Jel jsem včera do Bigvillage za jednou slečnou, co si s ní už několik týdnů píši via IM. Zvědavý jsem dorazil ke kašně, kde jsme si dali sraz. Stála tam, v kabátě a s deštníkem (pršelo). Moc jí to slušelo. Vyrazili jsme na blízký kopec, kam se prý chodí lidé spíše líbat, a já vlastně ani nevím, proč jsme tam šli my.
Útočiště jsme si našli v takovém altánu nebo co to bylo. Dostal jsem dárek, který smím rozbalit, jen když budu mít opravdovou depresi a potom začal kolotoč opatrného boření bariér, nádherných úsměvů a pohledů z očí do očí. Po nějaké, v tuto chvíli už blíže nespecifikovatelné, době jsme vyrazili do ulic, najít nějaký podnik, kde by bylo trochu teplo. Dala si pivo, já víno a pořád jsme si hodně povídali. Sklouzávali jsme do stále osobnějších rovin, napětí rostlo, oční kontakty se prodlužovaly, náhodné doteky už nebyly až tolik náhodné... A když jsem ji pak políbil (a dostal za to facku... a další políbení), bylo mi krásně. Po chvíli jsme z hospody vypadli a šli se líbat přes ulici do parku. Pořád ještě pršelo, střídavě jsme nad sebou drželi deštník, smáli se na sebe..
A pak spolu směrem k ní domů, abychom se v půlce (možná i dál), rozhodli, že se vrátíme, snědli nějaké nudle u číňanů, a líbali se na nádraží ignorujíce vykřikování opilých pobudů. Pak rozloučení, pusa, slib, že se určitě znovu uvidíme a domů. Tedy, já jsem přespával, jako obvykle v Bigvillage, u Hex.
A dnes už od rána, kromě toho, že se neustále přiblble usmívám, přemýšlím co s námi dál. Vím, že ji chci znovu vidět, vím, že ji chci vidět co nejdřív. Vím, že to nebude úplně jednoduché. Ale věřím, že to bude stát za to. Protože, ač jsme na začátku večera byli cizí, teď už jsme blízcí.
Útočiště jsme si našli v takovém altánu nebo co to bylo. Dostal jsem dárek, který smím rozbalit, jen když budu mít opravdovou depresi a potom začal kolotoč opatrného boření bariér, nádherných úsměvů a pohledů z očí do očí. Po nějaké, v tuto chvíli už blíže nespecifikovatelné, době jsme vyrazili do ulic, najít nějaký podnik, kde by bylo trochu teplo. Dala si pivo, já víno a pořád jsme si hodně povídali. Sklouzávali jsme do stále osobnějších rovin, napětí rostlo, oční kontakty se prodlužovaly, náhodné doteky už nebyly až tolik náhodné... A když jsem ji pak políbil (a dostal za to facku... a další políbení), bylo mi krásně. Po chvíli jsme z hospody vypadli a šli se líbat přes ulici do parku. Pořád ještě pršelo, střídavě jsme nad sebou drželi deštník, smáli se na sebe..
A pak spolu směrem k ní domů, abychom se v půlce (možná i dál), rozhodli, že se vrátíme, snědli nějaké nudle u číňanů, a líbali se na nádraží ignorujíce vykřikování opilých pobudů. Pak rozloučení, pusa, slib, že se určitě znovu uvidíme a domů. Tedy, já jsem přespával, jako obvykle v Bigvillage, u Hex.
A dnes už od rána, kromě toho, že se neustále přiblble usmívám, přemýšlím co s námi dál. Vím, že ji chci znovu vidět, vím, že ji chci vidět co nejdřív. Vím, že to nebude úplně jednoduché. Ale věřím, že to bude stát za to. Protože, ač jsme na začátku večera byli cizí, teď už jsme blízcí.
Žádné komentáře:
Okomentovat