Šel jsem dnes do Café P. Sám. Sedl jsem si dozadu ke stolu a četl si staré Reflexy. A bylo mi krásně. Občas přemýšlím, proč vůbec tolik vyhledávám lidi, když je mi většinou stejně nejlépe samotnému. Nicméně se ale stejně vždycky dohrabu k jednomu jedinému závěru. Jsou chvíle, kdy nechci, nemůžu a ani nedokážu být sám. Prostě lidi potřebuju.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat