Vím, že nechci málo

Depresivní večer. Dolehlo na mě, že mě nikdo nemá rád. Nemyslím to doslova.. Spíš tak, že pro nikoho nejsem ten nejdůležitější člověk na světě. Strašně moc mi ten pocit chybí. Jsem vyhladovělý po lásce a i když mi toho Zůstaň.pryč hodně kompenzuje, přece jenom má svého KHF To on ji objímá, líbá atd. A hlavně je strašně, ale fakt strašně moc daleko. Potřebuji někoho tady, někoho, kdo se na mě bude smát každý den, kdo mě podrží, když se mi něco nepodaří, a bude mít radost se mnou, když se mi naopak něco povede. Někdo, kvůli komu by celý ten můj o život nebyl jen donquijotovským bojem s větrnými mlýny, ale abych se životem válčil o skutečné věci.
A uvědomuji si, že je dost možné, že se na mě nedostane. Vlastně se toho docela bojím. Vím, že nechci málo.