Ráno jsem doprovodil Šárku (už o ní nebudu psát jako o Zůstaň.pryč.. chtěl bych, aby zůstala tady :) na autobus. Loučení jsem nedal a raději jsem rychle utekl. Stejně bych celou dobu jen brečel. Těch pár dní bylo z nejkrásnějších v mém životě vůbec. Tu holku miluju.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat