Vyrovnávám se ztrátou Zůstaň.pryč po svém. Vzpomínám na věci, které jsme spolu zažili, vzpomínám na dobu, dky jsme se seznámili, psali si příliš krásné, příliš zamilované a taky příliš naivní smsky. Byli jsme šťastní. Vzpomínám na to a srdce se mi svírá. Vzpomínám na to a vím, že se to nevrátí. Vím, že musím jít dál. a tak vzpomínám teď, protože kdo ví, jestli budu chtít vzpomínat ještě někdy jindy.

Mnk mi napsala rozhořčený mejl. Prý má pocit, jako bych ani nebyl s ní. Kdoví, jestli samam tuší, jak blízko pravdě je. Co já vím, třeba to tu čte... Ale doufám, že ne, protože věty, které sem píšu, to jsou nože, které v podstatě zabodávám do ní.. a já jí rozhodně nechci ubližovat. Mám ji rád. Moc. Jenom se musím vypsat...

Uklízím si pokoj. Nacházím tu šílené věci. Ručně šitou panenku spolu s perem nějakého ptáka, několik stránek dopisů, které nemám odvahu číst.

Jestli je to osudové, tak na sebe narazíme znovu, jestli není, tak není třeba si to tolik brát.

Včerra jsem se pokusil o jakousi virtuální sebevraždu. Vymazat se z Facebooku, přestat blogovat, přestat používat ICQ..... No, jaksi se nezdařilo. Jsem na virtuálním světě závislý a nedokážu se od něj násilím odtrhnout.