Jsem divně zasekaný. Šrámy z minulosti mi lezou do současnosti a já vůbec nevím, jak se tomu bránit. Potřeboval bych trávit víc času se Šárkou, a dost mě děsí vědomí, že to (minimálně dost dlouhou dobu) lepší nebude. Pár ukradených hodin, dní jednou za pár týdnů. A tak si momentálně užívám těch nepříjemnějších podob lásky. Je to vyčerpávající, ale neměnil bych. Jsem šťastný. Jen jsem čekal, že být šťastný je o něco jednodušší. No a není.
pondělí 28. července 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Neuvažuj nad tím, co bude pak, ale užívej si přítomnost... Já taky na budoucnost moc nemyslím...
Okomentovat