Z neznámého důvodu nasraný na celý svět. Půjde to do prdele. Vím to. Prostě se to všechno zhroutí. Vlastně ani nechápu, jak se mi daří držet kostru svého života ještě takhle pohromadě. Vždyť už se to musí zhroutit. Ale pořád ještě nehroutí. A tak čas, abych ještě víc chlastal a hulil, abych ještě víc sral na školu. Víc času pro všechny, kteří mě serou tím, že jsou pořád kolem mě. Pamatuju si, když byli dva. Ona a on. Někdy v květnu. Kolik jich pravidelně potkávám teď? Sedm několikrát denně. Nebo spíše, sedm jich se mnou tráví většinu dne. A něco kolem třiceti, možná trochu víc, potkávám občas. Vesměs jsou to známí těch sedmi, a chtějí po nich, aby je se mnou seznámili, nebo něco na ten způsob. Prostě za mnou úplně bezostyšně lezou. Nakopat je doprdele.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat