Zakřikl jsem to. Teď, když už je venku tma, si nejsem svým vítězstvím najednou vůbec jistý. Strašně moc bych chtěl, aby tu teď byla Infear. Zapomněl bych na depresi a zapomněl bych na Zůstaň.pryč. Možná bych zapomněl úplně na všechno. Nemusel bych se pak nechat den co den rvát na kusy a možná bych byl dokonce i šťastný. Proč je to ale tak kurevsky složité? Blahořečím a proklínám sám sebe za slib sobě samému, že se nezabiju. Protože jinak bych to dnes udělal.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat