Jsem spokojený. Vážně spokojený. To se mi nestalo strašně dlouho. A nic se nehroutí, spíš naopak, moje pozice se stabilizuje. A nejzásadnější věc je, že jsem po hodně dlouhé době neměl schizoidní haluze. Žádné oběšené holky, ani kluk co lozí po jeřábu, žádní lidé, kteří se nevyskytují v mém normálním prostoru. Alespoň ne nějací výrazní, kterých bych si všiml. A čím dál tím víc mi to připomíná zápletku z The Melancholy of Haruhi Suzumiya. By mě zajímalo, jestli ten, co napsal námět, neprožíval něco podobného jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat