Psal jsem si se Zůstaň.pryč až doteď. Vyznávali jsme si lásku, vzpomínali na těch několik málo společně strávených chvil. Povídali si o svých (potenciálních) partnerech a smáli se tomu, jak navzájem žárlíme. Příliš vyčerpávající rozhovor. Slzy střídaly smích a zase naopak. Chvílemi jsme se cítil šťastný. Naposledy jsem se tak cítil s ní v létě v čajovně v jejím městě. Sobota s Infear byla taky skvělá, ale se Zůstaň.pryč jsme si prostě bližší. Vždyť už to bude skoro rok, co se známe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat