Nudné nedělní dopoledne. Divná nálada, divné pocity. Dnes je poslední den prázdnin. Spousta lidí jde zítra do školy. Docela jim to závidím. Jít do školy je jednodušší. Mě čekají ještě dva nebo spíš tři týdny bloudění, zmatku, výčitek, vzpomínek. Vlastně ty prázdniny, na které jsem se tak těšil budou možná nejhorší obodobí od maturity do začátku školy. Není kam utéct.
A tak přemýšlím, jak se bude bratrovi líbit v nové škole. Přemýšlím, jestli ona bude s tím klukem, co jí psal básničky, nebo ne, nebo jestli je s někým jiným, a tak vůbec, co s ní je. A přitom cítím, že to raději vědět nechci. Vzpomínky by pak byly živější, noci smutnější.
A taky přemýšlím, co bude se mnou, jestli si najdu někoho ve škole, nebo se objeví někdo někdo někde jinde, nebo snad někdo, koho už znám?
Necítím se připravený na nový vztah, ale vím, že když na to přijde, může se to změnit ze dne na den, z minuty na minutu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat