Posledních pár dní nebylo vůbec jednoduchých. Proběhla nějaká výročí, kvůli kterým jsem měl pár nocí docela špatné spaní. Vzpomínky hryžou. Do toho Mnk., se kterou je mi fajn, ale (zatím?) ji prostě nemiluju. To neznamená, že s ní nechci být.. A ani to neznamená, že jsem s ní, jen abych s někým byl. Já se prostě momentálně asi nedokážu zamilovat. Jestli vůbec někdy...
Jsem nedávno četl jeden článek. Psalo se tam o tom, že romantické komedie ničí partnerské vztahy, protože v lidech vzbuzují přehnaná očekávání. Mám to podobné. jenomže přehnaná očekávání ve mě vzbudil můj poslední vztah..... Nevím jestli ještě s nějakou holkou zažiju ten pocit, kdy mě bude mrazit v zádech jen když se na ni podívám. Jestli se mi ještě někdy podlomí kolena, když se na mě nějaká holka usměje... A prostě nějak tak.. však víte...
S Mnk. bývám spíš chladný, mluvím mnohem méně, než mluvím obvykle, víceméně mi stačí, že je se mnou, někde poblíž.. Cítím se s ní líp, než s většinou jiných lidí.. Jsem s ní pragmatičtější, realističtější, stojím nohami víc na zemi.. I když, to je hodně relativní.. pořád jsem hlavně idealista a snílek.. Jenom jsem se smířil s tím, že mě už možná taková láska nepotká... Neberu to jako nějakou tragédii, uvědomil jsem si, že kvalitní vztah jde vybudovat i bez lásky. A zjišťuju, že to asi není zase až tak výjimečné.
Jsem rád, že jsem to prožil. Aspoň už vím, co je to být opravdu zamilovaný.
Jsem nedávno četl jeden článek. Psalo se tam o tom, že romantické komedie ničí partnerské vztahy, protože v lidech vzbuzují přehnaná očekávání. Mám to podobné. jenomže přehnaná očekávání ve mě vzbudil můj poslední vztah..... Nevím jestli ještě s nějakou holkou zažiju ten pocit, kdy mě bude mrazit v zádech jen když se na ni podívám. Jestli se mi ještě někdy podlomí kolena, když se na mě nějaká holka usměje... A prostě nějak tak.. však víte...
S Mnk. bývám spíš chladný, mluvím mnohem méně, než mluvím obvykle, víceméně mi stačí, že je se mnou, někde poblíž.. Cítím se s ní líp, než s většinou jiných lidí.. Jsem s ní pragmatičtější, realističtější, stojím nohami víc na zemi.. I když, to je hodně relativní.. pořád jsem hlavně idealista a snílek.. Jenom jsem se smířil s tím, že mě už možná taková láska nepotká... Neberu to jako nějakou tragédii, uvědomil jsem si, že kvalitní vztah jde vybudovat i bez lásky. A zjišťuju, že to asi není zase až tak výjimečné.
Jsem rád, že jsem to prožil. Aspoň už vím, co je to být opravdu zamilovaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat