Noc byl hrozná. Válel jsme se pět hodin v posteli, než jsme usnul, což s emi nakonec povedlo někdy kolem půl šesté. Ale před půl osmou vstávat. Do toho se mi i těch pojebaných dvou hodin spánku samozřejmě rozjely noční můru. A ráno jsme vstával jako jiný člověk. Zatímco včera ráno mi bylo fajn, měl jsme pocit, že všechno zvládám, tak dnes mám pocit, že jde všechno do hajzlu. Bojím se, že přestávám rozlišovat, co se kolem mě děje doopravdy a co jsou jen moje představy. Přemýšlím, nakolik můžu věřit svým vzpomínkám. Protože mám pocit, že skoro vůbec. Taky se mi možná poprvé v životě rozjela docela solidní paranoia. Sice ji ještě zvládám, ale pocit, že mi někdo schválně sere na hlavu je prostě pořád se mnou. Ale ještě pořád vím, že je to blbost. Na hlavu si seru sám. Jenomže jak z toho ven?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat