Jsem spokojený. Je to sice spokojenost otupělá, možná spíš přímo tupá, ale to mi vůbec nevadí. Nemyslet je jednodušší. V týdnu jsem se docela šíleným způsobem opil. A najednou zažívám pocit, že už nechi pít vůbec.. Uvědomuji si, že je to pravděpodobně pouze dočasný následek strašné kocoviny, nicméně z toho nemám vůbec špatný pocit. Chlast je svinstvo.
Mnk jsme neviděl už dva týdny. Nepíšem si ani sms, nevoláme si, nepíšem si mejly. I když, ona mi vlastně občas napíše. Já pouze neodpovídám. Mám z toho blbý pocit a tak pomalu, ale zcela jistě spěju k rozhodnutí, kterého se ona pravděpodobně dost bojí... Potřebuju být sám. Momentálně je to pro mě to nejpřirozenější rozhodnutí. Já už vlastně jsem sám, protože to, že se s ní rozejdu, na věci fakticky nic nezmění. I když uznávám, že tohle rozhodnutí nemá jenom faktickou stránku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat