Mám divnou náladu. Ani špatnou, ani dobrou. Ale rozhodně ne neutrální. Naopak, je to docela extrémní. Vůbec nechápu, jsem dezorientovaný. Většinu dnešního dne nemám vůbec přehled o čase, nevnímám, když na mě někdo mluví. Jako bych byl někde jinde. Dost mě to děsí. Nebo ta holka dnes v parku. Ta byla krutá. Mám pocit, že se mi o ní nedávno zdálo, ale fakt už nevím. Nevím, co budu dělat, jestli ji budu potkávat častěji. Nejsem zvyklý vídat oběšené malé holky. Nedělá mi to dobře.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Mam o tebe strach.. prosim, nezacnem nekoho hledat?
..nedela mi to dobre..
i kdyz dnes jsem taky zazila trochu psycho, ve snech.. lezela jsem v posteli na K.-ove strane a nemohla poradne spat, uz se tesim, az se zas vratim na tu svoji. Kdyz jsem konecne usnula, zdal se mi hrozne zivy sen, ze jsem uplne na tom samem miste, jen misto K. tam byla jeho byvalá. Trochu jsme si povídaly, pořád do mě něco valila, téměř mě neposlouchala. Za chvilku jsem se probudila. Upadla pak zas do spánku a zase stejná situace jen s jinou bývalou. "Víš, já jsem byla víc na přírodu, to on vůbec nebyl.."
Posledni, Naomi, mi nic nerekla, jen se otocila zady a vytlacila me do probuzeni.
Zvlastni. Ale moc tomu neverim.
Šílené stavy... Mě se zase zdá, že žiju jako ve snu. Všechny zážitky mi přijdou tak strašně vzdálené, jako by se buď staly ve snu nebo se vůbec nestaly ani mě...
Okomentovat