Celý den je zvláštní. Zvláštní nálada, nejspíš notně podpořená tím, že jsem si ráno přečetl komentář ke svému minulému postu. I když na druhou stranu, takových dní, jako je ten dnešní je mnoho i bez komentářů. Stačí jakýkoli podnět. Viz Náměšť.
A tak tu teď sedím, rozmočený z vany, ze ktteré jsem před chvílí vylezl, poslouchám They Do, They Don't od Jacka Johnsona a Napoleon Solo od At The Drive-In na střídačku a je mi tak nějak divně fajn. Smutno, ale spíš docela hezkým způsobem. Smutno bez výčitek. Smutno bez lítosti.
Ne, nezapomenu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat