Dnes mi znovu napsala Zůstaň.pryč. Nezvládám to. Vůbec. Stačí pár řádků a já se znovu topím ve sračkách v mojí hlavě. Láska, samota, naděje, dálka, porozumění, splynutí, bolest. Sliby. Příliš mnoho nereálných slibů. A přece jim věřím mnohem víc, než spoustě slibů, kterými jsem obklopen den co den. Jednou budeme spolu, vím to. A je jedno, jestli za týden nebo za půl století. Protože ona patří ke mně a já k ní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat