Z přednášky

Sedím na přednášce na divadelní fakultě. Mám totálně ucpaný nos (objevil jsem kouzlo Halls), ale rozhodně je to zatím moje nejzábavnější přednáška. Taky jsem si dnes koupil nový batoh a taky palestinu, protože nevím, kde mám tu, kterou jsem dostal od A. kdysi k vánocům. Snad je doma, protože jinak bych ji zapomněl v Křižanově, a to by mě docela dost mrzelo. Ale moje nová, oranžovočerná palestina je též fajn. Budu ji mít rád.

Mám dobrou náladu a mám vás rád

Nemoc mi dává zabrat. Večer jsem ještě popíjel víno, v noci bojoval s horečkami přes 40 stupňů, teď už je mi zase líp a od rána čumím na seriály. Nezvládám nic jíst, pít ani kouřit. Napadají mě myšlenky, abych šel k doktorovi, ale říkám si, že je na to čas. Všechny lidi, kteří o mě mají starost bych chtěl uklidnit, že tam půjdu, pokud bych i tentokrát zvracel krev. Mám dobrou náladu a mám vás rád.

Určitě v lepším stavu

Chystám se pomalu ven. Únava mě nebaví. Musím ven. Musím. Dnešní večer bude depresivní a já to vím. Venku s alkoholem, hulením, cigaretami a kamarády to přežiju určitě v lepším stavu než kdybych zůstal doma.

Kalbaaaaaaaa!!!

Vrátil jsme se před pár hodinami ze soustředění prvních ročníků naší katedry. A bylo to náročné. Dávali jsme tomu řádně pohulit, kalili jsme skoro nonstop, kalili jsme moc. Co jsem tak slyšel, tak si toho  dost nepamatuju. Rozhodně si nepamatuju svoje rozhovory s pedagogy. Podle toho, co jsem slyšel, oni si je rozhodně pamatovat budou. 

Ostudu jsem dělal pilně i v jiných oblastech, a tak jsem musel ráno (zhruba kolem 19:00) snášet debilní pohledy od holky, které jsem večer (6:00) utekl přímo z postele. Jsme se předtím nějak nepochopili. Utíkání z postele nebyla jenom moje specialita, o pár hodiny ddřív, asi kolem půlnoci, utekla nějaká holka z postele zase mně. A vůbec, různých veselých historek je plno. A to si jich určitě moc dalších nepamatuju.

Ale každopádně dobrá kalba. Pivo zadarmo je smrtící. I když i tak jsme si neodpustili naše pravidelné dávky bambusu. Ještě se tu objeví asi i nějaké video, uvidím, jak rychle bude dodělané. To se pak zasmějete.

A tak odjíždím roztrhaný

Poslouchám právě Napoleon Solo od ATDI. Je až s podivem, co se mnou tahle písnička pořád dělá. Trhá mě na kusy, stejně jako tenkrát. A tak odjíždím roztrhaný. Kalit a pít s budoucími uměnovědci. Na vysočinu. Hola.

Moc. Budem moc.

Za chvíli odjíždím na soustředění 1. ročníků oborů z naší katedry. Budem kalit. Moc. Budem moc.

Pouští nám tu operu

Sedím na přednášce. Pouští nám tu operu. Od Janáčka. Věc Makropulos. Nemám rád operu. Mohli nám tu snad raději pouštět žilou. Je to nuda. Už ať to skončí.

Koupil jsem si hračku

Koupil jsem si Asus eeePC 1000H. A mám z něj šílenou radost. Je prostě super. Moje nová hračka. Když mám tohle, nepotřebuju snad ani holku :)

Opravdová

Za 40 minut mi začíná první opravdová přednáška. Tedy, jestli bude opravdu opravdová :) Každopádně se předtím jdem opravdu zhulit. Pro jistotu, aby přednáška nebyla opravdová zase tak opravdu moc. A já se na to opravdu moc těším. Na opravdové hulení i na opravdovou přednášku.

Podzimní klasika.

Uvědomil jsem si, že deprese posledních dní je moje už několik (pět, šest?) let klasická podzimní deprese. Už teď se děsím, jak bude ta zima zkurveně dlouhá. A bude tma, pořád jenom tma. Všude. Venku i uvnitř. A k tomu šílené Bigvillage, depresivní samo o sobě. A k tomu já, a s největší pravděpodobností i nějaká slečna, protože já na podzim potkávám nějakou slečnu vždycky. Historie podzimních slečen je dokonce delší, než ta depresivní, i když jen o rok. No a k tomu samozřejmě hromady hulení, a možná taky houby, ale ty spíš ne, protože neznám nikoho, kdo by si je se mnou chtěl dát. Jsem prostě příliš šílený. Sám nevím, jestli je chci někdy znovu.

Hraje mi tu momentálně Blood Red Shoes a já kurva přemýšlím, proč tohle neposlouchám ještě častěji. A taky, že si musím koupit konečně nějaký mp3 - nebo raději ogg player. :)

Já už bohem nebudu

Šel jsme včera spát s divnou náladou. A probudil se s regulérní depresí. Všechno kolem je studené, šedivé. Já sám jsem studený a šedivý, a ani desítky litrů vína týdně na tom nic nemění. Ale stejně piju. Ne proto, abych zapomněl, abych utopil smutek. Nechci nic zapomínat, nechci nic topit. Ale prostě jen proto, že mě to baví. Prostě jen proto, že s vínem ten čas rychleji utíká. Nebo proto, že s vínem nejsem sám. Případně proto, že nemám dělat co jiného.

Snažím se žít si svůj život, ale postupem času si uvědomuju, že to spíš já jsem žit svým vlastním životem. Že mám jen minimální kontrolu nad vším, co se kolem mě děje. Říkám věci, které nechci říkat, ale ony se mi derou do úst a já si nemůžu pomoct. Je to celé nějaké divné.

Kdysi jsem prosil hypotetického boha ať mi dá další rozměr, že 5 smyslů je málo, že chci víc. Mám co jsem chtěl, proč si stěžuju.

Jsem zničený, a měl byhc se s tím smířit. Odhodit veškeré ambice a jenom pít. Vzdát se představy, že někdy to bude lepší. Bez budoucnosti bude to pití ještě příjemnější. Bez budoucnosti budu já sám svobodnější. Bez budoucnosti budu ztracený ještě víc než jsem. Budu bloudit ve tmě jako jsem bloudil předtím. Budu bloudit ve tmě, ale už nebudu hledat světlo jako tenkrát. Budu bloudit ve tmě a doufat, že to brzy skončí.

Já vůbec nic nevím. Nic. NIC. Život nemá smysl, když nemůžeš vědět úplně všechno. Věřím, že smyslem lidské existence je shromažďování poznatků o všem, aby jednou v budoucnosti měl nějaký jedinec možnost vědět úplně všechno. Do té doby už stvoříme umělou inteligenci, a kldyž bude vědět někdo úplně všechno, stanou se lidé bohy. Já už bohem nebudu. A to, že bohem nebude ani nikdo z vás, mě vůbec nezajímá.

Tak, Ondřej se definitivně zbláznil. Jsi OK? Nechceš si povykládat? Ne, nechci. Nechci, nechci, a nechci. Teď si vykládám. Sám se sebou. Dopřeju si dostatek pozoronosti, chápu všechno co si chci říct. Raději přemýšlím sám. S lidma už budu jen pít a hulit.

Všechny školní povinosti s přehledem

Ze života se mi postupně stává jedna velká kalba. Za posledních osm dní jsem jen jednou neopil, ale to jsem se aspoň zhulil. Hulil jsem samozřejmě i všechny jiné dny. Litry červeného vína a sáčky se zelenohnědým obsahem mizí rekordní rychlostí. Nicméně však zvládáme všechny školní povinosti s přehledem, především pak díky Gopokerovi, který na to z nás sere nejmíň, a vždycky ví, kde máme kdy a kde se co vyřizuje. Ale my zase na tu školu míň blijeme.
No, užívám si prázdniny. Od pondělí už mi začínají ostré přednášky.. Kruté.

Poker

Začal jsem nedávno hrát poker. První pár her s kamarády v hospodě, pak pár zkušebních her zadarmo na netu. A včera jsme se odvážili s Gopokerem do pokerové herny. A já jsme skončil mezi prvními třemi, což znamená, že jsem vyhrál nějaké peníze. Mám z toho radost ještě teď.

Život, ženy, knihy, bůh a svět

Dočetl jsem Řeka Zorbase, románovou prvotinu Nikose Kazantzakise. A předpokládám, že se k téhle knížce budu vracet celý život. Protože Zorbasův náhled na život, na ženy, na knihy, na boha a na svět je zcela jistě výjimečný a věřím, že podobný přístup k životu může být určitým způsobem, jak dojít ke štěstí, alespoň pro některé lidi.

Nepotřebuji být šťastný za každou cenu

Hej, jak jste asi už z mých článků poznali, jsem poslední dobou dost mimo. Rande na slepo, horoskopy.. to je jen špička ledovce. Jsem prostě sám. Vkrádají se ke mně takové pocity, že nikomu nechybím.. a vůbec podobné depresivní myšlenky. Samozřejmě si racionálně uvědomuji, že to tak není. Ale jsem prostě osamělý. Potřeboval bych, aby mě měl někdo opravdu rád. Ale aby to byl někdo, koho bych byl schopný rád i já. Nepotřebuji být šťastný za každou cenu. To bych raději nebyl vůbec.

Lépe slušet k mému věku

Dle náhodně shlédnutého horoskopu mě čeká nový a kvalitní vztah, jenž však nemusí mít nedokonalost či velkou romantiku lásek dřívějších, ale zase bude lépe slušet k mému věku. No jsem na něj zvědavý.

To bych asi nedal

Rande bylo docela šílené. Jsem si docela jistý, že z tohoto nic nebude. To bych asi nedal :)

Za chvíli mám rande

Za chvíli mám rande. Takové to klasické rande na slepo. Sraz tam a tam, v tolik a v tolik, budu oblečená tak a tak. Vůbec se mi tam nechce, necítím se na něco podobného vůbec připravený. Ani si nejsem jistý, jestli někoho chci, jestli chci někoho nového. Obzvlášť, když existují lidé v mém okolí, o které bych stál (nebo spíš stojím). Jenomže různé překážky, ať už skutečné či domnělé, jsou i příčinou toho, že hledám někde jinde, a že na to rande půjdu. Třeba to bude fajn holka.

A já jsem jen člověk

Viděl jsem v posledních dvou dnech dva filmy, které mají společné to, že jde o třídní (školní) kolektiv. Battle Royale a Náš vůdce. Oba vykreslují kolektivy v opravdu vyhrocených situacích, oba mě zasáhly možná víc, než bych si byl ochotný připustit. Pořád teď přemýšlím, jak jednoduché je někoho zabít, přemýšlím jak jednoduché je ovládat dav. Dokázal bych to taky? Mám strach, strach sám ze sebe. Člověk je jen zvíře. A já jsem jen člověk.

Postavit čelem

Snažím se jít pořád dál, neohlížet se, nevzpomínat. Pořád naplno. Pořád sám. Na rozcestích nezastavuju, jen automaticky vybírám nějakou cestu, jen abych se nemusel zastavit. Ale i tak vím, že mě moje vzpomínky doženou, že se jim ještě budu muset postavit čelem. Ale dnes ještě ne, dnes je ještě brzo.

Potřebuju zneužít nějakou holku

Vyrazím dnes do Bigvillage. Hromada chlastu a hulení před náma. Budem zabíjet černou mrchu. Potřebuju se opít. Potřebuju se opít moc. Cítím se dnes nějak divně. Cítím se dnes zkurveně sám. Potřebuju zneužít nějakou holku. Potřebuju, aby se mi hrabala ve vlasech, smála se na mě, líbala mě, spala se mnou. Jsem prostě nadržený.

Že to mít nebudu

Čundr, i když nakonec jen dvoudenní, se vydařil. Strávil jsem dva celé dny s člověkem, se kterým už zase tolik času netrávím. Jsem za to rád, fakt mě to bavilo.
Ale o tom psát nechci. Na čundru jsem si uvědomil víc věcí, měl jsme ostatně docela dost času přemýšlet. Uvědomil jsem si, co chci a taky kam chci v dalším životě zhruba směřovat. Neliší se to příliš od představ, které jsem měl předtím, jenomže teď je pro mě všechno jasnější. Ale mít ve věcech jasno není nutně vždycky pozitivní, a tak se teď trochu plácám v blbých náladách. A pomalu se uzavírám víc a víc do sebe a přemýšlím, že být single není možná až tak špatná představa.. A jasno už najednou není vůbec tolik jasné. Dalo by se to shrnout do věty: Vím co chci, ale jsem smířený s tím, že to mít nebudu.

Je to jen docela krátký čundr

Balím se. Jedu na čundr. Nevím ejště vůbec kam. Prostě pojedem s kamrádem na blind stopem. Sám jsem zvědavý, kde nakonec skončíme. Až se vrátíme, což bude pravděpodobně v neděli -je to jen docela krátký čundr- dám vědět :)

Gecko prostě není tak dobré jádro

Ehm. Už i já jsem si zkusil Google Chrome. A kdybych provozoval na nějakém počítači podporované windows, možná bych jej používal i dlouhodobě. Ovšem s mou kombinací Kubuntu 8.04/Windows ME na Google Chrome mohu na nějakou dobu zapomenout. A do budoucna to asi bude boj mezi Konquerorem 4, Firefoxem 4, a Google Chrome. A jestli bude Google Chrome opravdu podporovat rozšíření z Firefoxu, jak se objevuje v některých diskuzích (nevím jestli tomu věřit), byl by asi vítěz jasný. Gecko prostě není tak dobré jádro.

Ehm, omlouvám se vám za poněkud techničtější ráz článku, než je u mě obvyklé. :)

Ani chodit

Od včerejška jsme zase v Hometown. Nasral jsem se včera hned po příjezdu, protože jsme nemohli sehnat žádné hulení, a tak jsme se jenom mírně připili z bambusu a nakonec jsme vlatsně sehnali i nějaké ty štráfy. A tak jsem šel domů docela spokojený a těším se na dnešní odpoledne, na další kolo. Zhulím se tak, že ani chodit nebudu moct. Však mám prázdniny.

Už druhou

Půjdu spát. Poprvé po dlouhé době jsem si ustal uprostřed pokoje. Vlastně poprvé, od doby, co tu byla Šárka. Našel jsem tu dnes její gumičku. Už druhou. Musím se přes to už konečně přenést. Aby to bylo definitivně za mnou. Jenomže to se musím zamilovat do jiné. Nezlobil bych se, kdyby to bylo rychle. Tohle apatické mezidobí je poměrně vyčerpávající.


//večer mi z ničeho nic vypadl net, takže to postuju až teď

Vždycky je šance, vždycky

Deprese. Odolával jsem dlouho. Momentálně jsem ale v hajzlu. Potřebuju změnu. Potřebuju školu. Potřebuju něco dělat. Musím se z toho dostat, musím. Za každou cenu. Hlavně se nvzdávat, nevzdávat. Vždycky je šance, vždycky. Musí být. Jinak by v tom nebyl žádný smysl.

S předmluvou i s vysvětlivkami

Místo spaní jsem si četl Feuchtwangerovu Ošklivou vévodkiny. Bylo to trochu zklamání. V podstatě životopis tyrolské vévodkyně Markéty zvané Pyskaté. Nebavilo mě to ani zdaleka tolik, jako Židovka z Toleda. Ale i tak jsem tu knížku za nějakých pět hodin přečetl od začátku do konce i s předmluvou, i s vysvětlivkami. Bylo to lepší než se unášet na sentimentální vlně, která se po mně chvíli po mém půlnočním probuzení převalila.

Po tváři slané cestičky

Šel jsem spát už někdy v šest. Byl jsem šíleně unavený. A teď jsem se vzbudil a nemůžu spát. Navíc jsem měl dost divné sny a teď je mi docela úzko. Prostě mám divný pocit za hrbem a v očích. Možná jsem plakal i ze sna, protože se mi zdá, že mám po tváři slané cestičky. Chtěl bych si pamatovat, o čem se mi zdálo. Ale zůstal mi jen pocit úplného zmatení.