Rodinné zázemí

Poslední dobou jsem (byl) celkem stabilní. Hlavní příčinou bylo to, že jsme se cítil dobře doma. Alespoň relativně. S otcem jsem kromě svých největších excesů vycházel vždy, za to s jeho ženou to bylo v minulosti podstatně horší. Poslední dobou jsem se ale naučil komunikovat i s ní. Hodněkrát jsem ustoupil, hodněkrát jsem spolkl svoji hrdost, a že to někdy byla příliš hořká sousta, snažil jsem se vyvolávat co nejméně konfliktů. Všechno je to zase v hajzlu. Dneska do mě najednou začala záse pálit, nejdřív bezdůvodně, pak už vyhrabala i nějaké důvody, kvůli kterým mi mohla něco vyčíst i objektivně, a to už potom byly výčitky bez zábran, žádná míra. NA moji odpově, že to nedlám schválně mi odvovídá stylem, kdo ví jestli... Mám chuť ji poslat do prdele. vysrat se na všechno, ale jednak má za dva dny rodit (toho docela využívá, mám pocit. zneužívá toho, že se s ní nebudu hádat do krve, když je těhotná), navíc i kdyby nerodila, pořád je tu otec. Kterého tyhle hádky docela ničí.
Mám z toho větší depresi, než ze včerejšího rozchodu s Mnk. Mám chu znovu odejít z domu, ale to by pro mě znamenalo živit se sám. A to znamená konec s vysokou školou, protože já nejsem tak cílevědomý a vytrvalý, abych zvládl vysokou školu vedle zaměstnání na plný úvazek...