Štěstí bolí. Alespoň mě. Jestli jsem tedy šťastný. Připadám si tak. Nebo alespoň nejblíž tomu pocitu za hodně dlouhou dobu, nepočítaje v to chvíle strávené se Šárkou. To byl ještě vyšší level. Extáze.
Když tu není zbývá v lepším případě tráva, bambus (předpokládám, že to budete znát pod názvem houba, který se ale v Hometown neužívá) a cigarety, v horším práce a hlad :) Obojí má rozhodně něco do sebe, i když práce se mi už po devíti týdnech docela zajídá. Uvidím, možná to zapíchnu o něco dřív :) Bude záležet na tom, jak mi vyjdou vstříc s volnem atd.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat