Z ničeho nic jsme zhruba tam, kde jsme byli před rokem. Opět jsme se dostali do stadia, kdy chceme být spolu, kdy věříme, že je to možné, kdy máme oba potřebný elán... protože se nám po sobě stýská, protože patříme k sobě, protože já miluju ji a ona miluje mě? Nevím, jestli jsou tohle ty správné důvody, ale vnímám to tímhle způsobem a věřím, že tímhle způsobem to vnímá i ona.
A tak mám teď pocit, že jsem opravdu šťastný. Najednou je mi jedno, že se mi nedaří v práci, protože si umím představit, že když nedokážu tohle, dokážu zcela jistě něco jiného. každopádně bitvě není konec. Lacino se nevzdám. Obzvlášť ne teď, kdy mám elánu na rozdávání.
Nebavili jsme se vůbec, kdy a kde se uvidíme, ale jak nás znám, tak to nebude trvat dlouho.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat