vím, že mě ta písnička rozkope do úplných sraček. Je mi to jedno. Půjdu za Bleuet a budeme pít. A až se opiju, tak s trochou štěstí zapomenu, že dnes bych byl raději s tou druhou.

Jste divní

Je mi divně. A taky si píšu se Zůstaň.pryč i Bleuet zároveň a to mě mate ještě víc. A taky jsem strašně zkouřený. A unavený z celého týdne. A mám prostě blbou náladu, tak po mě už sakra nic nechtějte. Koupil jsem si lístek na ples, večer ho zase prodám. Nechce se mi tam. Je to asi dost divné, že? Ráno koupit a večer prodat. Co už. Dnešek je divný, týden je divný, já jsem divný... a vy jste taky divní.

Nejkrásnější chvíle v životě

Jak se teď topím v těch depresivních, schizofrenních a nostalgických náladách, bylo mi dnes smutno. Vzpomínal jsem, jak jsem Tě viděl poprvé. Na tu chvíli, kdy ani jeden z nás nebyl ze sebe schopný vysoukat kloudného slova. Na chvíli, kdy jsem tě poprvé objal. A později poprvé políbil. Na to jak jsme potom leželi v trávě u krematoria nebo seděli v čajovně, případně pili na šílené diskárně mojita na cizí účet. Na to, jak krásně líbáš. Vzpomínal jsem na nejkrásnější chvíle v životě. Miluju Tě.

Zůstanu sám

Je mi zle. Deprese je zase tu, a já nevím co s ní. Napsal bych Bleuet, ale to by stejně nemělo smysl. Poslala by mi pár pseudopozitivních zpráv, které by mi stejně nepomohly a jí by zůstal akorát blbý pocit, že mi nedokázala pomoct. Napsal bych Zůstaň.pryč, ale z toho mám zase blbý pocit já. Nějak nevím, jak s ní mluvit. Lásku k ní jsem schoval kamsi.. a i když vím, že tam pořád je, na světlo ji příliš netahám. A tak na to stejně zůstanu sám.

5490 (+16425)

Před 5490 dny hulákal Klement Gotwald z jakéhosi náklaďáku, že se vrátil z Hradu. Kokot. No a dnes jeho jméno hulákali na Palachově náměstí maldí komanči. Kokoti.

//edit: nikomu vám nepřišlo divné, že součet 5490 je málo (15 let + 15 dní) a vůbec jste mě neopravili.. takž správný název článku by měl být 21915

Moje každodenní malé dilema

Po úplně moc dlouhé době jsem si pustil Buena Vista Social Club. A úplně si nadávám, že jsem to neudělal už dávno. Protože tohle je parádní záležitost. A tak to poslouchám, a přemýšlím, jestli vyrazím do Café P., jako každý den, nebo se na to pro dnešek vyseru. Jít, či nejít? První možnost je pravděpodobnější. Proč měnit násilím svoje zvyky, že jo? Je to takové moje každodenní malé dilema.

Vyhříval se na slunku

Miluju dny jako byl dnešek nebo včerejšek. Jen škoda, že Bleuet už je zase v Bigvillage. Bylo mi s ní včera úplně krásně. Procházeli jsme se po hrázi kolem řeky, povídali si, užívali si jeden druhého.. Dnes jsem si, úplně zhulený, sám sedl na lavičku v parku, vyhříval se na slunku, kouřil cigára a pozoroval lidi kolem. Prostě pohoda.

Kapely dobře hrály, lidi skvěle pařili

Koncert dopadl výborně. Přišlo dost lidí, byla výborná atmosféra, zvukaři dobře zvučili, kapely dobře hrály, lidi skvěle pařili. Všichni byli spokojení. Nebo se tak aspoň tvářili. A já jsem byl šťastný jako blecha, bavil jsem se s lidmi, s kapelami, objímal jsem Bleuet.. Byl jsem šťastný. Povedlo se to. Jsem rád, že jsem do toho šel, a jsem rád, že mi s tím Hex. pomohla. Někdy příště znovu.

Souložení a fetování ve třech

Dostal jsem nabídku na víkendové souložení a fetování (koks rulez) ve třech v nějakém horském hotelu. Abych prý měl inspiraci k psaní. Ehm.. No zní to docela lákavě, ale nevím. Nechat se vydržovat znuděnými zbohatlíky, to už by byl skutečný umělecký život. Termín není šibeniční, budu o tom přemýšlet.

Aby přišlo dost lidí

Čtvrt roku to chystám, domlouvám, zařizuju. Ne úplně sám, třeba Hex. mi hodně pomohla s plakáty atd. A dnes se to uskuteční. Koncert v Café P. Hardcoreový. Jsem nervózní, bojím se, aby přišlo dost lidí a já mohl zaplatit kapelám. 40 lidí je profitabilní hranice. Když přijde 40 lidí, budou všichni spokojení. A já nejvíc.

Reverend And The Makers - He Said He Loved Me

Tak tenhle klip jsme si nedávno pouštěli a mě totálně rozkopal. Tancující nohy nohy rulezzz! Ne vážně. Úplně jsem si užíval herecké výkony (ano, bavíme se o videoklipu) Jona McClurea a Laury Manuel. Ti dva si to prostě zcela evidentně užívají .)

Bylo aspoň co pít a hulit

Včera bylo B4P. Trapas. Žádní lidi, blbý prostor. Ale bylo aspoň co pít a hulit, sundali jsme se solidně... Takže z toho nakonec byla dobrá kalba, úplně jsem si to užil. Akorát jsem mohli dostat ještě výplatu.

Black Mountain - In The Future

Black Mountain jsou kapelou, se kterou ve svém okolí moc úspěch nemám. Nutím ji skoro všem a skoro nikdo ji neocení. Nechápu to. Mě tahle kanadská alternativně indie rocková kapela uhranula už svým prvním albem.
A svým v lednu vydaným druhým počinem si u mě reputaci rozhodně nepohoršili. In The Future je skvělé album. Je skvělé od první Stormy High na prvním disku do poslední Black Cat na disku druhém (druhý disk se třemi písněmi je součástí limitované edice, na prvním disku je písní deset).
In The Future je album, kde se pomalejší pasáže, inspirované, stejně jako na debutu, 60. a 70. lety , střídají s pořádnými rockovými nátěry (ale žádný hardcore). Aranže jsou skvělé, Black Mountain nenudí ani chvilku (většinu lidí prý ano - ale oni tomu nerozumí :), prostě, pořád se něco děje. Pravda, je to trochu náročnější. Přece jen Deluxed edition trvá 72 minut, běžná pak 57, navíc některé skladby jsou opravdu dlouhé (Tyrants 8:02, Bright Lights 16:41 - obě dvě patří mezi vrcholy alba). Ale stojí to za to. Poslouchat tohle album je nádherným kulturním zážitkem.

Tyrants mp3

Jsem taky extrémní pravičák

Sere mě, když se mluví o náccích jako o přívržencích extrémní pravice. Já jsem taky extrémní pravičák a nejsem nácek. A tohle mě uráží. Navíc mi místní nazi-spolky nepřijdou pravicové vůbec. Nesmyslné dělení na pravici a levici mělo možná smysl v dobách francouzské revoluce, ale dnes už je to pasé, tak už by to mohla současná média vzít konečně na vědomí.

Arctic Monkeys - Fluorescent Adolescent

Je mi uvnitř nějak prázdno

Je mi uvnitř nějak prázdno. Mám chuť se opít. Moc.

Docela mě překvapilo, jak jsou kluci potentní

Odpoledne trávím posloucháním různých side projektů bývalých členů At The Drive-In. Ať už to byly sólové desky Omara A. Rodrigueze-Lopeze, alba kapely De Facto (Omar A. Rodriguez Lopez, Cedric Bixler Zavala), nebo Sleepercar (Jim Ward). Docela mě překvapilo, jak jsou kluci potentní.

Nádherných jedenáct minut a dvacetčtyři sekund

Se Dice Bisonte, No Buffalo Omara Alfreda Rodrígueze-Lópeze je prostě ideální album na dnešní dopoledne. Obzvláště výborná je pak skladba Please Heat This Eventually, která trvá nádherných jedenáct minut a dvacetčtyři sekund.

Musím lhát sám sobě

Nesnáším deprese. Pár dní tu nebyly. Měl jsem pocit, že jsem šťastný. Byla to lež. Bylo to jen opojení z pocitu svobody, opojení ze světa viděného bez depresí. Jsem prostě v hajzlu. Musím lhát sám sobě, abych měl vůbec ještě pocit, že to má nějaký smysl. Připadám si ubohý. Brodím se v blátě svých lží a brodím se v nich sám. A jednou sám i chcípnu. Už aby to bylo.

O tom, jak jsem strašně chytrý

Mám divnou náladu. A tak si z nudy čtu články na wikipedii, hudebních nebo IT zaměřených serverech. Ostatně, většinu nedělí trávím podobným způsobem. Zapojují mozek, snažím se soustředit na nedůležité věci, abych nemusel přemýšlet nad věcmi, které mě serou.
Článkem o japonské letadlové lodi Šinano (přišel jsem na něj přes titulku wikipedie, nejsem fanatik do válečné historie, zbraní apod.) jsem vyčistil hlavu po rozhovoru s Infear, flamem Opera vs. Firefox po tom se Zůstaň.pryč. Smutek po Bleuet videem demonstrujícím možnosti 2D fyzikálního pískoviště.
Informacemi léčím debilní nálady. Abyste mě pak mohli srát kecama o tom, jak jsem strašně chytrý.

Péče o stálé zákazníky

Bezúročný úvěr (chlastání na sekeru), cashback (na sekeru si můžeš půjčit i pár desetikorun) a teď navíc personalizovaný nápojový lístek. Tomu říkám péče o stálé zákazníky. Proto taky sedím v Café P. skoro každý den

Možná je to lepší než spaní :)

Vstával jsem už někdy o půl osmé, abych mohl asistovat u kácení hrušně na zahradě. Ale zatím jaksi neráčil přijet chlápek s motopilou, takže jsem vstával zbytečně a mohl se prospat klidně o něco víc. Ale zase, poslouchat po ránu Black Mountain, psát si u toho s Bleuet. Možná je to lepší než spaní :)

Jde proti proudu

Je mi smutno po Bleuet, jsme unavený, nasraný a vůbec mi najíždí pěkně napiču nálada. Pomalu se ztrácím a najednou mám zase pocit, že mi nikdo nerozumí. Že jim nestojím za to, aby se aspoň trochu snažili, že jsem čím dál tím víc sám.
Jen Bleuet jde proti proudu. Chce být se mnou, snaží se mi rozumět, i když jsem jí k tomu zatím dal jen málo příležitostí. A vůbec toho o mě ví jen málo.. Ale na to je čas. Nechci to na ni hodit všechno naráz.

Trapné ZSV

Překvapilo mě, jak moc se mi změní písmo, když si předtím dám pár šluků a dvě piva nalačno. Pěkně to se mnou zacvičilo. Ale písemku jsme napsal solidně, tak doufám, že nebudu muset na konci dubna řešit trapné ZSV.

Europoslanec

Debatovali jsme dnes ve škole s Jaromírem Kohlíčkem, českým europoslancem zvoleným za KSČM. Bylo to nečekaně zábavné. Na první otázku začal odpovídat francouzsky, dkyž zjistil, že tazateli francouzština problém nečiní, přešel do angličtiny a pak do němčiny. Pak se pochlubil ještě italštinou a španělštinou. A vůbec, celou dobu se něčím chlubil. Že se zná s tím a s tím.. Ale to k tomu asi patří. Co mu upřít nemůžu, byl jeho vynikající mluvený projev. A taky se mi líbilo, že si svoje názory vesměs nechal pro sebe, protože volební kampaň přece do škol nepatří. Vlastně byl takový, jakého jsem jej čekal (komunisti si na rétorických schopnostech docela potrpí, např. Grebeníčkova řeč v pátek). Občas se sice snažil odpovídat na něco jiného, než na co byl tázán, ale co bychom chtěli od politika, že jo :)
Já jsem se jej docela ptal, zajímalo mě dost věcí, taky jsem vyfasoval nejvíc upomínkových předmětů (dával je za zajímavé otázky a postřehy), takže mám kapesní nožík (už si nebudu muset od našich půjčovat vývrtku :), opravdu miniaturní brožurku s názvem Má základní práva v Evropské Unii a její stejně miniaturní ekvivalent v angličtině, brožuru s přehledem europoslanců zvolených v ČRa nakonec ještě brožuru Dopravní politika Evropské Unie, sepsanou pravděpodobně jím samotným (minimálně se na nás směje už z obálky, a na zadní straně je jeho profil).
Takže asi tak. Bylo to zajímavé, dozvěděl jsem se dost nových věcí a vůbec to celé hodnotím kladně :)

Třeba bude ráno lepší

Půjdu spát. Dnešní den je prostě divný. Všichni kolem mě mají divné depresivní nálady a já jsem na tom stejně jako oni. Zaspím to a třeba bude ráno lepší.

Odpovědi neexistují

Propadám se někam jinam. Jsem ztracený sám v sobě a možná taky v ní. Utíkám a vůbec nic mě nezajímá. Zrychluje se mi dech a já vím, že tohle je boj. Cítím krev. Musím vydržet. Poražený nemá nic. Vítěz si může sbalit svých pár švestek a vypadnout. Chci vyhrát a je mi jedno, že já i ona jsme pouhými pěšáky v bitvě, která nikdy nebude mít vítěze. Protože na opravdu důležité otázky odpovědi neexistují.

Serou mě tupí lidé

Serou mě tupí lidé. Ne nikdo konkrétní, myslím tím spíš autory různých příspěvků v internetových diskusích. Že jsou hovna pod články na serverech typu aktualne.cz nebo novinky.cz, to už jsem si zvykl. Ale ono je čím dál tím víc sraček i na webech, které podobnými věcmi dřív tolik netrpěly (czechcore.cz, abclinuxu.cz). Prostě hnus. Nechápu, proč ti nejblbější mají největší potřebu otravovat ostatní svými zcestnými myšlenkami.

A nezvládám

Bleuet je pryč, uvidím ji až v pátek. Je mi smutno už teď. Zůstaň.pryč má strach, že mě ztrácí. Popíral jsem jí to, ale i já mám strach, že mě ztrácí. Ale to je jen na čas.. nebo není? Myslel jsem si, že to budu zvládat líp. Jeden vztah skutečný, druhý víceméně virtuální. A nezvládám.

Najednou má všechno znovu smysl

Svatovavřinecké 2006, nejkrásnější místo v okolí, navíc místo, kterým se můžu trošku chlubit. A Bleuet. Nejkrásnější den od mého výletu za Zůstaň.pryč. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jsem šťastný, opravdu šťastný. Bleuet je skvělá. A je tady. Se mnou. Najednou se zase cítím tak, jak už jsem nedoufal. Cítím se šťastný. Najednou je všechno jiné. Schízy, deprese, všechno je pryč. Nevím na jak dlouho, ale je mi to jedno. Tupý úsměv na rtech a dobrý pocit k tomu. Najednou má všechno znovu smysl.

Někdo s mojí IP mi čte blog

Mrknu do statistik, a zjistím, že někdo s mojí IP (jasně, nemám veřejnou, takže prostě se stejným providerem) mi čte blog. Používá Windows XP a MSIE 6.0 (fuj), a dnes se sem podíval už minimálně 6x (poprvé 8:24 a naposled 12:59). Trochu ve mně hrklo, jestli to nejsou naši, ale jeden přístup je skrz oběd, takže snad ne. Ale úplně dobrý pocit z toho nemám. Takže jestli jste se v tom poznali, tak mi hoďte echo, abych měl klid v duši a nemusel se užírat různými paranoickými konspiračními teoriemi.

Poprvé spolu mezi lidmi

Byl jsem včera v Bigvillage na koncertě. Moji oblíbení MDC hráli spolu s mými kamarády z FF. Byl jsem na to dost zvědavý, protože každá z těch kapel cílí někam jinam. MDC hráli super, fakt mě to moc bavilo (je prostě úplně žeru) a FF se mi taky líbili víc než obvykle (nejsem zrovna jejich fanoušek :), takže vlastně velmi pohodový koncert. Navíc vstup byl free :) Po koncertě a pokecu s lidmi z kapel jsme se spolu s Gopokerem vydali směr Hometown, abychom stihli poslední vlak. Chtěl jsem přijet brzo, abych se ještě viděl s Bleuet.
Byla v Café P. a vlastně poprvé jsme spolu byli někde mezi lidmi. Měl jsem z toho divný pocit. Její nejlepší kamarád ze mě asi není příliš nadšený, ale to je jedno. Vždyť mě skoro vůbec nezná. Stejně jsme tam jen chvíli. Doprovodil jsem pak Bleuet větší kus cesty domů, a pak jsem už i já pospíchal do postele. Byl to dost náročný den a já byl opravdu už hodně unavený.

Žádné oběšené holky

Jsem spokojený. Vážně spokojený. To se mi nestalo strašně dlouho. A nic se nehroutí, spíš naopak, moje pozice se stabilizuje. A nejzásadnější věc je, že jsem po hodně dlouhé době neměl schizoidní haluze. Žádné oběšené holky, ani kluk co lozí po jeřábu, žádní lidé, kteří se nevyskytují v mém normálním prostoru. Alespoň ne nějací výrazní, kterých bych si všiml. A čím dál tím víc mi to připomíná zápletku z The Melancholy of Haruhi Suzumiya. By mě zajímalo, jestli ten, co napsal námět, neprožíval něco podobného jako já.

Je důležité pamatovat si krásné věci

Byl jsem venku s Bleuet. Cítil jsem se jako malý kluk, když jsem ji poprvé líbal. Příjemné lechtání v břiše. Chvíle, kdy celý svět zmizí. Okamžik, který si chci vrýt do paměti. Je důležité pamatovat si krásné věci.

Moje účast v dějepise

Dnes jdu do školy až na devět. Jsem nešel později do školy už hodně dlouho. Od té doby, co tam relativně pravidelně chodím nám nějak první hodiny neodpadávají. No, od teď budu chodit na devět každé úterý :) Moje účast v dějepise není v druhém pololetí vyžadována. A to se vyplatí!

Taky spíš horší

Jsem vyčerpaný. Totálně. Je toho moc. Ve škole se příliš nezvolňuje, doma je to taky spíš horší, a momentálně nemám kde se před tím vším schovat. A tak aspoň sjíždím album Grinderman, od stejnojmenného projektu Nicka Cavea. Na první poslech mi to příliš nesedlo, nicméně na ty další už ano. Je to vážně hodně dobré album. Akorát mě trošku uspává.

Připadám si úplně neschopný

To asi s holkami vážně neumím. Jsme se (zase) nebyl schopný vymáčknout, a tak opět zůstalo u krásného odpoledne s vínem, povídáním, nádhernou krajinou okolo.. ale ničím víc. Připadám si úplně neschopný.

S lahví vína do hlubin lužních lesů

Píšu si půl dopoledne s Bleuet, domluvili jsme se, že když je tak hezky, tak vyrazíme s lahví vína do hlubin lužních lesů. A tam na loukách a paloučcích se budeme opíjet a líbat. Snad :)

Nádherně prosluněné ráno

Nádherně prosluněné ráno plné nostalgicky melancholických pocitů a útržků ze snů. Příliš mnoho citů, příliš mnoho lásky. Příliš mnoho na to, že jsem sám. Je mi krásně smutno.

Poslouchám dnes album One Cell In The Sea od A Fire Frenzy. K dnešnímu ránu je to to pravé.

Vypadá úplně moc spokojeně

Mám pocit, že se pokazilo úplně všechno. Z večera, který měl být skvělý, nezbylo skoro nic. Doufal jsem, že se posunem někam s Bleuet, ale neodpovídá mi na SMS, vůbec nic nevím. Byl jsem místo toho u Hex. Povídali jsme si, pili svařák, jsem rád, že jsem ji viděl. Vlastně ta návštěva zachránila jinak totálně posraný večer. Vypadá úplně moc spokojeně. Mám z toho radost.

Dopiče s dneškem

Tohle je prostě úplně zkurvený den. Deprese od rána, teď ještě zjistím, že nebudeme večer hrát na B4P, protože mají nějaké problémy s hasiči. Kurva drát. Jsem se na to těšil. A taky jsem počítal s penězi, které za to dostávám. Chtěl jsem z nich zatáhnout sekeru, co mám Café P. a vrátit kilo našim. A chtěl jsem se dnes opít a teď najednou nevím kde a za co. Potřebuji někam utéct. Jsem tak strašně v píči, že už to snad ani víc nejde. Nasraný na celý svět.

Chci umřít v teple. Zimu nemám rád.

Celý den mě pomalu pojídá. Pokaždé, když se do mě zakousne, projede mi bolest celým tělem. Zastavil jsem se cestou z oběda na mostě, pozoroval jsem řeku, a přemýšlel jsem, jaké by to bylo, skočit do ledové vody a nechat se unášet silným proudem někam, kde už nic nebolí. Bylo to lákavé, ale já chci umřít v teple. Zimu nemám rád.

Zaslepení rozumem

Ta epizoda ze včerejší cesty domů mě teď ráno úplně sundala. Nálada v hajzlu. Jak je sakra možné, že jsem to věděl? Věděl jsem to, jen jsem si nevěřil. Není to poprvé. Do prdele, co to je? Co se to se mnou děje? Co se to s námi děje? Nevíme nic, a přitom si už dávno hrajeme na bohy. My, ubohé nicky. Nevíme skoro nic ani o sobě. Co neznáme, nevidíme. Zaslepení rozumem. Chcípnem a nebudeme vědět o nic víc, než když jsme se narodili. Protože nechceme.

Nasere

Jsem včera cestou domů hypnotizoval mobilní telefon, a doufal jsem, že mi napíše Bleuet, jestli jsem ještě někde venku. Když jsem to v 0:48 asi po třech minutách vzdal, a telefon vypnul, abych nevymýšlel schizofrenické píčoviny, netušil jsem, že ráno, až jej zase zapnu, mi od ní přijde zpráva s časem 0:49. Nasere. A definitivně mi to potvrzuje, že nejsem normální. Tyhle náhody se mistávají až příliš často.

4th season

Právě jsem se dodíval na první díl čtvrté serie LOST. A mazec jako obvykle. Flashforwardy hodnotím pozitivně, motá mi to hlavu ještě víc. Bál jsem se, brečel jsem, nechápal jsem. Hej, na tohle jsem se vážně dlouho těšil :)

Pokud možno slušně

Zkurvené ráno. Nesnáším probuzení dnešního typu. Vytržení ze světa, kde se orientuji, do světa, ve kterém jsem ztracený. Vůbec nemám náladu vidět ksichty mých rodičů doprovázené nepříjemnými zvuky, které si budu muset přebrat a nějak diplomaticky, defenzivně a pokud možno slušně na ně odpovědět. Hnus.