Pracovní týden za mnou. Páteční večer a víkend přede mnou. Aspoň, že tak. Víkendy sice nejsou zrovna výhra, ale tenhle týden byl náročný. Jak školně, tak i -sakra, nenapadá mě žádné vhodné slovo- prostě jinak. Stejně všichni co to tu čtete, víte o co mám na mysli. Deprese, schízy atp.
Ve skutečnosti byl pro mě možná tenhle týden ještě zásadnější, než se zdá na první pohled. Dostal jsme se dál, než kdykoli předtím, měl jsem možnost pozorovat sám sebe v situacích, kterým jsem nikdy čelit nemusel, viděl jsem dovnitř svojí hlavy, poprvé jsem si uvědomil, že vůbec netuším, co je realita a co fikce z mojí hlavy (nebo bůhví odkud). A po hodně dlouhé době jsem zažil pocit, kdy mi blázinec nepřišel jako úplně hrozná alternativa. Nicméně, blázinec si momentálně nemůžu dovolit. Když už jsem se dokopal k maturitě, chci ji dát v květnovém termínu. I tak mám čtyři roky zpoždění, to mi stačí.
Ve skutečnosti byl pro mě možná tenhle týden ještě zásadnější, než se zdá na první pohled. Dostal jsme se dál, než kdykoli předtím, měl jsem možnost pozorovat sám sebe v situacích, kterým jsem nikdy čelit nemusel, viděl jsem dovnitř svojí hlavy, poprvé jsem si uvědomil, že vůbec netuším, co je realita a co fikce z mojí hlavy (nebo bůhví odkud). A po hodně dlouhé době jsem zažil pocit, kdy mi blázinec nepřišel jako úplně hrozná alternativa. Nicméně, blázinec si momentálně nemůžu dovolit. Když už jsem se dokopal k maturitě, chci ji dát v květnovém termínu. I tak mám čtyři roky zpoždění, to mi stačí.
Žádné komentáře:
Okomentovat