Chci se strašně sundat. Dnes. Jinak to nepůjde. Nalít si do chřtánu alespoň půllitr 40% antidepresiv s ovocnou příchutí. A být spokojený. Na chvíli.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Archiv blogu
-
▼
2008
(389)
-
▼
března
(37)
- Tablo
- Láska je láska
- Nějak to nedávám...
- Zima už mě nebaví
- Potřebuju to napsat na 70%
- Zapomněl jít spát
- Protože mám strašnou chuť se zhuli
- Tomu se říká smůla
- Líný, až to pěkné není
- Potom přijde odměna
- Jako Kristus
- Psychedelic Movie
- Hrabe mi
- Jak jsem mazal blog
- Prostě lidi potřebuju
- Se mi ráno dobře vstávalo
- Být připravený
- Vladimir 518: Gorila vs. Architekt
- No a co, žíly mi to netrhá
- Ropáci
- Se na to docela těším
- Příliš definitivní
- Chcípněte
- 192
- Kdo ví, co bude dopoledne...
- Antidepresiva s ovocnou příchutí
- Naděje na život s ní
- Vysrat se na všechny
- Proto jim věřím
- V pohodě
- Potřebuju peníze
- Můj všední den
- Kdybych měl náhodou to štěstí
- Lenost
- Ale miluju je obě
- Chvilky neředěného štěstí
- Emma
-
▼
března
(37)
4 komentáře:
povedlo se? a pomohlo?
Nepovedlo.. a tudíž ani nepomohlo. Třeba to vyjde dnes.. a třeba ne, mě už je to jedno..
A jak to teda dopadlo dneska?:)
Aha, to jsem zas něco vypustila z pusy.. Promiň, nekoukla jsem na datum k předešlejm komentářům..
Přála bych ti, aby bylo líp.
Okomentovat