Mohlo by se zdát, že když nepíšu, tak se nic neděje. Ale zdání klame. I přes poklidný průběh posledních dní se toho děje docela dost. Myšlenky a pocity se nezastaví. Přemýšlím nad různými věcmi, začal jsem si dělat pořádek v hlavě. Připouštím si chyby, které jsem udělal už hodně ddávno, vzpomínám na věci, které jsem udělal v dětství, v pubertě. Na lidi, které jsem za život potkal.
Je mi z toho celkově dost smutno. ale mám pocit, že jsem každým dnem silnější. A dospělejší.Uvědomuju si, že už dál nezvládám být dítětem. A pokud chci být šťastný, musím alespoň v některých ohledech dospět. Napiču.
Taky mám tendence přestat kouřit. Asi nejsilnější v mé už téměř desetileté kuřácké kariéře (hej, to už je tak dlouho? Doprdele...)
Všechny tyhle věci mě prostě dost kopou do prdele. Když se ohlédnu, vidím spoustu zmařených nadějí, špatných kroků a tři skvělé slečny. Moje dospívání..... Bylo, už není.
Je mi z toho celkově dost smutno. ale mám pocit, že jsem každým dnem silnější. A dospělejší.Uvědomuju si, že už dál nezvládám být dítětem. A pokud chci být šťastný, musím alespoň v některých ohledech dospět. Napiču.
Taky mám tendence přestat kouřit. Asi nejsilnější v mé už téměř desetileté kuřácké kariéře (hej, to už je tak dlouho? Doprdele...)
Všechny tyhle věci mě prostě dost kopou do prdele. Když se ohlédnu, vidím spoustu zmařených nadějí, špatných kroků a tři skvělé slečny. Moje dospívání..... Bylo, už není.
Žádné komentáře:
Okomentovat