Pondělí. Melancholie, nejistota, samota. Od ničeho k ničemu, jen zabít čas. Ať už je pátek, ať už je léto, ať už je konec. Chci dnes umřít, a v pátek znovu ožít. Rozhodně ne naopak, nemám ambice, aby se mé jméno zneužívalo ještě dvě tisíciletí později a už vůbec mě neláká představa viset na krku všelijakým tupcům, pobudům a Polákům. Ale uvědomuji si, že dnes pravděpodobně neumřu, a i kdybych měl náhodou to štěstí, asi bych v pátek z mrtvých nevstal. Vždyť mám problémy s obyčejným vstáváním do školy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Neumírej. Co kdyby se ti skutečně nepodařilo v pátek vstát? A určitě se najde něco, na co se můžeš těšit... :)
Okomentovat