středa 9. ledna 2008

Lakposhtha hâm parvaz mikonand

Film, který není vůbec nádherný. Je to příběh desetileté, možná dvanáctileté Agrin, které vojáci zabili rodiče a ji znásilnili. Má bezrukého bratra Hengova, který předpovídá budoucnost a jako většina ostatních dětí hledá miny, které jsou jedinou příležitostí získat nějaké peníze. Společně se pak starají o tříleté slepé dítě. Agrin jej však nenávidí (je to snad dítě vrahů jejich rodičů), a několikrát se jej pokusí zabít. Nechá je například uprostřed minového pole. Odnese to Satelitte (na první pohled hlavní postava filmu), který se dítě pokusí zachránit (a přichází o nohu), protože se do Agrin zamiloval. Nakonec se Agrin podaří dítě zabít, když mu uváže obrovský kámen na nohu a utopí ho v jezeře. Sama pak skáče ze skály.

Film nemá spád, herecké výkony místy nic moc. Postavy se víceméně nevyvíjí. A přesto má výbornou atmosféru. A já se teď cítím vážně hrozně. Jako celek to má zkrátka sílu. Nutí nás to přemýšlet, jak někdo může udělat tak hrozné věci, které zaviní, že 12letá roztomilá holka nenávidí tříleté slepé dítě tak, že jej chce zabít. Jak někdo může nutit osmileté děti, aby mu na pozemku sbírali miny. Nutí nám myšlenku, že svět je je ještě nespravedlivější, než si uvědomujeme. Nutí nám pocit viny, že žijeme lépe.

Žádné komentáře: