Pro mě se vlastně nic nemění

Oba dva za sebou pálíme mosty jak vzteklí. Jako by to mohlo přehlušit všechnu tu bolest. A přřitom to funguje spíš naopak. S každou smazanou věcí je bolest větší a větší. A já vůbec netuším, jak teď budu žít. Neumím si představit, že bych ji už nikdy neměl vidět.
Mám Mnk., ale teď už vůbec nevím co s ní. V kontexrt dneška si neumím představit budoucnost s ní... Ale to nevadí.. To se nějak poddá. Mám ji rád, ona má ráda mě.. A s ní tohle zvládnu. Chtěl bych sní mluvit o tom všem, ale bojím se, že by to nepochopila. Nepochopila by, že jsem jí nikdy nechtěl ublížit, ani v minulosti, ani teď. nepochopila by, že to s ní můžu myslet vážně, přestože ji nemiluju.
Svět je složitý. příliš složitý. Chtěl jsem utéct a už nechci. Buduu s Mnk, pokusím se do ní oprvdu zamilovat... už teď jí k tomu chybí jen kousek... Kousek, který se teď sám násilím snaží uvolnit jí cestu. Kousek, který nechci pustit. Kousek, který miluju. Pro mě se vlastně nic nemění.

Já sem nakonec asi budu psát. Zkoušel jsem založit jiný, ale další změnu blogu už asi nedám...