neděle 17. srpna 2008

Jistotu, že jsem milován

Veškerá má odvaha čelit všemu co mě potkává je najednou pryč. najednou jsem zase jenom kluk, kterému je smutno. Vzpomínám na nedávné chvíle plné štěstí a přemýšlím, kam se to všechno podělo.
Kniha je dvojsečná zbraň. Zabíjí čas, který je nutno zabít, ale také připomínají krutou krásu lásky. Normálně to zvládám lépe. Ale Feuchtwangerův příběh o lásce kastillského krále k Raquel mě dojímá více, než je mi milé. Chybí mi objetí, chybí mi ten úsměv, který mi dával jistotu, že jsem milován.
Tohle nemá být prosba za něco, co už minulo. Spíš je to prosba, abych nezahořkl, nezanevřel na lásku, abych v sobě dokázal nalézt odvahu zamilovat se znovu.

Žádné komentáře: