Lhal bych, kdybych řkl, že mě nezajímají holky, které se občas pohybují kolem mě. A je jedno, jestli je to nejvíc rozkalená spolužačka, nebo slečna, která přišla k nám do firmy na pohovor... Nicméně si uvědomuju, že žádný vztah nechci. Nemám na něj čas. Nemám na něj energii. Navíc jsem pořád zamilovaný. Neřekl bych už ani do konkrétní slečny, spíš jen do vzpomínek na ni.
vyhovuje mi moje až masochistické pracovní nasazení, vyhovuje mi moje samota. Fyzickou potřebu uspokojím jednou za pár měsíců nějakým jednorázovým úletem. Tu citovou uspokojuji vzpomínkami a sny.. Nebýt každodenního několikaminutového zhroucení, mohl bych o sobě říct, že jsem šťastný člověk. Naučil jsem se hroutit o samotě. A naučil jsem se taky sám zvednout. Jsem teď silný. Silný a sám.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Ale nezní to silně. Ani vyrovnaně. Ani šťastně nebo spokojeně.
Trochu mi to zní jako oblbování sebe samotnýho. Ale možná mi to tak vážně jenom zní. :)
ale dá se tak přežívat...a i celkem dlouho...
Okomentovat