Nevydržela ani do oběda

Příjemná nedělní nálada mi nevydržela ani do oběda. Spíš naopak, totální depresivní nával mi krade moji nedělní pohodu. A staré rány najednou zase bolí, ať už jsou staré hromadu let anebo přesně dva měsíce. Slzy mi na tvářích dělají slané cestičky, aby pak pálily na mých suchých rozpraskaných rtech. Uvědomuju si, že pravděpodobně není normální plakat několikrát denně, navíc, když jsem se ještě před několika málo minutami cítil naprosto skvěle. A přitom se za těch pár minut vůbec nic nezměnilo. Nebo možná právě proto. Vím já? Nevím. Nevím už vůbec nic. Připadám si odsouzen k dlouhodobé samotě, k slzám , k nepochopení, k neopětovaným láskám. Ale na tom zase až tak nezáleží. A i já tenhle nával možná prožívám méně, než se vám může zdát.

(btw. nové album Oasis opět není žádná absolutní sláva, i když s ním pravděpodobně budou mít docela úspěch)