Rezignace

Rezignoval jsem na potřebu se v něčem vyznat a nechám se volně nést proudem událostí.. Žádné násilí a otevřená mysl. Moje současná cesta za štěstím.Přestal jsem řešit i dilema dvou slečen. Nevím jestli je to nevěra, ale kašlu na to. Prostě jednu miluju a druhou mám zatím jenom rád. Naživo se vídám jen s jednou,a tak v tom odmítám vidět nějaký morální problém. Já si prostě jenom nechci vybírat. Z toho bych měl ještě blbější pocit než teď.. Já prostě nevím... Zkurvený život, že tohle musím řešit. proč nemůžu prostě jen jednodušše být s někým, koho miluju?

Se slzami v očích zpívat Napoleonovo sólo

S úsměvem na rtech ležím v posteli a smutním. Psal jsem si někdy po obědě se Zůstaň.pryč. Chtěli jsme vyřešit náš ujetý vztah, kdy spolu nemluvíme, ale přitom si navzájem šíleně chybíme.. A teď.. kdo ví, jak to vlastně je. Každopádně na tom, co k sobě navzájem cítíme, slova nic nezmění.... Já jsem zamilovaný do ní, a ona snad do mně. Jsme si pořád stejně blízko. Pořád spolu nemůžeme být. Pořád je nám smutno a pořád to bolí....
Třeba se jednou protrpíme ke štěstí, budeme se navzájem ničit tak dlouho, že budeme moct být jednoduše spolu. Pak se budeme opíjet štěstím, a se slzami v očích zpívat napoleonovo sólo.

Protože This is forever?

Komunikujeme spolu přes smsky posílané k vhodným příležitostem. Narozeniny, svátek, výročí našeho seznámení, Vánoce.... A pak přes blogy. Navzájem si sdělujeme, že na sebe pořád myslíme. Navzájem posunujeme náš společný příběh zase trošku dál.

Nevím. Občas mám pocit, že tohle byla (je, bude) moje životní láska. Nebyl jsem nikdy zamilovaný víc, pochybuji o tom, že to vůbec lze... Hlavou mi probíhají různé myšlenky, nápady a plány.. Jenomže všechny by s největší pravděpodobností skončily dost hrozně. Náš vztah nemá řešení. Jsme daleko, ona je štír a já beran. Oba to víme. Oba to pořád řešíme.

Skákající zelený smajlík byl každopádně v pohodě. Zažil jsem s Tebou spoustu krásných okamžiků, které si budu pamatovat do konce života.

Miluju tě. A vím, že to víš. Chtěl bych být s Tebou. Chtěl bych tě strašně moc. Ustáli bychom to tentokrát? Návaly lásky následované zoufalstvím, protože nám svět nedopřeje být spolu. Znovu každý večer brečet do polštáře, protože je nám smutno? Pouštět si jednu písničku dokola, protože This is forever? Je tohle to, co chceme? Nebo to snad může být jiné?

Moje Vánoce.

Vánoce jsem zatím přežil docela v pohodě. Teď dám ještě oběd u matky a bude to za mnou celé. Tohle jsou každopádně dost kruté vánoce. Doma probíhají celkem v pohodě, obzvlášť když je porovnám s jinými roky. Z osobního hlediska to není tak úplně fajn. neviděl jsem dost lidí, které jsem vidět chtěl. Když už se lidi nepotkají ani o vánocích, začíná být něco špatně. A my prostě stárneme..

Na Vánoce mi napsala Zůstaň.pryč. Nějak nevím, co si s tím počít. Mám pocit, že veškeré možnosti jsou prostě špatně. Že nás to oba ničí. Neumíme být spolu, ale jak to tak vypadá, bez sebe to taky nezvládáme zrovna nějak dobře.

No a do toho ještě Mnk. Naivní (nemá to být urážející) mladá slečna, která docela dost chlastá, vypadá, že mě má moc ráda a já úplně nevím co s ní...

Přiblble se usmívám

Nemám rád vánoce, ale nakonec i na mě dolehla vánoční atmosféra, a tak s uslzenýma očima poslouchám některé písničky, přiblble se usmívám a je mi fajn. A dřív, než si uvědomím zoufalost svého počínání, vyrazím do Café P. a opiju se tam. Nebo se možnná neopiju, nevím, jestli mám náladu pít.. Ale prostě nebudu sám. To je v tuhle chvíli nebezpečné..

Já se dnes tak dobře zliju......

Trochu mě přešla včerejší předvánoční deprese. Asi bych za to měl poděkovat i mým rodičům, kteří to asi docela pochopili a nenutí mě dnes účastnit se čehokoliv vánočního kromě večeře a dárků.. A tak trávím den posloucháním soundtracku k Across The Universe, The Racounteurs, The Kills a vůbec hudby, kterou mám rád, ale už jsem si ji delší dobu nepustil... Prostě pohoda. A docela se těším na večer... Až vypadnu ven, opít se do Café P. Jé, já se dnes tak dobře zliju...

ZKURVENÉ VÁNOCE. NEJTUPĚJŠÍ SVÁTEK EVER....

Celodenní lyžování, teď víceméně deprese, posledních pár dnů příšerný kolotoč vzpomínek, výročí... ztracenější než kdykoliv jindy, navíc s holkou, která mě úplně nechápe... S holkou, kterou nemají rádi moji kamrádi, s holkou, která mě fyzicky nepřitahuje... s holkou, které se ani tak nechci vzdát... něco mě k ní táhne... a něco mi říká, že je to všechno blbě... napiču svět... A ÚPLNĚ NEJVÍC ZKURVENÉ VÁNOCE. NEVÍM, KTERÝ PIČUS VYMYSLEL VÁNOCE.. NEJTUPĚJŠÍ SVÁTEK VŠECH DOB.

Dreamer

Sobota dlouhá, ospalá.. člověk se pak zabaví různými věcmi.. Narazil jsem na web mypersonality.info.. udělal jsem si zatím jen jeden test z těch dostupných a výsledek mě příliš nepřekvapil... Jsem prostě snílek..... (nepsal jsem to tu už dnes náhodou jednou?)

Pořád jsem hlavně idealista a snílek

Posledních pár dní nebylo vůbec jednoduchých. Proběhla nějaká výročí, kvůli kterým jsem měl pár nocí docela špatné spaní. Vzpomínky hryžou. Do toho Mnk., se kterou je mi fajn, ale (zatím?) ji prostě nemiluju. To neznamená, že s ní nechci být.. A ani to neznamená, že jsem s ní, jen abych s někým byl. Já se prostě momentálně asi nedokážu zamilovat. Jestli vůbec někdy...
Jsem nedávno četl jeden článek. Psalo se tam o tom, že romantické komedie ničí partnerské vztahy, protože v lidech vzbuzují přehnaná očekávání. Mám to podobné. jenomže přehnaná  očekávání ve mě vzbudil můj poslední vztah..... Nevím jestli ještě s nějakou holkou zažiju ten pocit, kdy mě bude mrazit v zádech jen když se na ni podívám. Jestli se mi ještě někdy podlomí kolena, když se na mě nějaká holka usměje... A prostě nějak tak.. však víte...
S Mnk. bývám spíš chladný, mluvím mnohem méně, než mluvím obvykle, víceméně mi stačí, že je se mnou, někde poblíž.. Cítím se s ní líp, než s většinou jiných lidí.. Jsem s ní pragmatičtější, realističtější, stojím nohami víc na zemi.. I když, to je hodně relativní.. pořád jsem hlavně idealista a snílek.. Jenom jsem se smířil s tím, že mě už možná taková láska nepotká... Neberu to jako nějakou tragédii, uvědomil jsem si, že kvalitní vztah jde vybudovat i bez lásky. A zjišťuju, že to asi není zase až tak výjimečné.
Jsem rád, že jsem to prožil. Aspoň už vím, co je to být opravdu zamilovaný.

Zkurvené vztahy

Mám už do včerejšího večer dost divnou náladu. Byl jsem venku a během večer jsem se tak nějak střídavě potkával s Mnk. neměl jsem na ni včera zrovna moc náladu. Vlastě jsem z ní včera neměl vůbec dobrý pocit. Najednou mi připadá až moc mladá... Ale jakože extrémně. A taky si uvědomuju, že je mi s ní fajn, když jsemm spolu sami, ale už ne tolik, když jsme spolu mezi lidmi. Tohle budu muset nějak rozřešit, protože tohle nechci zažívat pravidelně.
Navíc vážně nejsem zamilovaný. Občas mám pocit, že bych se zamilovat mohl, ale možná taky ne. A tak se zatím nechávám vést vztahem, který mě vlastně téměř ničím neuspokojuje. Nespíme spolu (chci s ní spát?), píšeme si málo, nemáme stejné zájmy, jenom spolu občas trávíme nějaký čas. A je nám u toho hezky. Stačí mi to? Já sám nevím.

Proč jsem se v tom hrabal

Povedlo se mi nechtěně rozjet si docela solidní depresivní náladu. Hlad, tma, samota a hudba ke které se poutá příliš vzpomínek. Nechat chvíli podusit a deprese vyleze. jako bych to neznal. Vždyť o tomhle píšu už kolik let co bloguju. (kdo to neví, tak tohle není ani zdaleka můj první blog) Vlastně už je to opravdu nudné. Nudí to už i mě. Budu se celý večer znuděně válet v posteli, kurvovat že nemám co jíst, poslouchat huddbu, sledovat seriály, možná nějaký film a po půlnoci kontrolovat stav účtu. A když tam budou peníze, tak se vydám do města, zažeru hlad, zapálím si a možná půjdu pít. Na depresi nejlepší.... Hej, já jsem taková piča, proč jsem se v tom hrabal?

Už sem píšu rok

Před chvílí jsem si uvědomil, že sem píšu už rok.  Čtu si články, které jsem psal před rokem.. A jsou mnohem lepší, než jsem čekal. Můj život mi z  nich přijde zajímavější, než ve skutečnosti byl. Na druhou stranu, jsem teď celkově o dost chladnější. Tenkrát jsem byl ještě šíleně moc zamilovaný do Zůstaň.pryč.. když si ty články čtu, tak mě mrazím, jak až moc. Teď spolu nekomunikujeme, jen občas, při příležitosti jejích narozenin nebo mého svátku. Každopádně to budou za dva dny dva roky, co jsme se poprvé potkali (virtuálně).

nevídám ani Infear, přestože si už asi půl roku slibujeme, že spolu půjdeme na pizzu.. Můj život se změnil. Jsem teď vysokoškolák, jsem dospělejší, jsem větší realista, mám větší strach z bolesti a zklamání, celkově jsem opatrnější. Možná jsem si ještě nepřipustil, jaký vliv na mě měly události letošního léta. Vždyť já jsem to víceméně přesel, neřešil vůbec nic, zadusil to v sobě,  přechlastal zbytky.

A teď začínám znovu.. s Mnk. Nejsem si jistý, jestli budu schopný se do ní zamilovat šíleně a bezhlavě, jako jsem se zamilovával dřív.. Ale svět není jen o tom... Navíc pořád doufám, že toho ještě schopný jsem... Jenom prostě potřebuju mnohem víc času...

Jestli je Mnk ta správná holka

Včerejší večer probíhal v poklidném duchu. Byl jsem v Café P., hrál fotbálek, kouřil brčka, bylo mi fajn.. Pak přišla Mnk (rozsekla to babička, podle ní je to Moje nová kamarádka.. ale je to pěkná slovní hříčka)... Nejdřív jsem ji nějak nedával. Byla přítulná víc, než jsem zvládal (totálně přepálený, nezvládal jsem ani mluvit, myšlenky mi utíkaly všemi směry), ale bylo mi fajn. A krásně líbá.. Což mě příjemně překvapilo, protože doteď jsem si myslel, že líbá nic moc.. Asi si na mě taky potřebuje zvyknout, uklidnit se, neřešit zbytečné věci apod. Ale po včerejšku mi zmizelo docela dost z počáteční nejistoty, jestli je Mnk ta správná holka, se kterou se mám pokoušet o nový vztah. Teď věřím, že tomu tak je :)

Ona mladá nebo já starý?

Byl jsem včera se svojí novou slečnou. Takže jsem docela plný dojmů a možná i vy čekáte, až sem napíšu, jaká je.... Je mladá. Moc. Sice je o pár měsíců starší, než třeba Zůstaň.pryč, ale určitým způsobem mi připadá o dost (v řádu roků) mladší.. Trochu jsem se toho lekl.. Ale jinak je fakt moc fajn. A společné odpoledne jsem si užil... A vypadala, že se jí líbí Mars Volta a taky Spoon... A teď, jak to tak píšu... možná není ona příliš mladá, ale spíš já už jsem příliš starý... Jo, to by možná bylo docela odpovídající... Jsem zvědavý na dnešní večer..... To budou zase nové dojmy....

PS: ať to vyznívá jakkoli, tak jsem za ni (přezdívku fakt ještě nemám) rozhodně moc rád... 

Má nebo nemá

Od té doby, co jsem v Bigvillage na výšce jsem ještě domů nejel tak nadšeně jako dnes. Ale zároveň se i trochu bojím. Uvidím se poprvé se svojí novou slečnou za střízliva. To je dost divné. Divných věcí věcí je kolem toho ale víc. No, nebudu se stresovat, prostě se těším. A třeba jí po dnešku zvládnu i vymyslet přezdívku na blog. A budu vědět, jakou mají barvu její oči. A taky budu vědět, jestli to má nebo nemá cenu....

Už ať je čtvrtek

je mi fajn, užívám si přísun romantických smsek a nesmělých vyznání.. přemýšlím, jaká asi je, protože si uvědomuju, že se vůbec neznáme... a doufám, že bude tak skvělá, ajk to zatím vypadá. Začátky nových vztahů bývají fajn. Jáj, už ať je čtvrtek, vážně se na ni těším.

každopádně nový vztah není to jedinné, co těď řeším. Problémů hromada, ale s kamarády, a s novou slečnou je to všechno tak nějak jednoduší. ale práci rozhodně neuteču...