úterý 9. prosince 2008

Proč jsem se v tom hrabal

Povedlo se mi nechtěně rozjet si docela solidní depresivní náladu. Hlad, tma, samota a hudba ke které se poutá příliš vzpomínek. Nechat chvíli podusit a deprese vyleze. jako bych to neznal. Vždyť o tomhle píšu už kolik let co bloguju. (kdo to neví, tak tohle není ani zdaleka můj první blog) Vlastně už je to opravdu nudné. Nudí to už i mě. Budu se celý večer znuděně válet v posteli, kurvovat že nemám co jíst, poslouchat huddbu, sledovat seriály, možná nějaký film a po půlnoci kontrolovat stav účtu. A když tam budou peníze, tak se vydám do města, zažeru hlad, zapálím si a možná půjdu pít. Na depresi nejlepší.... Hej, já jsem taková piča, proč jsem se v tom hrabal?

1 komentář:

Illuén řekl(a)...

jo, tohle přesně znám...
stejně mi to vždycky ujede a přečtu si starý články, který zas rozjitří všechno, co se snažím udusat pod povrch myšlení...
už je to asi náš "osud" se neustále v něčem babrat...a nejlépe v sobě