Volno

Včera nám na autě odešla spojka, takže mám dnes volno. Jel jsme do Hometown, zakalit. Nevím, jestli to byl ten nejlepší nápad. Nějak mě to tady poslední dobou dráždí. Asi si začínám zvykat v Bigvillage.
Začal jsem přemýšlet o práci a o vlastním bytě nebo alespoň vlastním pokoji. Budu muset něco najít. A taky mi momentálně docházejí peníze. A do výplaty ještě skoro dva týdny. Ale měl bych mít nějaké nevýplatní příjmy, budu pouštět na rockotéce. To je pár stovek, které mě finančně dost uklidní. Vlastně na to, kolik z výplaty jsem platil za dluhy z dob minulých, vycházím docela dobře.
Půjdu teď k babičce na oběd. Ať si mě taky trochu užije. Přežeru se jako dobytek, aby měla radost.

Neměnil bych

Jsem divně zasekaný. Šrámy z minulosti mi lezou do současnosti a já vůbec nevím, jak se tomu bránit. Potřeboval bych trávit víc času se Šárkou, a dost mě děsí vědomí, že to (minimálně dost dlouhou dobu) lepší nebude. Pár ukradených hodin, dní jednou za pár týdnů. A tak si momentálně užívám těch nepříjemnějších podob lásky. Je to vyčerpávající, ale neměnil bych. Jsem šťastný. Jen jsem čekal, že být šťastný je o něco jednodušší. No a není.

Žádné

Žádné doteky, žádné objímání, žádná pusa, žádný sex, žádné dobrou noc, lásko... Jenom samota, trapné vtipy, samota, cigarety, šaliny pod oknem, samota.

My

Večer budem kalit v Café P.

Za chvíli vyrážíme se Šárkou do Hometown. Já si vyřídím doklady a nechám si potvrdit maturitní vysvědčení. A večer budem kalit v Café P. Se na to těším.

Komplikovaná

Nic není zadarmo. Vím to. A když mě nezajímají jednoduché holky, nutně jsem si musel vybrat komplikovanou. A momentálně spolu nějak nedokážeme vyjít.
...
Už je to lepší. Mnohem.

Není

Doufal jsem, že se ráno vzbudím a bude to pryč. Není. A já to nějak nezvládám. Vůbec nic nechápu, jsem úplně tracený. Nevím co dělat, tak jen čekám, co se z toho vyvrbí. Nějak se teď nemám čeho chytit. Mohu jen věřit, že to bude zase OK.

Dá mi za chvíli pusu

Za hodinu a půl už budu zase se Šárkou. Ona teď sedí v autobuse na D1 a hraje jí k tomu film Jeden den v New Yorku. Doufám, že přežije ve zdraví cestu i Olsenky a dá mi za chvíli pusu.
Zítra spolu jedem na Holubník, takže kdybyste tam někdo byli, dejte o sobě určitě vědět :) Zakalíme. Protože zpátky nám to jede až v neděli ráno.

Těším se na pátek. Přijede Šárka. :)

Pronásleduje mě příjemně melancholická nálada. Podíval jsem se na The Fountain, nádherný film, přestože decentně vykalkulovaný, a možná krapet přestylizovaný. Mám rád takové filmy.
Trávím dnešní večer sám, ostatně, jako většinu večerů tady. Zvykl jsem si na to. Mám pak dost času pro sebe. Už jsme se naučil pracovat i s mnohem menším přídělem volného času, než na jaký jsem byl zvyklý doteď. Dost času na filmy, dost času na knížky. Mám málo času na hudbu, ale to vyřeším přenosným mp3 přehrávačem, o kterém jsem byl doposud přesvědčen, že jej nepotřebuji. Časy se mění.
Těším se na pátek. Přijede Šárka. :)

Přijede v pátek

Přijede v pátek. V pátek. Pátek. .

Tu holku miluju

Ráno jsem doprovodil Šárku (už o ní nebudu psát jako o Zůstaň.pryč.. chtěl bych, aby zůstala tady :) na autobus. Loučení jsem nedal a raději jsem rychle utekl. Stejně bych celou dobu jen brečel. Těch pár dní bylo z nejkrásnějších v mém životě vůbec. Tu holku miluju.

Bez kompromisů

Jsme ještě nešli spát. Je to strašně skvělý pocit, když tady leží vedle mě, hladí mě po zádech a směje se na mě. Je to asi nejkrásnější ráno za hodně dlouhou dobu. Jsem šťastný. Opravdu šťastný. Bez kompromisů.

:)

Už je tu se mnou :)

30 minut

Zbývá 53 minut. Stihl jsme všechno tak jak jsem chtěl. Stejně jsem šíleně nervózní. 52 minut. Za chvíli se zvednu a půjdu na autobusové nádraží vyhlížet žlutý bus. Doufám, že SA busy jezdí na čas.
Už jen 41 minut. Utíká to. Pustil jsem si nějaké písničky na uklidnění a zhruba za 10 - 15 minut vyrazím. Rozhodně nechci přijít pozdě. Raději tam budu stepovat 20 minut předem.
Ještě 30 minut... povalím..

Už se jen jednou vyspím

Půjdu teď spát. A až se vzbudím, budu vědět, že jsem se dočkal dne, kdy se znovu uvidím se Zůstaň.pryč. Prostě už zítra. Touhle dobou už spolu budeme 5 hodin, tzn. že zbývá nějakých 19. Z toho budu 7 hodin spát a hodinu se chystat a dopravovat do práce, 8.5 hodiny -snad ne víc- pracovat, pak půlhodiny cesty z práce, sprcha, finální úklid pokoje -hej, kde sakra je vysavač? existuje vůbec něco takového v tomto bytě?- a cesta na autobusové nádraží. Takže nabytý program. Dá se tedy předpokládat, že to rychle uteče. Zařídil jsem snad všechno co jsem měl. Teď už zbývá se jen těšit. A pak si žžít čtyři noci a tři dny s ní.
Btw. je dost možné, že se do pondělka neozvu. Nevím uvidím. Rozhodně nebudu trávit čas tak zbytečnou věcí, jako je internet (lidé, kteří mě znají, se teď asi mírně pousmáli, ještěže je Gopoker na táboře, ten by možná smíchy spadl ze židle) , když jej můžu trávit s ní :)

Absolutně nesouvislý článek o botách

Koupil jsem si znovu pičundy. Tentokrát už správnou velikost 44. Všechny jiné boty mám kolem 42. od 41,66 po jedny 43. Boty velikosti 44 jsem si naposled koupil někdy v 15. Byly to nejdražší boty, které jsme si koupil. 43 tenkrát neměli, a byl jsem zvyklý si kupovat boty o číslo větší, protože jsem jaksi nezaregistroval, že mi přestala růst noha. Strašně moc jsem je tenkrát chtěl. Byly to trekingy Eider. Stály skoro 4000. Chodil jsem v nich pár měsíců, než jsem si přiznal, že jsou mi vážně veliké.
Drahé boty si kupuju pořád (vlastně poslední dva roky ani ne), i když přes 3000 už nestály žádné.. (poslední troje stály 800, 1600 a teď 80 za pičundy) Tedy, drahé kromě těch pičund. Pičundy se mi prostě líbí. Koupil bych si i conversky, ale rodiče mi na ně peníze nedají, protože to podle nich nejsou boty, a tudíž, dokud nevydělávám dost, abych byl ochotný utrácet za conversky (rozuměj, před converskami jsou komponenty do počítače, foťák, fesťáky, chlastání, hulení, jídlo, knížky, dluhy... a popravdě taky (hlavně) cigarety, protože moje pokusy přestat jsou zatím neúspěšné..btw. zítra mi začíná další pokus) jsem zatím odkázaný na produkty východoasijské provenience. přestože mají úplně divné číslování. Pravděpodobně už ta šikomooká děcka, která ty boty lepí, z těch hrozných pracovních podmínek vidí šejdrem.

Protože ji miluji

Je mi smutno a zároveň ve mně neodbytně klíčí pocit štěstí. Vzpomínám, jak jsem ji naposled líbal. Jak moc mi u toho bylo smutno. Myslel jsem, že je to naposled. myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím. Zničeho nic jsem se tenkrát rozhodl, že odjedu domů. Ani jsem jí to nemusel říkat. Poznala to sama. Vlak mi jel až za pět hodin a já celou tu dobu probrečel na nádraží. A pak celou šestihodinovou cestu. A pak celý zbytek neděle doma. Zkoušel jsem se potom zamilovat do jiné. Ať už to byla Painted.veil, Infear, Bleuet nebo Hodná.holka. Nějak to nevyšlo. Buď jsem ani neměl možnost nebo jsem to prostě nedokázal. Pořád jsem měl v srdci jen ji. Pořád ji tam mám.
Pozítří přijede. O 319 dní starší, než když jsem ji viděl naposled. Šíleně moc se na ni těším. Až zase uvidím, jak krásně se směje, až ji znovu obejmu, až ji znovu políbím. Protože ji miluji.

Kouřit a psát

Staršně moc bych si teď chtěl zapálit tady v pokoji. Nějak cítím že by to mému dnešnímu psaní prospělo. Nevím, co to se mnou je, normálně potřebu kouřit u psaní nepociťuji. Půjdu si zapálit aspoň na balkón. Třeba to mou potřebu alespoň částečně uspokojí.
****
Tak nevím. Asi to moc nevyšlo. Prostě bych chtěl dnes kouřit a psát zároveň. A nebudu. Co už.

Pondělovečerní zamyšlení

Melancholická nálada, vyčerpávající myšlenky, nepříjemné pocity. Jsou dny, kdy žít se mi zdá příliš náročné. To pak celý den jen ležím, poslouchám hudbu, někdy ani to ne, a celý den uteče a nezůstane z něj nic kromě debilní nálady.
***
Bojím se, že umřu. Zdává se mi o tom už několik dní po sobě. Vím, že je to reakce podvědomí na naše čtvrteční vyjetí ze silnice, ale nebojím se o nic míň. Zrovna teď bych vážně umřít nechtěl.
***
Během psaní poslouchám album Trees Outside The Academy od Thurstona Moorea (btw. taky občas řešíte problém, jak v češtině správně skloňovat cizí jména?), tak ať z toho taky něco máte. Tak nic. Nenašel jsem na youtube žádný videoklip ve slušné kvalitě. A ty hroznější si můžete najít sami.. Nebo nějaký torrent?

Deprese. Samota. Absťák. Hlad.

Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad. Deprese. Samota. Absťák. Hlad.

Na zmrzlinu. Nebo na lahváče.

Rozhodl jsem se dnes nevyužít ranního odvozu do Bigvillage a pojedu až večer vlakem. Užívám si, že po mě už nikdo nic nechce, a tak se jen flákám, poslouchám písničky z myspace a těším se na oběd. Taky si píšu s Zůstaň.pryč, takže nedělní pohoda jak vyšitá, navíc umocněná vědomím, že zbývají už je 4 dny.
A venku je úplně nádherně. Odpoledne vyrazím do parku na zmrzlinu. Nebo na lahváče.

Decentně depresivní myšlenky

Chytají mě decentně depresivní myšlenky. Snažím se s nimi bojovat, ale mám pocit, že je to pak jen horší. Prostě se v tom nějak utápím. Ještě 5 dní... A pak přijede. Aby o 85 hodin později zase odjela. Tuhle vidinu snáším dost blbě, přestože je 85 moje oblíbené číslo. Vůbec to snáším blbě celé. Doufám, že přijede, a všechny pochybnosti zmizí někde úplně pryč. Že budu zase znovu vědět, že mi všechno tohle za to stojí. Že mi ona za to stojí. A že já jí za to taky stojím. Stojím?

Italský layout klávesnice

Právě jsem se dorýpal v notebooku sestry A. (hej, nevím, jestli jsem ti už tady dával nějakou přezdívku, tak použiji tu starou), a to je síla. Je tedy hodně v pohodě. Dvoujádrový procesor, 2GB ram, maličký (12.1"?), prostě podle mého gusta. Akorát má italský layout klávesnice a to je právě jádro problému. Háčky a čárky píšu po paměti, a dokonce bez chyb. Horší je to s klávesami home, end, insert, delete. Mají totiž jiné popisky. Že je fine konec (end) ještě vím, ale že je místo del canc a místo home šipka. (navíc notebook, takže nemůžete spoléhat na klasické rozložení na klávesnici. No děs. Jeho majitelka s tím bude mít předpokládám ještě větší problém. Si asi bude muset koupit samolepky. (prodávají se vůbec ještě? přeci jen doba, kdy se k nám ve velkém dovážely klávesnice s německým layoutem ve velkém, skončila už docela dávno)

Koupání v pracovní době

Tak tenhle pracovní týden je zatím úplně pohodový. Dnes jsem opět končil ve tři, a navíc jsme se ještě v pracovní době na dvě hodiny ulili, a šli se koupat. Prostě paráda. Člověk by čekal, že když je takové horko, bude spíš víc práce. Je to nějaké divné.. Ale mě to nevadí :)