Absolutně nesouvislý článek o botách

Koupil jsem si znovu pičundy. Tentokrát už správnou velikost 44. Všechny jiné boty mám kolem 42. od 41,66 po jedny 43. Boty velikosti 44 jsem si naposled koupil někdy v 15. Byly to nejdražší boty, které jsme si koupil. 43 tenkrát neměli, a byl jsem zvyklý si kupovat boty o číslo větší, protože jsem jaksi nezaregistroval, že mi přestala růst noha. Strašně moc jsem je tenkrát chtěl. Byly to trekingy Eider. Stály skoro 4000. Chodil jsem v nich pár měsíců, než jsem si přiznal, že jsou mi vážně veliké.
Drahé boty si kupuju pořád (vlastně poslední dva roky ani ne), i když přes 3000 už nestály žádné.. (poslední troje stály 800, 1600 a teď 80 za pičundy) Tedy, drahé kromě těch pičund. Pičundy se mi prostě líbí. Koupil bych si i conversky, ale rodiče mi na ně peníze nedají, protože to podle nich nejsou boty, a tudíž, dokud nevydělávám dost, abych byl ochotný utrácet za conversky (rozuměj, před converskami jsou komponenty do počítače, foťák, fesťáky, chlastání, hulení, jídlo, knížky, dluhy... a popravdě taky (hlavně) cigarety, protože moje pokusy přestat jsou zatím neúspěšné..btw. zítra mi začíná další pokus) jsem zatím odkázaný na produkty východoasijské provenience. přestože mají úplně divné číslování. Pravděpodobně už ta šikomooká děcka, která ty boty lepí, z těch hrozných pracovních podmínek vidí šejdrem.