Snažím se jít pořád dál, neohlížet se, nevzpomínat. Pořád naplno. Pořád sám. Na rozcestích nezastavuju, jen automaticky vybírám nějakou cestu, jen abych se nemusel zastavit. Ale i tak vím, že mě moje vzpomínky doženou, že se jim ještě budu muset postavit čelem. Ale dnes ještě ne, dnes je ještě brzo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat