192

Už několik dní jsem vnímal divný pocit, vztahující se k dnešnímu dni. Bez nějakého speciálního důvodu. Jediná událost, se kterou mám 11. březen spojený jsou útoky v Madridském metru před čtyřmi lety, ale tyhle věci zase neprožívám až tak zásadním způsobem, aby mě to nějak víc rozhodilo.
Jenomže on ten pocit asi nebyl jen tak. Dnešek je divný už od rána. Nebo spíš, já jsem divný. Od rána mě z ničeho nic bolí svaly, dopoledne se vypiju jako doga, odpoledne jsem zničený, k okolí apatický. Co se děje, jsem si uvědomil až cestou domů.. Ztratil jsem se v jiném světě. Pustil jsem svoje vědomí příliš daleko a ono mi uteklo. Jakmile jsem si to uvědomil, vědomí bylo zpátky. Bolest a vyčerpání sice zůstaly, ale já se vnitřně cítím tak nějak líp. Najednou není všude jen prázdno. Navíc se mi spolu s vědomím vrátila inspirace, najednou je o čem psát. Budu muset přepsat už rozepsané věci, ale tenhle námět za to stojí.. Věřím, že by to mohlo být to pravé. Určitě bude..

PS: Je to tu celé trochu zmatené, ale po dnešku, kdy jsme byl většinu doby opilý, zhulený, případně oboje, navíc fyzicky úplně v píči, byste mi to mohli prominout. Dík.

!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!