Úleva se platí

Jsou dny dobré a dny hrozné. Dnešek je z těch druhých. Už od rána. Nebo snad už od večera? Nevím. Nevím ani, kvůli čemu je hrozný. Nevím už nic. Možná je hrozný prostě jen tak. Abych se nenudil. Nebo kvůli něčemu jinému, výsledek je stejný. Hroutí se všechno kolem mě a hroutím se i já sám. jako bych to nepsal už tolikrát. Ale bohužel je to pořád stejné, nebo spíš horší. A jenom tak se to určitě nezlepší. Chtěl bych úlevu, ale úleva se platí vzpomínkami, myšlenkovým potenciálem, tvůrčími schopnostmi. A tuhle cenu já platit nebudu. Raději zemřít, i když na to je snad taky ještě čas. A tak stále řeším problémy, o kterých vím, že každé možné řešení je špatné.