Zrovna jako bych se o tom s Bleuet dnes nebavil. Mě všichni serou. Pičoviny, které mě šíleně rozhodí. Nějak to nedávám...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Archiv blogu
-
▼
2008
(389)
-
▼
března
(37)
- Tablo
- Láska je láska
- Nějak to nedávám...
- Zima už mě nebaví
- Potřebuju to napsat na 70%
- Zapomněl jít spát
- Protože mám strašnou chuť se zhuli
- Tomu se říká smůla
- Líný, až to pěkné není
- Potom přijde odměna
- Jako Kristus
- Psychedelic Movie
- Hrabe mi
- Jak jsem mazal blog
- Prostě lidi potřebuju
- Se mi ráno dobře vstávalo
- Být připravený
- Vladimir 518: Gorila vs. Architekt
- No a co, žíly mi to netrhá
- Ropáci
- Se na to docela těším
- Příliš definitivní
- Chcípněte
- 192
- Kdo ví, co bude dopoledne...
- Antidepresiva s ovocnou příchutí
- Naděje na život s ní
- Vysrat se na všechny
- Proto jim věřím
- V pohodě
- Potřebuju peníze
- Můj všední den
- Kdybych měl náhodou to štěstí
- Lenost
- Ale miluju je obě
- Chvilky neředěného štěstí
- Emma
-
▼
března
(37)
Žádné komentáře:
Okomentovat