Mám debilní náladu. Už pár dní. Totální odpor ke všemu. Nějak mě to ničí. Potřebuju se probrat. Jsem tak nějak celkově smutný, život je najednou znovu jen o přežívání. Poslední dobou nemám chuť už ani moc pít. To ale neznamená, že nepiju. Udělám si menší lišku a jdu domů. Chěl bych z toho ven. ale nevím jak na to.
Taky mě dnes napadlo, že možná byla chyba rozejít se s Mnk. jsem ji dnes viděl a moc jí to slušelo, a já si říkám, že kdybych ty svoje debilní nálady vydržel, možná to teď mohlo vypadat úplně jinak. Ale to je jedno, co se stalo, stalo se. Nerozešel jsem se s ní z nějakého rozmaru. Věděl jsem, proč to dělám. Nebyl jsem zamilovaný. A to, že mi teď láska chybí, neznamená, že by to bylo jinak, kdybychom se tenkrát nerozešli.
Deprese? Možná. Nebyla tu docela dlouho, nebylo by se čemu divit. Snažím se tomu nepoddávat, ale nějak se mi to nedaří. Ale budu se snažit dál. Zítra se půjdu opít s A. Jenom my dva. Jsme asi dlouho nepodnikali něco spolu, naposled asi ještě, když jsme byli spolu. A to už je docela dávno.. Docela se na to těším. Věřím, že to bude fajn odpoledne. Nebo možná večer, ještě jsme se nedomluvili, jak to přesně uskutečníme. Zanadáváme si spolu na svět a třeba nám pak bude oběma líp.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat